Článek
Na začátku na odlehčení tak závažného tématu špetku humoru:
„Víte, co je na konci světa nejhorší?“
„Že o něm nebudete moci vyprávět svým vnoučatům!“
Teze konce světa se v zásadě dají řadit do třech myšlenkových okruhů:
1. Představy o neovlivnitelném zásahu přírodních sil bez přičinění člověka
2. Destrukce světa lidským působením, nejčastěji jadernou katastrofou
3. Náboženské teorie o nadpřirozeném zásahu do běhu světa
Někteří lidé zastávají kombinaci několika teoretických předpokladů výše.
Zkusme se podívat na několik katastrofických scénářů ze všech třech oblastí. Nejdříve trochu exkurzu do historie.
Avizované konce světa v historii
Epidemie z východu
Psal se říjen roku 1347. Do sicilského přístavu Messina připlouvají obchodní lodě z východu. Námořníci mají pokročilou verzi moru. Krysy z těchto lodí rychle nakazí město. A nejen to. Takto se rozšířil mor do celé Evropy. Poprvé a ne naposled.
Mor měl dvě podoby. Jedna z nich se přenášela kousnutím od infikovaných blech. U oběti došlo k smrti na vnitřní krvácení. Druhá forma se šířila kašlem. Na obě se umíralo. Během pouhých tři let od příjezdu námořníků do sicilského přístavu umřela na mor celá čtvrtina obyvatel Evropy. Celých dvacet pět milionů lidí.
Co si tehdejší člověk asi o moru myslel? Někteří tvrdili, že se přenáší pouhým pohledem na nakaženou osobu. Jeden francouzský lékař o inkriminované době uvádí:
Vypadá to, jako by jeden nemocný člověk mohl nakazit celý svět.
Většina lidí se domnívala, že nastává konec světa. O pravých příčinách epidemie ale netušili. Věděli jen, že se jen tak nedá zastavit.
Nepřipomíná vám to něco? Že by covid? Ten byl oproti moru čajíček, a přesto se tehdy v letech 2020-2021 zastavil normální běh světa. Normální tedy moc nebyl. Příroda si oddychla, řada lidí naopak, oproti středověku, odmítla dodržovat hygienická opatření a odstup. Jejich příbuzní a přátelé často díky bezohlednosti ostatních padali jako hrušky. Byla to nedávná předzvěst konce světa? Rozhodně se dá vykládat jako předběžné varování.
Tehdy v čase středověkého moru lidé darovali mnoho peněz kostelům, ale křesťané nevlastnili žádný magický amulet ani žádného svatého, který by jim pomohl mor zažehnat.
Dobové zprávy vypovídají:
Zvony nevyzváněly a nikdo neplakal, bez ohledu na to, koho ztratil, protože téměř každý očekával smrt. Lidé říkali: ‚To je konec světa‘ a věřili tomu.
Konec světa to však nebyl. Ke konci čtrnáctého století se rána zastavila. Svět trval dál.
Falešný poplach
Píše se rok 1905 a mimořádně úspěšný spisovatel a historik H. G. Wells vydává v Británii svou novelu Válka světů.
Obrázek z Wellsovy knihy Válka světů
Román líčí invazi Marťanů na zemi. Tehdy se tomu lidé smáli, až jim jednoho dne zatuhnul úsměv. Píše se 30. říjen 1938. Rozhlas je tehdy v plenkách a zároveň enormně populární. Americká rozhlasová stanice CBS přesně na den a hodinu, kdy měla invaze podle knihy začít, uvede pořad Válka světů v dramatickém přednesu. A začnou se dít věci. Lidé panikaří, vybíhají do ulic, utíkají z měst. Oni opravdu uvěří tomu, že Marťané jim jdou po krku.
