Vědecké zkoumání telepatie: jeho možnosti a limity

V naší české společnosti je poměrně zakořeněná nevraživost vůči existenci mimosmyslových jevů, přestože se s nimi dnes a denně setkáváme a jsou součástí našeho života. Moc nerozumím tomu, proč je proti nim určitá část veřejnosti tolik zaměřená a nejvíc poslouchá právě ty vědce, kteří se tyto schopnosti snaží zesměšnit, dost možná právě proto, že zrovna oni jimi neoplývají.

Je to o to divnější, když se podívám kolem sebe, osobně znám nemálo lidí s poměrně pozoruhodnými schopnostmi zachytávat myšlenky a pocity ostatních, ať už vědomě nebo nevědomě. Dokonce bych řekl, že telepatie a mimosmyslové vnímání je jedna ze schopností, ve které jsou Češi lepší než mnohé jiné země, a je proto škoda, že si skepsí vůči tomuto fenoménu sami pod sebou podřezávají pověstnou větev. Pojďme na tom něco změnit.

Běžně známé vědecké testy pro telepaty jsou založeny samozřejmě na statistické pravděpodobnosti a není třeba dodávat, že ji musíte významně překročit. O co v testování jde? Třeba musíte umět na dálku rozeznat květiny od kamenů, najít peníze či jako proutkař zjistit, jestli v něčem pulzuje elektrický proud. Odhadnout bez podívání čísla nebo karty. Jenomže všechny tyto experimenty zejí jaksi metodologickou prázdnotou. Pravý jasnovidec se nezabývá čtením z karet ani hádáním, jaká karta padne. Není totiž salónní šarlatán. Rovněž ho nezajímají technické ani neživé objekty, ale lidská mysl. A v tomto ohledu se dokázalo opravdu hodně.

Nemusím nijak vědecky dokazovat fakt, že když přijde do místnosti osoba velmi špatně naladěná, atmosféra v místnosti zhoustne a nálada ostatních se tím nakazí. Pro tento fenomén byla rovněž udělána řada vědeckých studií a ty nakažlivost postojů a nálad jasně potvrzují. Teď si představte, že se ocitnete v místnosti s hypersensitivcem a vysíláte na něj beze slov, že je vám k smíchu, jako to běžně a s gustem dělají vědečtí skeptici. Jak asi dopadne objektivita takového experimentu, když zkoumáte právě schopnosti jeho přijímače a zaplňujete jej svou skepsí? Samozřejmě neslavně.

Ještě jeden faktor, který byl ve vědě popsán jako confounding factor čili matoucí esence výzkumu brání tomu, aby se daly výzkumy skeptiků typu sdružení Sisyfos brát vědecky vážně. Očividně tyto vědce nevede k testování jasnovidců jejich touha po objektivním poznání, ale naopak cíleně prahnou po tom je shodit a zamazat po nich jakoukoliv zmínku ve vědě. Z jejich textů je patrné, že si z takového „fenoménu“ dělají legraci. Jenomže to je právě jeden z činitelů, které jim neumožňují opravdu seriózně fenomén zkoumat.

Sami tito vědci vycházejí z axiomu, že to, co sami nevlastní, tedy schopnost vcítit se do pocitů a myšlenek druhých, tudíž neexistuje, a to právě proto, že to sami nemají, a tak se v samotném základu dopouštějí pavědeckého přístupu.

Stejně jako špičkový chirurg, který své ruce nebude používat na nesmysly, nebude člověk se schopností telepatie nebude tuto svou schopnost používat na takové triviality, jako je rozeznávání kamene od dřeva.

Na rozdíl od skupiny nadšených vědeckých skeptiků se obě armády, jak ruská, tak americká, zabývaly opravdovými schopnostmi jasnovidců seriózně. Došlo jim totiž, že jejich schopnosti mohou mít z hlediska vojenského poměrně zásadní význam. Dokonce existují záznamy o tom, že tyto osoby mezi sebou vedly i válku, střídavě úspěšnou na obou stranách. Vědci jako je Harold E. Puthof na tuto tématiku napsali své recenzované články v časopisech, jako je Nature. Konkrétně třeba o případu identifikace zbraňového potenciálu v určité oblasti, který byli schopni jasnovidci zjistil na dálku několik tisíc kilometrů. Jak? Zřejmě je třeba se smířit s tím, že někteří lidé cítí to, co vy necítíte a vědí o tom, o čem vy nevíte.

Senzitivní lidé včetně těch s mimosmyslovými schopnostmi jsou někdy psychology zkoumáni, když to trochu přeženu, skoro jako nějaké příšery z obludných cirkusů, kde se vystavovali lidé s určitými abnormalitami. Psychologové jim dávají nálepky jako hypersensitivci a podobně. A ještě více se vyplatili autorům různé literatury, kteří, byť sami vůbec vnímaví nejsou, o nich napsali stohy knih. Film Šestý smysl ukazuje, jak může být člověk, v tomto případě dítě, s mimosmyslovými schopnostmi snadno zaměněn za podivína nebo rovnou duševně nemocného.

