Ježíš Kristus, jak ho neznáte

Bylo nebylo, za sedmero horami a za devíti řekami… Tak nějak začínají pohádky a mýty. Řada lidí se dnes domnívá, že osobu Ježíše Krista si jeho následovníci, křesťané, jednoduše vycucali z prstu. A ono ne.

Ježíš se sice stal legendou, ale rozhodně nebyl pouze mýtickou postavou. Podívejme se na různé mýty versus realitu ohledně jeho osoby.

Odborník na starověkou minulost, Will Durant, po zkoumání historických dat ohledně existence Ježíše Krista, uvedl:

Durant zde argumentuje nekompromisní logikou Ježíšova příběhu. Většina dnešních lidí, kteří zavrhují jakékoliv důkazy pro existenci Krista, vůbec nezná jeho příběh zaznamenaný v evangeliích. Je to podobné, jako by někdo tvrdil, že ten slavný Ištván Horváth nikdy nežil a ani žít nemohl. A když je dotázán na to, co o něm ví. No, toho si prostě lidi vymysleli. Tečka. Neví totiž o Ištvánovi víc než to, že je slavný.

A proto je třeba zkoumat důkazy a jimi podkládat svá tvrzení. Co víme ze starověkých pramenů o Ježíši Kristu?

Ježíš nepochybně ovlivnil dějiny víc, než si je většina lidí ochotna přiznat.

Máme zde postavu od které se začíná počítat náš věk. A někteří lidé chtějí, abychom uvěřili, že to byl jakýsi hebrejský Jára Cimrman?

Podívejme se nyní na několik vyjádření světských historiků. Pravda, není jich mnoho, ono to v podstatě ani nebylo nutné, když za 1. římští historici shlíželi povýšeně na židovské proroky a za 2. Římané přeci vždy vítězili a měli ty nejlepší orátory. Tak je logické, že asi Ježíš nebude jejich oblíbeným tématem. Přesto.

Pak zde máme kusé zmínky dalších římských historiků. Suetonia a Pliniuse mladšího. Kromě nich je zde židovský historik z prvního století, Josephus Flavius, který napsal o Jakubovi, že to je „bratr Ježíše, který byl nazýván Kristus“.

Není tedy divu, že renomované sekulární zdroje jako The New Encyclopædia Britannica uvádí:

Nuže, Ježíšovu existenci bychom měli potvrzenu. A co tedy evangelia uvádějí o jeho totožnosti?

Kniha Apokalypsa, jinak poslední biblická kniha Zjevení, uvádí ve svém závěru poněkud kryptickou zprávu:

Zde se samotný Ježíš prezentuje jako jasná zářící hvězda. Jinak řečeno, ekvivalentní výraz ze Starého zákona je: Lucifer. Poprvé se s tímto výrazem setkáváme v proroku Izaiáši:

Nejedná se tedy o nějaké synonymum pro Satana. Přeložený hebrejský výraz vychází ze základu pro: zářit.

Babylonský král byl zářící hvězdou světových dějin. Pak ale spadl a uhasl. Narozdíl od něj Ježíš Kristus zazářil a září dodnes.

V biblické zprávě se s archandělem (je pouze jeden) Michaelem setkáváme v Danielově proroctví, kdy se přel se Satanem o Mojžíšovo tělo. Slovo Michael znamená doslova: „kdo je jako Bůh“?

Pochopitelně se zrovnoprávněním Boha s Kristem nemohli křesťané chápat Michaela jako synonymum pro Ježíše Krista. Nicméně do jisté doby byl teologicky s Ježíšem spřízněn. Podle Pavlova dopisu jsou však jedna a táž osoba, píše totiž:

Rovněž je mu přisuzováno velení celé armády andělů. V knize Zjevení je Ježíš popisován jako válečník a tak je logické, že se ve stejnojmenné knize píše o Michaelovi:

Archanděl Michael je jedním z titulů Ježíše Krista v době, kdy se ještě nestal Bohem. A jak k tomu došlo?

Jeden z výrazných představitelů rané křesťanské tradice, Apoštol Pavel, si o Ježíši vůbec nemyslel, že by byl Bůh. Naopak vyjadřuje se o něm v dopise Galaťanům jako o andělovi:

V originále je použito slovo angelos. Slovo anděl totiž v řečtině znamená posel. Což je v souladu s předchozí biblickou tezí archanděla Michaela jakožto biblické identity Ježíše Krista. V dopise Filipanům se Pavel poněkud obskurně vyjadřuje o Ježíšově postavení jako o „formě Boha“. Aby hned druhým dechem přidal, že to byl právě Bůh, který ho vyvýšil nade vše ostatní. Jinde nazývá Krista „druhým Adamem“.

Dokonce ani v Janově evangeliu, kde je podle některých ztotožněn s Bohem jako Logos, není rozhodně Bohem. K Bohu se totiž modlí a zarputile o něm tvrdí, že Bůh je větší než on.

Tady se bavíme o době na konci prvního století, nebo několik desetiletí po Ježíšově smrti. Mezi křesťany kolovala řada náboženských představ o božství. Někteří dokonce tvrdili, že bohů je rovných 365. Až ve čtvrtém století se křesťanská komunita zčásti nátlakem a také debatou shodla na Ježíšově božství. Trochu zvláštní. Ten, který začal jako druhý Adam, dokonalý člověk a přední anděl, skončil jako Bůh.

Ježíš nepovažoval veřejné projevy náklonnosti za tabu. Narozdíl od tehdejšího židovského zvyku se za ženy na veřejnosti nestyděl a volně s nimi hovořil. Dokonce to byla právě žena, a ještě k tomu cizinka, Samaritánka, které jako první odhalil svou identitu:

Ježíš nebyl nikdy ženatý a rozhodně neměl erotický vztah s Marií Magdalénou. Představa, že to byla prostitutka Bible nijak nepotvrzuje, naopak. Podle zprávy evangelií měla být postižena démony:

Myšlenka, že byla Magdaléna prostitutka, vznikla až několik staletí po evangeliích. Poslední kniha Bible byla sepsána na konci prvního století. Církev přisoudila zvláštní úlohu Marii Magdaléně až v šestém století. Povídačky o jejím zvláštním vztahu k Ježíši se vyskytovaly v takzvaných gnostických alternativních evangeliích, které vznikly až ve druhém a třetím století. Jsou to tedy alternativní výklady či přidávky původního textu.

Na Ježíše Krista se můžete dívat idealizovaným pohledem, mýtickým pohledem, nebo si zjistit veškerá fakta a udělat si rekonstrukci jeho osobnosti tak věrně, jak můžete. Doporučuji to poslední.

Zdroje:

Brant Pitre. The Case for Jesus. Biblical and historical evidence. 2016. Random House USA Inc.

James Edward Talmage. Jesus the Christ. 2006. Covenant Communications.