Tato událost rovněž svědčí o tom, jak je snadné lidstvo rozrušit nějakou poplašnou zprávou. Tehdy i dnes v tom hrají roli moderní technologie. V současnosti nastoupila místo rozhlasu umělá inteligence a lidé ji mají tendenci věřit jako slovu Božímu. Nuže, co když jednou vypustí takovou velekachnu a svět se otřese v základech? Garantovat nelze nic.
Podívejme se nyní na scénáře, které si pro konec světa představují nejen fanoušci katastrofických filmů.
Skončí svět díky přírodní katastrofě?
Meteorit zasahuje Zemi
Supervulkány
Sopky ničí vegetaci a zabíjejí živočichy v okruhu kilometrů, supersopky však hrozí vyhubením celých živočišných i rostlinných druhů tím, že radikálně změní klima na celé planetě.
Už tomu bylo nějaký pátek, kdy vybuchl supervulkán. Respektive miliony pátků. Kdyby, ale jen teoreticky, se něco takového stalo znovu, změnilo by se kompletně celé světové klima. Nastala by neúroda a nejspíš hladomor. S tím, jak lidé moc dobře neumí plánovat dopředu a vždy se na nějakou katastrofu připravují až post, tak by asi dlouho jako celek nepřežili.
Asteroidy
Šíře zkázy lesa po pádu meteoritu v Tungusku
Jistě jste slyšeli o takzvané tunguské katastrofě. Jednoho poklidného rána v roce 1908 si seděl domorodý obyvatel ve vesnici Vanarava na Sibiři a v tu chvíli ho ze židle srazila exploze. Než se muž vzpamatoval, měl pocit, že mu snad shořela i košile.
Epicentrum výbuchu se však nacházelo asi 60 kilometrů od něj. Stačilo 35 metrů v průměru a jeden asteroid. V atmosféře asteroid vybuchl a v tu chvíli uvolnil tolik energie jako tisíc bomb na Hirošimu. Zničil 2 000 kilometrů čtverečních sibiřského lesa.
Padání vesmírných objektů na Zem je poměrně běžné, většina ale stačí shořet v atmosféře. Takže je pouze otázkou času, kdy proletí větší vesmírný „kámen“ než v roce 1908, a co se stane potom, netřeba rozebírat.
Astronomové pro nás v tomto ohledu nemají moc dobré zprávy:
Po celou historii země jsme byli z vesmíru bombardováni kometami a asteroidy. V minulosti dopadaly na zemi častěji, ale budou dopadat znovu. Je to jen otázka času.
Změna klimatu
I když si náš ekonom a všeználek Václav Klaus myslí, že se Země rozhodně neotepluje, nejspíš má doma klimatizaci puštěnou na plné obrátky. Situace není tak černobílá, jak sám a jemu podobní líčí. Tání ledovců, vymírání korálových útesů a podstatných živočišných a rostlinných druhů je neoddiskutovatelnou skutečností. K tomu by tito rozumbradové jistě dodali, že je to věcí přirozenou a v pravidelných kolobězích přírody se neustále přírodní katastrofy opakují. Pak je jistě nebude mrzet, když sami dílem takového přírodního zásahu vyhynou.
Pokud jde o fosilní paliva, to je další věc. Dojdou nebo co se vlastně s nimi stane? Zdá se, že i přes veškeré normy Evropské unie (od kotlů na tuhá paliva po víčka v petkách) se v českých ulicích nedá v zimě dost dobře dýchat. Ironií všeho je, že jedny z nejhorších rozptylových podmínek v České republice má podle všeho ne moravská Ostrava, ale šumavské město Prachatice. Obklopeno panenskou přírodou, ale zároveň, co si budeme povídat, lidé zde netopí zrovna podle fahrplánu ekologického aktivisty.
Evropská unie se situaci jala řešit povolenkami. Takže kdo na to bude mít peníze, může přírodě škodit dál. Očividně lidé i přes jejich velkohubé řeči nenašli žádná funkční řešení, která by jim umožnila ten luxus neničit přírodu a co víc, vytvořit si dýchatelné životní prostředí. Ano, dýchat čerstvý vzduch se dnes stalo nedostatkovým zbožím. Tomu člověk říká pokrok?!
