Za růstem globálních firem stojí evangelikálská víra

Již sociolog Max Weber (1864-1920) si povšimnul, že globální podnikání se daří nejlépe v protestantských zemích. A to jmenovitě v :

Německu, Holandsku, Anglii, Skotsku a Švýcarsku.

Protestantské země srovnával s ligou katolických zemí:

Itálií, Španělskem, Rakouskem a Portugalskem.

Už v době Webera na konci 19. století tyto země ekonomicky zaostávaly za svými protestantskými protějšky a příčinou byla víra, nikoliv ekonomické zázemí.

Ti čtenáři, kteří překypují neutuchajícím obdivem k německé ekonomice, nechť jsou zpraveni o tom, že tato proslulá „německá efektivita“ je ve skutečnosti „protestantská řehole“. A nespadla Němcům z nebe. Respektive vlastně spadla. Do Německa přišla s Lutherovou reformací. Luther navázal na Jana Kalvína, Jana Husa, Jana Viklefa a vůbec na koho mohl proto, aby Německo osamostatnil od římského jha.

Velká Británie převzala po Portugalcích a Španělech otěže koloniálního obchodu, protože svým langsam neboli pomalým katolickým přístupem nedokázali držet krok s dobou. Zatímco Velká Británie se svým anglikanismem měla minimum myšlenkových omezení a mohla se roztáhnout do své doby největší říše na světě, nad kterou slunce nezapadalo, a vládla tímto nad každým třetím člověkem na světě.

Později se centrum obchodu z Velké Británie přesunulo do jejích bývalých kolonií v Severní Americe. Zde britští puritáni dorazili na americké pobřeží již v 17. století. Jejich důraz na důslednou práci místo předvádění se dovedlo Ameriku k tomu, že si její podnikatelé zvládli postavit celkem solidní základy ekonomiky, která jim vydržela několik staletí. Nakonec na americké půdě převážil evangelikalismus, který svou náboženskou horlivostí natolik překypoval, že jí neměl kam vložit. A tak zde máme největší globální firmy, které pocházejí z USA, vřícího kotlíku evangelikálů. Tedy věřících zanícených, jak přízvisko naznačuje, evangeliem Ježíše Krista. Evangelium do světa šířili dál, akorát to byla tentokrát dobrá zpráva obchodní. Pro ně určitě, pro jejich konkurenci, kterou válcovali, rozhodně ne.

Ježíš své učedníky povzbuzoval k aktivnímu převracení na víru a stejně tak jednali i Američané, kteří byli odhodláni k šíření své víry ve světě jakýmikoliv prostředky, i těmi obchodními.

Podívejme se na základní rysy globálních společností, které nesou neklamné znaky evangelikálního křesťanství.

Když máte nějaký produkt či službu, je třeba, aby se o tom druzí dozvěděli. Pro tento účel se rozvinul marketing. Jeho moderní metody již před obchodním světem rozvinuli právě evangelikálští pastoři, když kázali davům tisíců lidí pod otevřeným nebem nebo na stadionech. Využili také možnosti masmédií, ve kterých se často na přelomu 19. a 20. století objevovaly právě náboženské reklamy. Obchodníci se od pastorů už jen učili jak prezentovat svůj produkt tak, aby mu rozuměly masy. Nikdo z těchto raných podnikatelů jako Henry Ford či Thomas Edison původně neměli žádné zkušenosti s komunikací svých produktů velkým cílovým skupinám. Tyto zkušenosti měly jen evangelické církve.