Skutečnost se má tak, že lidé vnímaví na podprahové vyzařování druhých, řekli bychom neverbální matrici, mohou klidně reagovat i ostře nebo hrubě. Představa senzitivce, který se zhroutí po každém zlém slově, není na místě. Právě proto, že vidí víc než ostatní, mohou na to z pohledu druhých reagovat přehnaně. Abyste to ale mohli jejich chování objektivně posoudit, museli byste vnímat to, co oni. A často to není nic pěkného vidět, co lidé nosí v hlavě a co vyzařují. Vyhrocené reakce mnohdy vůbec nejsou přehnané, někdy naopak pořád ještě tlumené.

Je to obdobné, jako kdybyste jeli v autě a nevšímali si dění okolo, zatímco váš spolujezdec by pro jistotu rychle strhnul volant doleva. Skoro jste totiž právě srazili špatně viditelného chodce. Jistě, vyděsí vás to, ale můžete být za duchapřítomnost svého kolegy vděční. Viděl něco, co vy ne. Stejně by měli být ostatní lidé vděční za vstupy těch, kteří cítí, vnímají a vidí víc než oni. Společnost si třeba drží pár odborníků se znalostí starých májských kultur, dokonce i rozluštili části jejich znaků, a proč? Vždyť je to stará kultura, která už nemá relevanci, můžete mávnout rukou. Jenomže co když tito lidé věděli něco, co vy ne, a záleží na tom globální rovnováha civilizací? Podobné je to s lidmi senzitivními. Jejich poznatky mohou být klíčové i v záležitostech, kam moderní věda zatím nepronikla.

Takových případů bychom našli hodně, podívejme se nyní na vědecký výzkum v oblasti paranormálních jevů se zaměřením na telepatii. Z jeho mezinárodního rozsahu můžeme vyvodit, že mimosmyslové vnímání je seriózní oblast vědeckého zkoumání a výsměch a pohrdání, který se těmto věcem dostává u nás, je naprosto mimo mísu. Naopak upozorňuje obyčejně na ty, kteří se třepou strachy, aby někdo nezjistil, co mají v hlavě a hlavně za lubem. Na takové chytráky pozor.

Termín mimosmyslové vnímání (nebo alternativně psi či psychické jevy) zavedl a používal botanik z Dukeovy univerzity J. B. Rhine (1895-1980) ve 30. letech 20. století k popisu zvláštní lidské schopnosti, která jde nad rámec běžného používání našich smyslů. V roce 1882 založili vědci z Cambridge Společnost pro psychický výzkum (SPR) s cílem zkoumat jevy klasifikované jako mesmerické, psychické a spiritualistické.

Vědci dříve vycházeli z hypotézy, že mezi četnými pokusy šarlatánů existují i ​​skutečné případy, na které vědecká hypotéza nepasuje a obecné vysvětlení není použitelné. A měli pravdu. U paranormálna a mimosmyslových jevů se pohybujeme v říši anomálií. Jejich zkoumání je nejblíže uměnovědě provozované přes fyzikální a lékařské přístroje. Na takovou kombinaci už musí být kapacita. Ty největší mozky posledních staletí se vážně zabývaly telepatií.

Dmitrij Mendělejev (1834-1907), tvůrce periodické tabulky chemických prvků, se účastnil zvláštní komise pro výzkum spiritistických jevů, která byla spojena s Fyzikální společností na Petrohradské univerzitě. Vladimir Bechtěrev (1857-1927), přední neurolog a lékař, založil v roce 1907 Psychoneurologický institut na Petrohradské státní lékařské akademii. Významní vědci, mezi nimiž byli i laureáti Nobelovy ceny, s těmito jevy reálně pracovali. Marie Skłodowska-Curie (1867-1934), která spolu se svým manželem v roce 1903 získala Nobelovu cenu za fyziku, byla součástí komise na Sorbonně, která zkoumala medialitu a související jevy.

Významný astronom Archie Roy, jehož výpočty byly neocenitelné pro projekt NASA, jehož výsledkem bylo přistání člověka na Měsíci, se začal zajímat o mimosmyslové jevy poté, co narazil na Proceedings and Journals of the Society for Psychical Research (Poznatky společnosti pro výzkum psychických fenoménů). Přiznal, že se divil, co tento „odpad“ dělá v knihovně Glasgowské univerzity (Roy, 1990). Při procházení dokumentů narazil na jména jako Sir Oliver Lodge (1851-1940), fyzik a držitel klíčových rádiových patentů, Lord Rayleigh (1842-1919), fyzik, objevitel argonu a držitel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1904, Sir J. J. Thompson (1856-1940), kterému se připisuje objev elektronu a nositel Nobelovy ceny za fyziku. Tito vědci byli nejlepšími ve svém oboru. Kromě toho narazil na Williama Jamese (1842-1910), otce americké psychologie, a profesora Charlese Richeta (1850-1935), rovněž nositele Nobelovy ceny (1913 za fyziologii a medicínu). Dozvěděl se, že Carl Gustav Jung spolu se Sigmundem Freudem byli členy společnosti. Proto se rozhodl připojit i on, protože cítil, že bude v dobré společnosti nejbrilantnějších vědeckých mozků své doby.