Mnoho vědců se domnívá, že pokud bude globální oteplování pokračovat dosavadním tempem a neomezí se produkce oxidu uhličitého, průměrná teplota na zemi bude dál narůstat. To povede k prudším a méně předvídatelným klimatickým výkyvům a ke zvyšování hladiny oceánů, což může ohrozit nízko položené pobřežní oblasti, kde žije hodně lidí.
Ukončí lidé svět vlastníma rukama? Jaderná válka
Atomový kryt
Přesvědčili se o tom vědci na vlastní kůži. Jedna jaderná exploze dokáže srovnat se zemí celé město. Jenomže to není všechno. Tlakovou vlnou, která smete vše, co jí stojí v cestě, nic nekončí. Radiace kontaminuje potraviny a vodu. Do ovzduší se uvolní tuny jaderného prachu, které brání pronikání slunečního světla. Ve chvíli, kdyby došlo na použití jaderných zbraní ve světovém měřítku, radikálně by klesla teplota na Zemi. Zdevastovalo by to úrodu a nastal by znovu hladomor.
Jaderná válka není zas tak daleko od vás, jak si můžete myslet. Vlastně je úplně za vašimi humny. Právě jaderné zbraně jsou jedním z vážných argumentů, proč si NATO netroufne na Rusko. Mohl by nastat jaderný armageddon nebo taky nic. Ale kdoví, nikdo nechce podstoupit takové riziko, dá se to pochopit. Jenomže nejde jen o státní zásoby jaderných zbraní a jejich oficiální použití ve světovém konfliktu:
Nukleární zbraně zůstávají nejvážnější a nejaktuálnější hrozbou pro lidskou civilizaci. Po celém světě je stále asi 25 000 jaderných zbraní. Dříve nebo později teroristé bombu získají.
Konec světa v Bibli
Víte, odkud pochází slovo kosmonautika? Přeci od řeckého slova kosmos. Tím je míněn i lidský svět, nikoliv jen obecně vesmír. V Bibli se slovo používá zejména pro popis sociálního uspořádání společnosti.
Konec světa podle itineáře Evropy
Po tisíciletí se Evropané řídili kalendářem apokalypsy napsaným v Bibli. Zde se píše o závěru systému či skonání věku.
Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!
V Bibli existují zároveň pro význam „skonání věku“ a toho, co bude znamenat pro lidský svět, jisté indicie. Tak třeba v Janových epištolách:
Svět pomíjí tak jako jeho touhy, ale kdo plní Boží vůli, trvá navěky.
Předchozí verš zní hodně mysticky a obrazně. Má naznačit, že tedy Bůh nikdy nezasáhne do lidských záležitostí přímo? Zdá se podle některých biblických výroků, že praví věřící žijí v takovém paralelním vesmíru, který existuje vedle těch ostatních. Jenomže na běhu světa se tím přeci nic nemění.
Bible a jiná forma konce světa
Biblický obraz Apokalypsy očima malíře
Tehdy totiž nastane velké soužení, jaké do té doby nebylo od počátku světa a jaké už nikdy nebude. Kdyby ty dny nebyly zkráceny, nezachránil by se vůbec nikdo. Kvůli vyvoleným však ty dny budou zkráceny.
Podle Bible nastane velké soužení, zřejmě zasáhne všechny lidi a nakonec vyvrcholí ve velkou řež:
I pohleděl jsem, a aj, oblak bělostkvoucí, a na tom oblaku seděl podobný Synu člověka, maje na hlavě své korunu zlatou, a v ruce své srp ostrý. A jiný anděl vyšel z chrámu, volaje hlasem velikým na toho, kterýž seděl na oblaku: Pusť srp svůj, a žni; neboť přišla tobě hodina žně, nebo již dozrála žeň země. I spustil ten, kterýž seděl na oblaku, srp svůj na zem, a požata jest země. A jiný anděl vyšel z chrámu toho, kterýž jest na nebi, maje i on srp ostrý. Opět vyšel jiný anděl z oltáře, kterýž měl moc nad ohněm, a volal křikem velikým na toho, kterýž měl srp ostrý, řka: Pusť srp svůj ostrý, a zbeř hrozny vinice zemské; neboť jsou uzrali hroznové její. I spustil anděl srp svůj na zem, a sebral vinici země, a vmetal do jezera velikého hněvu Božího. I tlačeno jest jezero před městem, a vyšla krev z jezera až do udidel koňům za tisíc a za šest set honů.
