Článek
Většina společensky aktivních adolescentů a mladých lidí dnešního světa se cítí býti nevyslyšena, ba dokonce ignorována. Jejich motivace změnit planetu a lidi kolem sebe vlivem aktuálního politického rozpoložení společnosti bohužel ale postupně slábne.
Bojovníci za rychlejší řešení globálního oteplování se nadále nemohou koukat na nečinnost mezinárodních subjektů. Stoupenci liberálnějších směrů a postojů jen žasnou nad konzervatismem, který je obklopuje všude, kam se jen podívají. „Proč to všechno tak trvá? Proč není společnost více benevolentní, dynamická nebo zodpovědná? To jsou snad starší lidé už dočista slepí?“
Až ti starší odejdou, všechno se vyřeší…
Podobné fráze mohly zaznít a zajisté zazněly během debat o současných problémech v kruhu mladých lidí. To, že generace dnešních rodičů a prarodičů může za to, jak to ve světě vypadá, je nepopiratelný fakt. Společnost víceméně stále řídí oni, dospívající se na chodu států prozatím nijak výrazně nepodílejí.
To, že s narůstajícím věkem upadá víra v lidské přičinění na změně klimatu (což jde proti obecně známým vědeckým poznatkům) a že většina voličů silněji konzervativních, populistických a historicky smýšlejících stran, například KSČM, jsou důchodci, zkrátka k uklidnění situace nepřispívá.
Opakující se koloběh
Od devadesátých let se hojně traduje, že komunisté začnou vymírat. To, že věkový průměr komunistických kandidátů pro volby do obecních a městských zastupitelstev se rok od roku zvyšuje je sice jasně vidět, ale nehrozí přeci jenom příchod nové vlny podobně ideologicky smýšlejících jedinců?
Vskutku podobná paralela již jednou v naší evropské historii nastala.
Po první světové válce byli lidé zabíjením, utrpením a bídou natolik znechuceni, aby přibližně o 20 let později jejich synové k moci dostali režim na těchto hodnotách postavený. Jeho představitelé pak rozpoutali světovou válku druhou, po níž zase jejich synové jako smyslů zbavení přešli k nové nebezpečné ideologii, a to dokonce ze zcela opačného spektra politického kompasu.
Domněnka, že po odchodu starší generace budou mít mladí lidé de facto volné ruce, je tak značně naivní. Ve světě se objeví nové výzvy a překážky, které budou muset společně překonat. Jestli následně lidstvo konečně dostane ten nynější, jimi propagovaný, „správný“ nádech, už je jen a jen na poučení z chyb a vytrvalosti budoucích lídrů.