Dodnes především na americkém jihu církve podporují individuální podnikatelskou aktivitu mikrofinancováním a obchodními školeními. Velké evangelikální vydavatelství a výrobci evangelikálních produktů používají tytéž metody, které jsou vlastní globálním firmám. Hierarchie vedení evangelikálních sborů se propsala do vedení amerických globálních firem. Zde má člověk pocit, že se nalézá ve společnosti, kdy sice může navrhovat cokoliv, ale skutečný směr firmy pevně třímá zvolené předsednictvo a jeho představitelé už jen plní jejich příkazy. Před globálními firmami to byly právě církve, které měly jediné zkušenost se šířením svých organizačních jednotek - sborů po celém světě. Začali s tím křesťanští misionáři, poté pokračovali katoličtí misionáři a evangelikálové to dovedli do dokonalosti. Vstoupit do některého z jejich amerických sborů znamená cítit se jako na firemním banketu či poradě. Šéf - pastor je samozřejmě jako vždy v čele.

Termíny jako podnikatelský étos či vize nevznikly jen tak z ničeho v obchodním prostředí, ale pochází přímo z evangelikálské sociální bubliny. Věřící jsou ve svých sborech povzbuzováni k individuální píli, sebeovládání a vytrvalosti, což jsou hodnoty, které převzali i moderní podnikatelé. Překonat případný nedostatek talentu dřinou za každou cenu je hlavním leitmotivem, který se neustále dokola opakuje. Mimochodem slovo talent pochází z Bible, kde symbolizovalo duchovní vklady, které dostali Ježíšovi učedníci, a Ježíš po nich požadoval, aby svoje talenty rozmnožili. Samozřejmě v Ježíšově době existovalo i doslovné platidlo s názvem talent.

Důraz na kontrolu je ve všech globálních firmách jasně patrný. I když nemusíte dělat nic významného, stejně musíte včas odevzdat vyplněné formuláře či tabulky, jinak následuje trest. Právě tento druh vnímání reality byl do evropského a později amerického prostředí zaveden kalvínským vyznáním.

Jan Kalvín, původně ve Švýcarsku, chodil mezi věřící a pečlivě kontroloval, jestli si zapamatovali příslušná kázání, a bděl nad dodržováním náboženských a společenských pravidel. K rozvoji obchodního myšlení ve Švýcarsku v 16. století tak došlo pod jeho vedením. Později byl tento duch přísné a poněkud neradostné kontroly exportován do USA. Právě proto je řada pracovníků v globálních firmách sice dobře placena a zároveň šťavena jakousi neviditelnou rukou Páně a často dochází k jejich vyhoření.

Soustavný pocit dohledu Velkého Bratra také pramení z Kalvínova nekompromisního přístupu. Pokud někdo nemá talent, ale přesto je zde tlak na to, aby ho ukázal a vyšponoval na maximum, jeho situace často logicky vede k existencionálním krizím a proto se zaměstnanci těchto společností svěřují se svými pocity prázdnoty a někdy i zoufalých depresí. Navenek přeci tyto globální firmy po svých zaměstnancích mnoho nepožadují, pouze vyplnit ty tabulky správně nebo doplnit ta čísla do příslušného chlívečku. Proč jsou tedy zaměstnanci těchto společností tak napruženi a cítí se tak vyčerpáni? Kalvínský duch totiž v těchto firmách straší dodnes.

Ze stejného důvodu si samy globální společnosti nevybírají skutečné zářivé talenty do svých řad, především proto, že jejich potenciální kolegové by v jejich záři vybledli jako stará účtenka a měli by ještě více důvodů k depresím a existenciálním krizím. Stejně tak z podnikatelského prostředí vyplývá překvapivé zjištění. Podnikatelé a firmy, které pro svůj byznys potřebují hlavně nezávislé lídry, kteří si umějí poradit sami v tlačenici, zpravidla nepovažují korporátní zkušenost za dobré vysvědčení v této oblasti. Neustálý kalvínský tlak na zodpovědnou práci se v globálních firmách proměnil pouze na dohled nad pečlivým dodržováním příkazů shora, s minimálním podílem osobní iniciativy a samostatnosti.