Kniha Zjevení byla po staletí tak trochu překladatelským oříškem. Jedni tvrdí, že obsahuje doslovné obrazy, jiní zase, že se jedná pouze o symbolické povzbuzení církve, která v té době trpěla. Takovou vějičkou, kdy jim Bůh namluvil, že hodlá zasáhnout, ale zůstane jen u symbolických obrazných slov.
To druhé vysvětlení je očividně nesmysl, k čemu by byly rané církvi obrazy Božího vměšování do světových záležitostí, když by byly plané jako ranní pára a jednalo by se jen o přirovnání a dohady. Ne, takhle první křesťané obrazy z knihy Zjevení nechápali. Věřili jí do slova a do písmene. Stejně jako řada generací věřících po nich. Postupem času až v dnešní době došlo na snahy o symbolická vysvětlení, aby se tím oddálil jakýkoliv pocit potřeby urgentního Božího zásahu. Ostudné je, že k tomu došlo právě věřícími a mezi věřícími.
Jenomže, kdy na Boží zásah dojde, co potom ze Země zbyde? Až na pár symbolických odkazů v Bibli v ní není nikde explicitně řečeno, že by měla být tato planeta zničena. Naopak, opakovaně se zde tvrdí, že Bůh zatočí konkrétně s tímto ničemným světem. A jak víme, slovo svět - kosmos, se v Bibli vztahuje především na lidi, ne výlučně na celý vesmír.
Ježíš své učedníky ujišťoval o tom, že k tomu dojde brzy, ale že není možné jasně určit den a hodinu. Řada z nich byla později až příliš horlivá v určování datumů jeho příchodu. Postupem času se z toho stal takový křesťanský kolorit. Jedni určovali datum konce světa a druzí se jim pak smáli, že jim to nevyšlo.
Nicméně pro křesťanství je důležité neustále vědomí možného Kristova příchodu, a tak by měli vlastně křesťané počítat s tím, že přijde teď, možná zítra, možná pozítří, ale aktivně očekávat by Ježíše měli neustále:
Není nutné, bratří, psát vám něco o době a hodině. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde, jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat ‚je pokoj, nic nehrozí‘, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou. Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě. Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví. Ti, kdo spí, spí v noci, a kdo se opíjejí, opíjejí se v noci. My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblečme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přilbu.
Jak toto široké, skoro až dějinné téma, uzavřít? Jisté je jedno: vědomí blížícího konce světa vyvolává v lidech smrtelnou úzkost. Není divu, že řada lidí vkládá své naděje v řešení, které je mimo jejich možnosti. Do rukou Krista Pána. Jiní zase věří vědě, jenomže ta nám už nějakou dobu opakuje, že na ní spoléhat nesmíme. Spása v ní rozhodně není, přinejlepším se od ní jen dozvíme o dalších možných rizicích konce světa. Jak z rukou přírody, tak samotného člověka.
Ostatně co říct na tvrzení, že člověk je největší predátor v historii? Hmm, lidé a jejich vliv na svět, by se neměl tolik přeceňovat. Stačí jeden meteorit a jejich židle bude brzy prázdná.
Zdroje:
Analýza biblických pasáží o konci světa.
https://www.stoplusjednicka.cz/mars-utoci-rozhlasova-hra-valka-svetu-zpusobila-paniku-napric-usa
