Článek
Herecké nadání zdědila po mamince Moyne, která patřila mezi známé irské divadelní umělkyně. Angela Brigid Lansbury se narodila 16. října 1925 v Londýně. Její otec Edward byl bohatým obchodníkem se dřevem, navíc pocházel ze známé politické rodiny. Angelin dědeček George stál v letech 1931-1935 v čele labouristické strany. Angela měla o čtyři roky mladší bratry dvojčata Edgara a Bruce, kteří se později stali známými producenty. V jejich dílně vznikl třeba seriál Knight Rider. Kromě nich měla ještě starší nevlastní sestru Isolde, která si později vzala herce Petera Ustinova.
Když bylo Angele devět let, otec zemřel na rakovinu žaludku, což ji hluboce poznamenalo. Rodina se navíc začala potýkat s finančními potížemi. Jakmile začali na Anglii dopadat německé bomby, rodina utekla do Ameriky. „V dospívání se ze mě stal filmový maniak. Vzdělání jsem nehledala ve škole, ale v knihách, v divadle a zejména v kině,“ uvedla. Nikoho proto nepřekvapilo, když se rozhodla studovat herectví.
Hereckou školu studovala v Americe. Bylo jí teprve šestnáct, ale už tehdy jí všichni bez problémů věřili, že je o poznání starší. Zanedlouho se s matkou přestěhovala do Hollywoodu, kde pracovala jako prodavačka, ale pak se na jednom hereckém večírku náhodou dala do řeči se scénáristou chystaného filmu Plynové lampy. Než dopila sklenku, měla v kapse svou první roli. Postavu hospodyně ztvárnila tak bravurně, že se v roce 1945 dočkala nominace na Oscara. O rok později se její jméno mezi uchazeči objevilo znovu, tentokrát za drama Obraz Doriana Graye. Stala se tak nejmladší herečkou, která byla dvakrát nominovaná na slavnou sošku. Se studiem MGM podepsala sedmiletou smlouvu, přičemž odmítla vystupovat pod pseudonymem Angela Marlowe.
V roce 1945 se vdala za herce Richarda Cromwella, který byl o patnáct let starší. Po několika měsících jí zdánlivě bez důvodu opustil. Až v dopise se přiznal, že je gay, a doufal, že jej manželství „vyléčí“. „Věděla jsem, že bych se měla chovat jako dospělá, ale nešlo to. Byl to pro mě šok. Jakmile jsem se dostala z nejhoršího, řekla jsem si, že se budu snažit, aby mě už nikdo tak nezranil,“ umínila si. V roce 1949 se vdala za anglického herce Petera Shawa, s nímž přivedla na svět syna Anthonyho a dceru Deidru. A protože měl Peter z předešlého manželství syna Davida, v jejich domě bylo vždy živo. Přesto se Angela nechtěla vzdát herectví. S přibývajícími lety se sice zbavila rolí prostitutek, ale okamžitě spadla do dalšího šuplíku s nápisem „protivné a dominantní matky, tetičky a babičky“. Nebylo výjimkou, že coby třicátnice hrála sedmdesátileté ženy. Jen malé zadostiučinění představovala v roce 1963 třetí nominace na Oscara. V thrilleru Mandžuský kandidát jako obvykle ztvárnila vedlejší roli protivné starší ženy, která se nebála jít přes mrtvoly, aby se její manžel dostal do Bílého domu. Není divu, že její nespokojenost rostla. „Někdy se u herce rozezní alarm, který ho nutí pohnout se kupředu. A v ten moment přišla Mame. V 41 letech poprvé získala hlavní roli. Pranic jí nevadilo, že nejde o film, nýbrž broadwayský muzikál Mame. Diváky oslnila pěveckým a i tanečním nadáním a téměř okamžitě získala první ze svých pěti prestižních divadelních cen Tony. Jenže když se v roce 1974 chystala filmová verze, hlavní roli dostala Lucille Ball. Pro svět stříbrného pláta Angela stále představovala malou rybu. „Bylo to hořké zklamání, asi největší v mém profesním životě,“ těžko skrývala slzy. V soukromí však zažívala ještě mnohem horší chvilky.
Na sklonku 60. let syn Anthony propadl drogám, po letech se předávkoval a skončil v kómatu. Dcera Deidra zase navázala styky se šílenou sektou Charlese Mansona, jejíž členové v roce 1969 zavraždili těhotnou herečku Sharon Tate.
Když Angele v roce 1970 vyhořel kalifornský dům, jako by šlo o znamení, že se má znovu posunout dál. „V Hollywoodu jsem si vždy připadala jako cizinec,“ neskrývala. S manželem Peterem Shawem si pořídila usedlost v Irsku nedaleko rodiště své matky a dobře udělala. „Náš zahradník vůbec neví, kdo jsem. Jsem pro něj jen paní Shawová,“ libovala si. Díky pobytu na zeleném irském venkově se z drogové pasti vymanil její syn a v roce 1975 tam nechala rozptýlit ostatky své matky.
V roce 1978 si zahrála v detektivním příběhu podle Agathy Christie Smrt na Nilu a v roce 1980 začala sama pátrat jako slečna Marplová ve filmu Rozbité zrcadlo. Ukázalo se, že postarší dámy s „čichem“ na zločince jí sedí, a tak se v roce 1984 začala objevovat jako spisovatelka Jessica Fletcher v dnes již legendární sérii To je vražda, napsala. Díky ní se konečně vymanila ze škatulky nesympatických či tyranských žen.V roce 1983 měla na stole nabídky na dva seriály – sitcom a detektivku. Přestože jí agent tlačil do komediálního žánru, dala na svou intuici a rozhodla se pro roli spisovatelky, která jen tak mimochodem řeší i skutečné zločiny. Jessicu Fletcher si sama pro sebe nazvala americkou slečnou Marplovou a do značné míry do ní promítla svou osobnost. Seriál To je vražda, napsala se natáčel dvanáct let, během nichž vzniklo 264 epizod. „Producenti měli neustále pocit, že by Jessica měla navázat nějaký intimní vztah, ale já byla proti. Ona je přece silná a nezávislá žena,“ tvrdila Angela. A protože měla podobných hádek už dost, od roku 1989 seriál sama produkovala. A čím si podle ní vysloužil takovou popularitu? „Nebylo v něm žádné násilí a také to byl první kriminální seriál, který od začátku cílil na starší diváky,“ přemítala. Seriál posbíral 23 nejrůznějších filmových cen, Angela se dočkala Řádu britského impéria. Poslední kapitolu napsala Jessica Fletcher v roce 1996, ale i nadále se vracela v celovečerních filmech. Poslední vznikl v roce 2003, kdy se Angela po manželovi smrti na chvíli stáhla z veřejného života. V ústraní ale dlouho nevydržela. Objevila se ve snímcích Kouzelná chůva Nanny McPhee (2005) nebo Mary Poppins se vrací (2018). V roce 2013 dostala čestného Oscara.
Zemřela 11. října 2022, pět dní před svými 97. narozeninami.
Zajímavost na konec. V roce 1975 si na Angelu vzpomněl Miloš Forman, když hledal vhodnou adeptku do roli ďábelské vrchní sestry Mildred Ratched v Přeletu nad kukaččím hnízdem. Herečka ale odmítla. „Nebylo to proto, že by se mi postava nelíbila. Prostě jsem se bála, že bych roli nezvládla,“ přiznala.
Zdroje:
