Učení antických filozofů pochází z Afriky, ne z Řecka

Laická i  zčásti odborná veřejnost se dopouští myšlenkových faulů, když tak zaslepeně vyzdvihuje řecké filozofy a jejich přínos světu. Ti samotní se často chlubili cizím peřím.

Řečtí filozofové nebyli tak chytří, jak se dnes zdají. Jednak kopírovali jeden druhého, každý z nich přišel vždy s nějakou kosmetickou změnou, aby to nebylo tak okaté, že opisuje. Myšlenkově mnohdy kanibalizovali jeden na druhém. Sókrates nic nenapsal nebo možná napsal, ale chronický žárlivec Platón to nejspíš ztopil. Vytvořil legendu Sókrata skrze sebe a tak potvrdil podobně, jako tomu bývá v některých politických režimech, ideu velkého nedostižitelného myšlenkového vůdce - Platóna.

V některých případech se řečtí filozofové dopouštěli otevřených aktů nenávisti vůči svobodnému projevu těch druhých. Tak třeba znovu Platón spálil téměř všechny Démokritovy knihy, aby nebylo vidět, co a kde Démokritos napsal. Také proto, aby to Platón mohl použít sám a nebylo zjevné, že se jedná o myšlenky Démokrita, který narozdíl od jiných filozofů, kteří se nehnuli z místa, opravdu cestoval po světě. Máme ovšem k dispozici zlomky Démokritových spisů a z nich je jasné, že Platón jej natolik duševně poškodil, že si chytrý a bystrý Démokritos raději vypíchl oči, než aby se musel dívat na ten nepřátelský svět kolem něj. Ono když vám je v patách nějaká všeobecně uznávaná ikona, která se chlubí svým myšlenkovým a morálním statusem, zatímco na vás páchá z žárlivosti a nenávisti odpornosti, není to život nic moc.

Největší problém však spočívá v samotné originalitě myšlenek řeckých filozofů. Ta se podle historických dokladů blíží nule. Své myšlenky totiž Řekové doslova ukradli svým zámořským sousedům. Mezopotámcům, Peršanům a Egypťanům.

Civilizace, která byla počata v Řecku, nemá svůj zdroj primárně v řeckém myšlení. Jejími skutečnými autory byli Egypťané. Chvála a úcta prokazovaná bílým řeckým filozofům by tedy měla spíše jít k lidem jiné rasy a vyznání. K egyptským Afričanům.

Existuje celá řada historických dokladů pro toto tvrzení. Jednak jsou to odkazy samotných řeckých autorů jako byl Herodotos, Hippokrates, Aristoteles, Thales a Pythagoras, kteří otevřeně připouštějí zásadní vliv egyptských studií na svou práci.

A u těch filozofů, kteří vzhledem k vadám své osobnosti nic takového neuznávají, jako byl Platón, nacházíme doklady při interkulturním srovnání jejich díla. Stačí si porovnat vznik jednotlivých myšlenkových celků v daném období na několika místech světa dohromady.

V podstatě pokud bychom měli být historicky opravdu korektní, nadpisy učebnic filozofie a historie by měly být přepsány asi takto:

1. Jak africký kontinent předal svou kulturu západnímu světu.

2. Řecká filozofie byla potomkem egyptského mysterijního systému.

3. Egypťané vzdělávali Řeky. A tak dále.

Právě sociální nezralost řecké společnosti umožnila, aby Řekové nasáli jako houba cizokrajné filozofie, se kterými se zcela ztotožnili. Co taky mohli dělat jiného, když neměli žádnou rozumnou vlastní tradici. Řekové totiž v době své největší slávy neustále válčili mezi sebou a s okolním světem. Díky tomu také došlo k migraci cizích filozofií do jejich myšlenkového světa.

Většina  řeckých filozofů nevládla jiným jazykem než svou vlastní mateřštinu, a proto museli být odkázáni na prostředníky, které velmi důkladně poslouchali a zapisovali, zapisovali a zapisovali. Tento „řecký efekt“ není nikterak vzácný. Podobně dnes někteří „moudří“ jen sjíždí solidní a nosné myšlenky druhých a vytváří si vlastní odvozené kompilace, kterými se snaží přesvědčit druhé, že jsou také chytří ba chytřejší než původci. Originál od kopie však zkušený odborník pozná na první pohled.

Právě slabé instituce v Řecku byly důvodem neustálých rozmíšek a také věčných argumentací, které vedly ke slavným řeckým rozpravám, jež když pečlivě sémioticky analyzujete, zrovna moudrostí nezáří, avšak mnohomluvností rozhodně.

Samotná řecká demokracie je již odvozenou kopií mezopotámského městského systému. Řeci se o něm doslechli jak jinak než od Egypťanů. Řada perských učenců se rovněž infiltrovala do egyptského myšlení a s ním plynule přešla do řecké filozofie.

Tím se dostáváme k otázce, jak vlastně došlo k tomu, že řecká filozofie přežila a stala se takovým celosvětovým tahákem. Paradoxně za to mohou právě orientální učenci. Potomci těch, kteří se v byť poněkud zkreslené podobě, ale přeci jenom zachovali v řecké filozofii Platónů, Aristotelů a dalších.

Bez islámu by nebylo slavného Platóna. To, co odlišuje řečké filozofy od těch ostatních je fakt, že byli zachováni a přijati středověkými muslimskými filozofy. Je třeba zde zdůraznit, že existovalo období, kdy křesťané fanaticky pálili řecké filozofické spisy. Kdyby nebylo arabských učenců (v mnoha případech Peršanů, Afghánců a Uzbeků, kteří jen mluvili arabsky) nebyla by už řecká filozofie na světě. Od nich poté časem křesťané, až přešla móda pálení antických svitků, znovu převzali řeckou filozofii.

Muslimové mohli klidně upřednostnit perské filozofy, kteří byli ve svých úvahách pokročilejší než Řekové. Jinými slovy, mohli jít přímo ke zdroji a podstatě myšlení. Někteří z Orientálců rozvinuli vědu a technologie daleko více než kdo jiný. Založili první nemocnice, položili základ oborům jako je medicína, psychologie a psychiatrie. Nicméně řecký druh myšlení zahrnoval i tuto část orientální moudrosti, akorát ve stravitelnějším, pouťovém a bulvárním vydání pro Evropany. Čí ruka padla na řecké spisy dodnes nevíme, ale stalo se. Dnes jsou Řekové známí jen díky tomu, že byli součástí středověké muslimské akademické obce.

Lze zodpovědně k tématu říci, že řecká filozofie je čtivá, ale v porovnání s kulturním dědictvím jiných civilizací nepřináší nic mimořádného. Většina řecké „originality“ bylo jen pokračováním toho, co existovalo v civilizovaném světě doby železné.

Zdroje:

George Grote. History of Greece. 2010. Cambridge University Press.

Jean-Pierre Vernant. The Origins of Greek Thought. 1984. Cornell University Press.

George. G. M. James. Stolen legacy.2017 Reprint. Allegro.