Článek
Debata o umělé inteligenci bývá často směšně zjednodušená. Jedni v ní vidí téměř spásu: rychlejší práci, levnější služby, lepší medicínu, pohodlnější život. Druzí v ní vidí apokalypsu: stroje nahrazující člověka, konec práce, manipulaci a ztrátu kontroly. Jenže skutečný problém AI neleží ani v nekritickém nadšení, ani v panice. Leží v otázce, kterou si klade i encyklika Magnifica humanitas: kdo bude v digitálním věku chránit člověka, když technologie přestane být pouhým nástrojem a stane se prostředím, v němž žijeme?
Vatikánský článek k encyklice správně zdůrazňuje, že technologie sama o sobě není nepřítelem člověka. Ani AI není démon. Problém je jinde: technologie „není neutrální“, protože přebírá podobu těch, kdo ji navrhují, financují, regulují a používají. To je klíčová věta celé debaty. AI totiž není abstraktní inteligence ve vzduchoprázdnu. Je to systém vytvořený z dat, kapitálu, výpočetní kapacity, pracovních sil, politických zájmů a kulturních předpokladů.
A právě proto je nebezpečné mluvit o AI jen jako o „chytrém pomocníkovi“. Umělá inteligence dnes vstupuje do školství, zdravotnictví, médií, úřadů, bezpečnosti, personalistiky, bankovnictví i armády. Nerozhoduje nutně sama, ale stále častěji předvybírá, filtruje, hodnotí, doporučuje a třídí. To znamená, že ovlivňuje, co člověk uvidí, čemu uvěří, jak bude posouzen, jakou práci získá nebo zda se vůbec dostane k určité službě.
To už není technická otázka. To je otázka demokracie.
Podle Stanford AI Indexu za rok 2025 používalo AI v roce 2024 už 78 % sledovaných organizací, zatímco o rok dříve to bylo 55 %. Soukromé investice do AI ve Spojených státech dosáhly v roce 2024 hodnoty 109,1 miliardy dolarů; globální soukromé investice do generativní AI činily 33,9 miliardy dolarů. To ukazuje, že AI není laboratorní experiment, ale ekonomická a politická infrastruktura, do níž tečou obrovské peníze.
Právě v této koncentraci leží největší riziko. Kdo má data, výpočetní kapacitu, infrastrukturu a modely, ten má vliv. A kdo má vliv, ten může nastavovat pravidla viditelnosti. V digitálním prostředí už moc nespočívá jen v tom, kdo něco zakáže. Moc spočívá i v tom, kdo rozhodne, co bude vidět, co zapadne, co bude označeno za relevantní, komu algoritmus přidělí důvěryhodnost a komu ji odebere. Encyklika proto mluví o digitální moci velmi přesně: kontrola nad platformami, infrastrukturou, daty a výpočetní silou neleží často u států, ale u velkých ekonomických a technologických aktérů. Ti pak fakticky určují podmínky přístupu a účasti.
Evropská unie se pokouší na tuto novou realitu reagovat AI Actem. Ten vstoupil v platnost 1. srpna 2024 a plně použitelný má být od 2. srpna 2026, s několika výjimkami: zákazy nepřijatelných AI praktik a povinnosti v oblasti AI gramotnosti se začaly uplatňovat už od 2. února 2025, pravidla pro správu a povinnosti modelů obecného určení od 2. srpna 2025. Evropská komise zároveň uvádí, že pravidla pro některé vysoce rizikové systémy v oblastech jako biometrie, vzdělávání, zaměstnávání, migrace nebo kritická infrastruktura mají platit od prosince 2027.
To je důležité, ale nestačí to. Právo vždy přichází pomaleji než technologie. Proto je varování encykliky silnější než běžný politický dokument: nestačí AI „nějak zregulovat“. Je třeba ptát se, jakou představu o člověku do AI vkládáme. Vidíme člověka jako osobu s důstojností, svobodou, svědomím a vztahy? Nebo ho stále více redukujeme na datový profil, pracovní výkon, spotřebitelské chování a bezpečnostní riziko?
Tady začíná skutečně vážná část problému.
AI neumí svědomí. Může výborně simulovat řeč, styl, argumentaci, empatii i autoritu. Ale nerozumí dobru a zlu. Nenese odpovědnost. Nemá zkušenost viny, odpuštění, věrnosti, vztahu ani bolesti. Encyklika výslovně upozorňuje, že systémy AI mohou imitovat jazyk a chování, ale nemají morální vědomí a nechápou význam toho, co produkují.
To má obrovské důsledky pro veřejnou komunikaci. Generativní AI dokáže vyrábět texty, obrazy, zvuky i videa, která vypadají věrohodně. Problém dezinformací sice nezačal s umělou inteligencí, ale AI mu dala průmyslové měřítko. OECD ve své analýze z roku 2026 sleduje incidenty a rizika spojená s AI v reálném čase a řadí je do tematických oblastí, například syntetická média, kyberútoky, soukromí, zdraví nebo bezpečnost dětí.
Jinými slovy: už nejde jen o to, že někdo napíše nepravdivý text. Jde o to, že lze automatizovat produkci důvěryhodně vypadající reality. Lze vytvořit falešný hlas politika, falešný záznam, falešnou autoritu, falešnou intimitu, falešný důkaz. Pravda se tím nemění v lež; horší je, že se proměňuje ve zboží, které soupeří o pozornost s tisíci přesvědčivých napodobenin.