Globální firmy se tak staly papežštější než papež. Svůj pohon mají v náboženské vervě evangelikálů. Vždyť i jejich pojmy zcela volně a nepokrytě používají. Hledají třeba evangelisty pro své projekty. Ač globální firmy působí sekulárně, tak považují svou vlastní činnost za posvátnou. Jejich mechanismus fungování je pro jejich zaměstnance natolik nepřekročitelný asi jako Písmo svaté pro fundamentalistické křesťany. Je tomu s podivem, že někdo je schopen sakralizovat pouhé čistící prostředky, krém na boty, rohožky, technické součástky či vysavače jako kdyby to byly posvátné fetiše, ostatky svatých či křesťanský krucifix, ke kterému mají ostatní vzhlížet s posvátnou úctou, a samotní obchodníci jsou školeni jako kněží takového kultu. Díky této nivelizaci posvátného prostoru započaté Janem Kalvínem a dokončené globálními firmami dneška zde není prostor pro skutečnou diverzitu a samostatné podnikání.

V případě, že máte opravdu zajímavý produkt, nemáte možnost se zviditelnit a dosáhnout skutečného úspěchu a uznání, protože za každým rohem číhají stereotypická chapadla či sběračky nějaké takové olbřímí fádní obchodní společnosti, ze které nakonec nemá radost nikdo, zato která pro sebe zabírá veškerou možnou pozornost celého světa a dme hruď pýchou, jako kdyby zastupovala samotného Ježíše Krista na zemi. Nebo mi snad chcete namluvit, že skáčete extatickou radostí, když otevřete nějaký z jejich produktů tak, jak to bývá v jejich nevkusných psychedelických reklamách? Marketing těchto nadnárodních firem míří právě na základní lidské emoce a pro své cílení jsou velmi dobře proškoleni v nekompromisní náboženské propagandě.

Zákazníci takových firem se de facto stávají stoupenci jejich ekonomických náboženských kultů, často výrazně zmanipulovanými. Obchodní aréna pak není kolbištěm konkurence a obchodu, ale korporátních bohů a náboženských reklamních představ, posvátných hlášek a pekelných figurek, které vám podprahově vyhrožují, že když u nich nenakoupíte, stane se vám něco strašného.

Evangelikální církve používají běžně tržní segmentaci a frančízing. Vlastní dokonce své sítě masmédií, které jim pomáhají šířit jejich globální vliv a mít kontrolu nad svými posluchači a diváky. Frančízing samotný používaly již ve středověku křesťanské kláštery. Veškeré obchodní modely, které se odvolávají na nějaký duchovní přesah, mají své kořeny na náboženském trhu.

Církve v USA vydávají Bible přizpůsobené: rybářům, kamioňákům, ženám, mužům, dětem, studentům, vědcům a dalším. V neposlední řadě také Bible v duchu amerického nacionalismu jako poslední edice Trumpovy Bible.

Některé globální firmy používají náboženské strategie zcela otevřeně. Tyson Foods najímají kaplany na podporu jejich pracovní síly. Víra stojí u kořene většiny globálních podniků. I české firmy, které by rády těžily z náboženství a získaly mezinárodní dosah se skví názvy přejatými z náboženského prostředí, jako například antivir s názvem po egyptské bohyni nebo hazardní společnost s názvem římské bohyně. A je jich víc, než si myslíte. Nicméně tak, jako Američané, to Češi prostě neumí a svým nepokrytým popíráním náboženství jen vymývají dítě i s vaničkou.

Společnost IBM na svých stránkách otevřeně učí evangelikalismus v korporátním balení. Jde jí samozřejmě o šíření jejích myšlenek, avšak čistě biblickými prostředky a pojmy.

Až budete příště obdivovat nebo proklínat nějakou globální firmu, vzpomeňte si na to, že má nejspíš biblické základy, bez ohledu na to, jestli její zaměstnanci neřkuli zakladatelé v Boha věří či ne.

Zdroje:

Max Weber. The Protestant Ethic and the Spirit of Capitalism. 2012. Parson.

Max Weber. From Max Weber: Essays in Sociology. 1946.

https://www.ibm.com/support/pages/art-evangelism