Všichni tito vědci docházeli ke svým fenomenálním výsledkům, řekli bychom, poněkud nevědeckým způsobem. Jistěže, zkoumali à la pokus a omyl, ale zároveň také užívali schopnosti, které byly tak nějak mimo rámec vědy. Intuici, šestý smysl, zvláštní psychické vize. Mendělejev nevytvořil svou slavnou tabulku chemických prvků jen tím, že je zkoumal, ona se mu podle jeho vlastního vyjádření jednoho dne zjevila v duchovní vizi komplet celá. Chápu, že to je těžké vysvětlovat materialisticky zaměřeným jedincům, kteří netuší, co se děje mimo jejich vlastní vědomí, ale fakt, že ti nejschopnější vědci přišli na své objevy právě paranormálním způsobem, by měl přesvědčit i ty největší skeptiky, že na nich něco je.

Dnešní materialisticky orientovaní psychologové obvykle netuší, že zakladatelé jejich oboru se o oblast výzkumu ESP silně zajímali. Profesor Joseph Rodes Buchanan (1814-1899), který zavedl termín psychometrie, jej vnímal v širším kontextu než dnešní psychologové, jak by se dalo vyvodit z jeho popisu napsaného v knize Periodicita :

Arthur Koestler, profesor parapsychologie na Edinburské univerzitě, v knize Kořeny náhody (1972) poznamenal, že navzdory antagonismu mainstreamové psychologie:

Významný francouzský kvantový fyzik Olivier Costa de Beauregard (1911-2007) trval na tom, že teorie kvantové fyziky psi jevy nevylučuje, ale ve skutečnosti je vyžaduje.

V současné době Brian David Josephson (1940), který získal Nobelovu cenu za fyziku (1973) za úspěchy v oblasti kvantové fyziky napsal, že:

Nemusíme chodit daleko, na začátku 90. let se v Praktickém lékaři objevil odborný článek primáře Hustopečské nemocnice Lubomíra Olivy. Ten spolu s léčitelem Karlem Kožíškem udělal seriózní vědecký experiment. Dal mu vlasy pacientů a nesdělil mu jejich diagnózu, Kožíšek byl schopen nakreslit, kde mají pacienti v těle problém. Zabýval se totiž takzvanou mediální kresbou. S pravděpodobností převyšují náhodu se strefil ve více než 60%-80% případů.

Češi v této věci měli svou parapsychologickou laboratoř za komunismu také a vedl jí František Kahuda, který byl svého času i ministr školství. Nutno říci, že tak dřívější komunisté postupovali podle sovětského vzoru, kde Sověti dělali hodně pokusů s paranormálnem právě kvůli studené válce s USA, jak jsem již zmínil. Na motivy jejich výzkumů natočili filmaři humoristický seriál To se vysvětlí, soudruzi!, u nějž se nechali zlákat tématem nadpřirozena a narazili na to, že na atmosféře komunismu zkrátka nebylo nic vtipného.

Dnes se někteří lidé smějí komunistům, že byli zanícenými materialisty. Sovětský svaz se ale psychickými jevy zabýval poměrně intenzivně a bral je vážně. Nicméně tato materialistická dialektika je vlastní mnoha současným vědcům a často je vede k věcem, které byste od objektivních odborníků nečekali. K podpásovým akcím, jako je čistě materialistická propaganda.

Jak bylo uvedeno v předchozích případech, dalo by se předpokládat, že navzdory zapojení významných vědců v oboru zůstává vnímání fenoménu ESP mezi mainstreamovými vědci poněkud nejednoznačné nebo negativní. Archie Roy spojuje takový skeptický postoj s vědeckými úspěchy, které se začaly objevovat v 19. století. Beauregard (2007) poukázal na příčinu vědeckých materialistických přesvědčení, když uvedl:

Celkově se zdá, že společný výzkumný rámec sdílený mainstreamovými vědci, navzdory úspěchům v oblastech, jako je kvantová fyzika, stojí proti akceptaci i dokonce už jen zvažování mimosmyslových jevů ve výzkumných programech. Přitom i taková kvantová fyzika postrádá logiku klasického vědeckého uvažování.

Můžeme směle konstatovat, že rozvoji vědeckého zkoumání mimosmyslových jevů stojí v cestě vědci samotní, a to především ti, kteří nepatří mezi ty největší špičky.

Zdroje:

https://www.sisyfos.cz/ecso/prehled-vysledku-paranormalnich-testu

Targ, R., & Puthoff, H.E. (1977). Mind-Reach: Scientists look at psychic abilities. Charlottesville Hampton Roads Publishing Company.

Tart, Ch. T., Puthoff, H.E., & Targ, R. (1980). Information transmission in remote viewing experiments. Nature, 284 , 191.