Článek
Alois Mrštík se narodil 14. října 1861 v Jimramově. Do rodiny obuvníka Aloise Mrštíka a švadleny Františky Elisové. Alois byl nejstarším ze čtyř sourozenců. Vilém který byl o dva roky mladší se stal se také spisovatelem. Dále František, který byl farmaceut, a Norbert který byl lékařem, překladatelem z ruštiny a polštiny.
V roce 1869 přesídlila celá rodina do Ostrovačic u Brna ale nezdrželi se zde dlouho. Další zastávka byla přímo v Brně a to proto že tady roku 1874 začali studovat bratři na místní škole. Alois tam vystudoval gymnázium a poté studoval na učitele. Po absolvování studia v roce 1881 dostal místo učitele v Lískovci u Brna, kde se mu narodil nemanželský syn František jehož matka byla Magdaléna Smržová z Lískovce. Aloisovy další kroky vedly do Rakvic, Hrušovan u Brna a Těšan. Nakonec se zabydlel v roce 1889 v Divákách u Hustopeče kde byl jmenován správcem školy.
V roce 1901 se Alois oženil s Marií Bezděkovou z Kobylí se kterou měl syna Karla.
Alois Mrštík
Alois začal svou spisovatelskou pouť prózami které uveřejňoval v Národních novinách. Přispíval do Moravské orlice, Zlaté Prahy, Světozoru, Národních listů, Máje. Jeho literární prvotinou byla sbírka črt a povídek Dobré duše. K jednomu z vrcholů jeho tvorby patří drama Maryša, vzniklé ve spolupráci s bratrem Vilémem. Námět si Alois přivezl z Těšan a původně jej zamýšlel zpracovat jako román, ale Vilém ho přemluvil k dramatu. Tam kdysi skutečně žila dívka, která byla rodiči donucena ke sňatku s bohatým mlynářem. Tragický konec, kdy Maryša otráví mlynáře Vávru kávou, je však zřejmě autorstvím bratří Mrštíků.
Mimochodem, když měli autoři Maryši dohlížet na uvedení této hry v Národním divadle, byl to právě Vilém, kdo ochotně odjel do Prahy účastnit se příprav světové premiéry, zatímco Alois odmítal opustit milované Diváky. Tam se oba bratři vášnivě věnovali včelařství a byly jeho velkými propagátory. Vilém dokonce pracoval na technologických inovacích a v Helenčině údolí u Divák je dodnes k vidění jeho typ úlu.
V bratrské spolupráci vznikla i kniha Bavlnkovy ženy a jiné povídky. Z dlouhodobého pobytu v Divákách na pomezí Slovácka a Hané čerpal Alois ve svém největším, devítisvazkovém díle Rok na vsi, kroniky moravské dědiny. Desetiletá práce byla završena opět bratrskou spoluprací, když se na konečném znění Roku na vsi zčásti podílel i Vilém.
Alois ani Vilém se za života nedočkali velkého uznání umělecké hodnoty své tvorby. Hlavně mladší ze sourozenců to nesl dost těžce, připadal si málo cenění a podléhal kvůli tomu úzkostem, depresím a paranoii. Alois se rok před smrtí dočkal členství v České akademii věd a umění za zásluhy o českou literaturu. Řádným členem byl zvolen v červnu 1924.
Alois Mrštík zemřel 24. února 1925 v Brně, poté co se nakazil břišním tyfem. Byl pohřben na Ústředním hřbitově v Brně, v roce 1996 však byla urna s ostatky odcizena. Na jejím místě následně vytvořil sochař Zdeněk Řehořík novou portrétní bustu. Hrob Aloise Mrštíka se nachází v Čestné aleji, skupina H5, č. 386 (původně byla urna uložena na jiných místech Ústředního hřbitova). Na náhrobní desce hrobu v Divákách, kde je pohřben jeho bratr Vilém, je uvedeno i Aloisovo jméno a podobenka. Proto bývá divácký hrob někdy chybně uveden i jako Aloisovo místo pohřbení.
Vilém Mrštík
Vilém Mrštík se narodil 14. května 1863 v Jimramově jako druhý ze sourozenecké čtveřice. Vystudoval gymnázium v Brně a v Praze. Po maturitě v Praze studoval práva ale nedokončil je, místo toho dal přednost psaní. Protože nedokončil práva musel se nějak živit. Sedm let pracoval jako úředník úrazové pojišťovny. Při tom se věnoval literární a společenské činnosti. Pro zhoršující se psychické problémy se odstěhoval zpět na Moravu k bratrovi Aloisovi do Diváků. V roce 1904 se tam oženil s literárně nadanou Boženou Pacasovou z Hejčína u Olomouce.
Od roku 1895 patřil Vilém k signatářům Manifestu České moderny. Zařadil se k překladatelům a propagátorům ruského realismu, hlavně Dostojevského, Turgeněva, Gogola a Tolstého, podobnou pozornost věnoval i francouzským realistům. Zabýval se i literární kritikou, kde obhajoval syrovost a pravdivost francouzského realismu, především Émila Zoly a Guy de Maupassanta. Vilém Mrštík kromě své knižní tvorby přispíval do Ruchu, České revue a později i do Lumíru.
Lyrickou notu si Vilém vyzkoušel v Pohádce máje. Příběh lehkomyslného studenta Ríši a jeho milované Helenky se stal klasickým dílem, které vzbudilo velký ohlas u široké veřejnosti. Vedle mnoha knižních vydání bylo dvakrát zfilmováno. Asi ten nejznámější a možná i nejlepší film natočil Otakar Vávra v roce 1940 s Natašou Gollovou a Svatoplukem Benešem v hlavních rolích. Poslední a nedokončené dílo Zumři jako by předznamenalo tragický konec Vilémova života.
Poslední léta prožil Vilém už jen v Divákách, kde byl jeho bratr Alois správcem obecné školy. Vilém se už dříve necítil dobře psychicky ani fyzicky, prožíval zklamání v tvorbě, měl pocit že je málo uznávaný, především v pražských literárních kruzích, a svůj autobiografický román Zumři, na němž si zakládal, psal už jen s velkými obtížemi. Trpěl představou, že těžce onemocní a bál se dlouhého umírání, míval pocit, že ho lidé v obci neustále sledují. Tento stihomam ještě více prohloubil jeho dlouhodobou chorobnou psychickou krizi. Záchvaty melancholie a těžké deprese byly stále častější. Dne 2. března 1912 si v těžkém duševním rozpoložení ve sklípku u svého včelína prořízl hrdlo a probodl srdce.
