Článek
Po nedlouhém údobí kdysi velkolepé vlády Velké Moravy se centrum moci po roce 907 přesunulo do Čech za Přemyslovci. Proč? Vždyť Velká Morava svého času dominovala nábožensky, kulturně i politicky celému regionu. Musely k tomu být jiné důvody než jen triviální rozmíšky v rodině, které se ostatně neustále opakovaly i v českém přemyslovském rodě. Boleslav zabil Václava, ten se stal svatým, ale Čechy a přemyslovská linie kvůli tomu neskončila. Co bylo na Moravě jinak?
Moravanům nepomohla ani svěcená
Cyril a Metoděj
Vlastně tomu tak bylo doslova. Morava měla našlápnuto opravdu hodně dopředu, její šperky kopírovali v Čechách několik staletí. Samozřejmě se jednalo o import z Blízkého východu. I když byly obchodní cesty na obou stranách Česka, na Moravě i v Čechách, ta moravská po určitou dobu dominovala. A hlavně zde měli Moraváci šanci se poprvé a vlastně naposledy dostat z okovů západní církve.
V roce 863 přišli Cyril a Metoděj a přinesli s sebou byzantský ritus a samozřejmě první české písmo - hlaholici. S tímto už Velká Morava nemohla prohrát, centrum Velké Moravy mělo vůči Praze předstih. Jenomže záhy se vše ztratilo v páře moravských bažin a močálů. Cyril byl odejit a Metoděj zemřel neznámo kde na Moravě. Jejich misi nahradili němečtí katoličtí kněží z Bavorska. Moravskému experimentu s pravoslavím byl konec.
Příčiny konce Velké Moravy
Svatopluk I. to se syny myslel dobře, ale ti se pak mezi sebou hádali jako psi.
Říká se, že pád Velké Moravy zapříčinily konflikty s maďarskými kočovnými kmeny, které v roce 907 definitivně porazily její armádu. Nicméně takhle jednoduché to není. Znesvářenost, kterou mezi sebou projevovali Moravané se nedala měřit s tou přemyslovskou českou. Z tohoto důvodu se území Velké Moravy rozpadá na několik kousků, z nichž některé připadnou právě přemyslovskému knížeti.
Citují se i faktory, jako slábnoucí provoz na obchodních cestách. Zde znovu vstupuje do hry psychologický důvod. Moravané nebyli schopni přesvědčit obchodníky, že se jim vyplatí jít cestou k nim místo do Prahy.
Mojmírovci si stavěli hrady v záplavových oblastech. Nevěnovali pozornost psychologickým dopadům na své kmeny, když se hádali mezi sebou jejich představitelé Mojmír II. a Svatopluk II.
Svatopluk II. se neváhal stát spojencem Bavorů proti svému bratrovi Mojmíru II., a tím se vlastně stal jeho achillovou patou. Na Moravě to zkrátka nevyhrajete. Když už se vám daří, někdo se postará o to, aby vám to zkazil, i když tím sám nic nezíská. Mojmírovci zanechali na Moravě tento psychologický otisk: strategii lose - lose neboli prohra - prohra.
Následně se na Moravě odehrávaly scény jako ze špatného filmu. Moravané se na chvíli stali spojenci Maďarů a spolu táhli proti Bavorům, jejichž spojencem byl Svatopluk II., a následně se samotné maďarské kmeny obrátily proti Moravanům a zpustošily jejich državy. Moravané si neuměli udržet něčí spojenectví ani si nebyli schopni představit, co se stane, když budou jen hrát hloupé hry proti sobě samým a svým vlastním spojencům. Prostě a jednoduše je to podobné, jako když si po úspěšném fotbalovém poločase začnete dávat schválně sami sobě vlastňáky, abyste soupeři zkazili radost ze hry. Příčina? Samolibost?
V letech 833 - 907 se průběžně zvětšovalo území Velké Moravy, až nakonec dosáhlo za Svatopluka I. území dnešní Moravy, Čech, Slovenska, Polska a Maďarska. Velkolepou, byť chvilkovou mentalitu nemohli tehdejší moravští vládci zapřít. Leč, na konci svého slavného údobí a poměrně rychle již za synů Svatopluka I. dospěli k absolutní ztrátě vlády nad svým někdejším územím ve prospěch mnohých svých protivníků.
Moraváci uměli zazářit, ale brzy se stali jen padlou hvězdou.
Psychologické příčiny jejich neúspěchu spočívaly v:
- neschopnosti předvídavosti
Každý alespoň trochu prozíravý člověk by měl vědět, že se mu nikdy dlouhodobě nemůže vyplatit někoho jít jen tak vytěžit, vycucat ho jako citrón a následně se obrátit k někomu dalšímu, oportunisticky a hloupě, jak je vidět na jednotlivých krocích vládců Velké Moravy, Mojmírovců.
- velké míře egoistické sebezaměřenosti, která nehleděla nalevo ani napravo, hlavně na vlastní rodinu
Vnitrodynastický spor je tak možno svým způsobem označit za jednu z primárních příčin či lépe řečeno rozbušku, vedoucí v konečných důsledcích ke zhroucení raně středověké Moravy jako politického celku.
- v absenci se domluvit mezi sebou ve vyšších vrstvách společnosti
Ruku v ruce s tím se zákonitě tříštila i velká panovníkova družina, jediná záruka trvalé expanze vůči sousedům a tím i záruka odvádění pravidelného tributu, která především, zvláště v počátečních fázích, zabezpečovala fungování a rozvoj každého raně středověkého a tedy i mojmírovského regna; bez ní nebylo představitelné jeho dotvoření.
- nezpůsobilosti pro budování dlouhodobých vztahů zvláště s vlastními spojenci
Téměř o dvě desetiletí později, v roce 881, jsme zpraveni o maďarsko-kabarských oddílech pustošících v okolí Vídně, nejspíše na popud a v režii moravského Svatopluka I.
- přezíravosti vůči krajině a ekologii, která ostatně panuje na Moravě dodnes, když srovnáte třeba jižní Moravu s jižními Čechami, moravská krajina vypadá, jako by ji někdo zvalchoval jako prase ruksak.
A tak Martin Wihoda uzavírá příběh Velké Moravy těmito slovy:
Možný duální systém a partikulární zájmy moravských a nitranských elit (ve východních oblastech říše snad již pevněji provázaných se špičkami starých Maďarů?),ekonomická vyčerpanost země a malá schopnost exploatovat a mobilizovat vnitřní zdroje, eventuální demografický regres, teritoriální újmy a s tím zřejmě spojený i postupný nedostatek kvalitních profesionálních bojovníků (nevíme, jak velká byla vlastně v této době „sběrná oblast“, z níž se rekrutovali), to všechno tedy byly momenty, jež na misce vah převážily proti snahám centra (panovníka a jeho nejužšího okruhu) o revitalizaci poměrů. Výsledkem bylo jednoznačné zhroucení Velké Moravy bez nároků na resuscitaci, zpečetěné marnou snahou Bavorů o obnovení starých pořádků v Panonii a nad středním Dunajem, jež skončila roku 907 pod Bratislavou jejich totální porážkou a pro výkvět bavorské aristokracie fyzickou katastrofou.
Jinak řečeno, Moravané skončili kvůli své vnitřní psychologické rozháranosti, a dojeli na plýtvání s ekonomickými a lidskými zdroji.
Ještě poznámka k analýze Martina Wihody. Tvrdí, že netuší, odkud se rekrutovali obávaní moravští bojovníci. Spojenectví, byť přechodné, s Maďary, by mohlo napovědět. Ve chvíli, kdy Moravané znechutili své spojence, kteří se od nich s opovržením odtáhli, přišli o to nejpodstatnější pro válečné úspěchy: dobyvačnou asijskou energii a moderní technologie boje smrtonosnými šípy v trysku. Ještě dlouho poté, po moravské zradě, znělo po celém někdejším území moravské země:
Před šípy Maďarů ochraňuj nás, ó Bože
Přemyslovci vydrželi déle a drželi se více „u země“
Přemysl Otakar I. zajistil dědičný královský titul i svým potomkům
Paradoxně cestu Přemyslovcům k moci připravili samotní Moravané. V roce 888 umírá Přemyslovec Bořivoj I., který byl křtěn na Moravě samotným sv. Metodějem. Do síně mocných jej uvedl velkomoravský kníže Svatopluk I., který zajistil jeho rodu dominantní postavení v Čechách. Svatopluk dokonce Čechám začal vládnout přímo, po jeho smrti. Brzy se ale karty obrátily.
Prakticky vládli čeští Přemyslovci, než stačili v roce 1306 vymřít po meči, obrovskému území. Nejen Moravě, Čechám, ale i třeba Polsku, Uhersku a rakouským zemím. Jejich psychika byla tedy nastavená poněkud jinak než Moravanů. Narozdíl od nich se ve svých začátcích vztahovali k silnějším symbolům panovnické moci jako byl perský bůh Mithra, na němž postavili zdroj své autority na Pražském hradě. Přáli více obchodu, samozřejmě i tomu s otroky, ale za jejich působení měl trochu víc štábní kultury než ten živelný na Moravě. Byli ostražitější a pragmatičtější ve vztahu k Němcům. Více přemýšleli, ostatně slovo Przemysl, tomu nasvědčuje. A o čem? O svých dobyvačných akcích i spojencích. I oni nakonec přesáhli své vlastní možnosti a od doby jejich zániku vládl na českém trůně pouze jediný ryze česko-moravský král Jiřík z Poděbrad a Kunštátu.
Tak tomu bylo až do doby, kdy v roce 1918 vznikl novodobý český stát, který však své základy odvozoval primárně z Přemyslovského státu, k Velké Moravě se zas až tolik nehlásil.
Asi proto, že Velká Morava skončila velmi neslavně a nechtěl následovat osud tohoto méně úspěšného státního útvaru. Od té doby, co Velká Morava prohrála svůj velký boj o to, být dominantní silou na úsvitu dějin, je tak nějak zakletá. Místo toho, aby se poučila a zbavila se jha starých zvyků, které pohřbily starou Velkou Moravu, jak se zdá pokračuje po staletí stále v podobném duchu.
Ostatně i samotní Moravané, kteří chtějí být opravdu úspěšní, směřují kam? No přeci do přemyslovské Prahy.
Zdroje:
Jiří Macháček, Martin Wihoda. Pád Velké Moravy: aneb Kdo byl pohřben v hrobu 153 na Pohansku u Břeclavi?. 2016. NLN.
Zdeněk Beneš. Poodhalené tajemství Velké Moravy: aneb co nebylo v učebnicích dějepisu. 2016. AGGAS.
