Článek
Nizozemská vlajka má tři vodorovné pruhy v barvě červené, bílé a modré. Pochází z doby povstání nizozemských protestantských provincií proti španělské nadvládě pod vedením prince Viléma Oranžského. O jeho vlajce – někdy pouze oranžové, ale většinou oranžové, bílé a modré – se poprvé mluví roku 1572. Po osvobození sedmi severních provincií ze španělského područí a vytvoření Republiky spojeného Nizozemí (1581) se takzvaná „princova vlajka“ v livrejových barvách oranžského domu užívala jako symbol generálních stavů vedle vlajky se znakem Svobodného Nizozemí, od roku 1597 byla zavedena jako jediná nizozemská vlajka. Kolem roku 1630 a zejména po roce 1648, když Španělsko uznalo nizozemskou nezávislost, byl pro lepší viditelnost na moři (hlavně však asi z politických důvodů) oranžový pruh nahrazován červeným (v roce 1796 bylo užívání oranžové barvy výslovně zakázáno). Původní barvy nizozemské vlajky se dodnes zachovaly na vlajce Jižní Afriky jako připomínka nizozemské kolonizace – roku 1652 vztyčil starou nizozemskou vlajku na mysu Dobré naděje Jan van Riebeeck. Roku 1937 byla tmavě modrá barva nizozemské vlajky nahrazena kobaltovou modří.
Nizozemská vlajka jako první republikánská trikolóra na světě a jako symbol svobody byla vzorem všech dalších trikolór, tedy i francouzské, a byla podle ní vytvořena i vlajka ruská. Když se totiž ruský car Petr Veliký vrátil ze svého pobytu v Nizozemí, užil řady nabytých zkušeností při budování vlastního námořního loďstva a podle nizozemského vzoru navrhl i ruskou obchodní vlajku, změnil pouze pořadí barevných vodorovných pruhů na trikolóru v bílomodročervenou. Ta se pak stala i ruskou vlajkou státní a národní. V panslavistické éře předminulého století si podle ní tvořily dosud nesvobodné slovanské národy vlajky vlastní, někdy beze změn, jindy s úpravami. První byli roku 1835 Srbové, pak následovali Černohorci, Chorvati, Slovinci, Slováci a Bulhaři (zde byl modrý pruh nahrazen zeleným). Tak nizozemská vlajka nepřímo ovlivnila i vlajky některých slovanských národů.
Zdroj: Wikipedie