Proto je přesná i vatikánská formulace o „architektuře viditelnosti“. Platformy neukazují svět takový, jaký je. Ukazují svět tak, jak ho seřadí algoritmus. A algoritmus není nevinné okno. Je to brána, která rozhoduje, co projde k lidskému vědomí.
Další oblastí je práce. O AI se často mluví dramaticky: vezme nám práci, nebo nás naopak osvobodí od rutiny. Realita bude složitější. Mezinárodní organizace práce v roce 2025 zveřejnila studii o dopadu generativní AI na pracovní úkoly. Pracovala mimo jiné se vzorkem 29 753 úkolů z polské klasifikace zaměstnání a 52 558 datovými body k potenciálu automatizace. To ukazuje, že problém neleží jen v tom, která profese „zanikne“, ale které konkrétní úkoly budou převedeny na stroje a jak se tím změní hodnota lidské práce.
Největší nebezpečí tedy nemusí být okamžitá masová nezaměstnanost. Nebezpečnější může být tichá proměna práce: člověk zůstane zaměstnaný, ale jeho práce bude rozbitá na sledovatelné, měřitelné a optimalizované úkony. AI bude radit, hodnotit, kontrolovat tempo, předvídat výkon, filtrovat kandidáty, psát hodnocení, navrhovat propouštění. Člověk zůstane v systému, ale bude stále méně subjektem a stále více objektem řízení.
Křesťanská sociální nauka zde není sentimentální. Připomíná, že práce není jen nákladová položka. Je to prostor důstojnosti. Pokud bude AI sloužit pouze ke snižování nákladů, zrychlování výkonu a oslabování vyjednávací pozice pracovníků, pak nepůjde o pokrok, ale o technologicky maskovanou regresi.
A pak je zde ekologická cena. Umělá inteligence nevzniká v nehmotném oblaku. Potřebuje datová centra, elektřinu, vodu, čipy, chlazení, kabely, servery a suroviny. Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že datová centra v roce 2024 spotřebovala přibližně 415 TWh elektřiny, tedy asi 1,5 % globální spotřeby elektřiny. V základním scénáři IEA má spotřeba elektřiny datových center do roku 2030 vzrůst na zhruba 945 TWh, tedy téměř se zdvojnásobit.
To je fakt, který se v nadšených debatách o AI často ztrácí. Každý „chytrý“ dotaz, každé generované video, každý model a každá nová služba stojí energii. AI může pomáhat vědě, medicíně i vzdělávání. Ale pokud bude zároveň zvyšovat tlak na energetické soustavy, vodní zdroje a těžbu surovin, nelze ji vydávat za čistě emancipující technologii. I tady platí otázka encykliky: slouží technologie celému člověku a společnému dobru, nebo jen rozšiřuje pohodlí a moc těch, kdo už moc mají?
Nejtemnější hranicí je válka. AI mění rytmus konfliktu. Urychluje rozhodování, vyhodnocuje obrazová data, pomáhá identifikovat cíle, propojuje senzory a zbraně. V extrému se objevuje představa zbraní, které dokážou samy vybírat a zasahovat cíle. OSN uvádí, že generální tajemník António Guterres už od roku 2018 označuje smrtící autonomní zbraňové systémy za politicky nepřijatelné a morálně odpudivé a vyzývá k jejich zákazu podle mezinárodního práva.
Tady už nejde o teoretickou etiku. Pokud se rozhodnutí o životě a smrti přesune na systém, který nemá svědomí, nemá strach, nemá soucit a nenese vinu, pak se dramaticky snižuje morální práh násilí. Vatikánský text přesně upozorňuje, že technologie, která umožňuje udeřit bez pohledu do tváře druhého, snižuje morální práh konfliktu. A právě zde je třeba říci ostře: žádný algoritmus nemůže učinit válku morálně čistou.
Proto je encyklika Magnifica humanitas důležitá i pro nevěřící. Není to text o tom, že církev „nerozumí technologiím“. Naopak. Je to text, který odmítá naivní technologickou zbožnost. AI není Bůh. Není Prozřetelnost. Není svědomí. Není nestranný soudce. Je to mocný nástroj vložený do rukou konkrétních lidí, firem, států a institucí.
A každá moc potřebuje hranice.
Umělá inteligence může být užitečná. Může pomáhat lékařům, učitelům, novinářům, vědcům, úředníkům i lidem s postižením. Může odlehčit od rutiny a otevřít nové možnosti. Ale její hodnota se nebude měřit tím, kolik textů vygeneruje, kolik pracovních míst „optimalizuje“ nebo kolik dat zpracuje. Bude se měřit tím, zda posílí důstojnost člověka, nebo ji rozpustí v systému.
Skutečná otázka proto nezní, zda AI používat. Tu už používáme a používat budeme. Skutečná otázka zní: dokážeme ji podřídit člověku, právu, pravdě, odpovědnosti a společnému dobru?
Pokud ano, může být AI nástrojem služby. Pokud ne, stane se novou Babylonskou věží: monumentem lidské pýchy, technické brilance a morální slepoty.
A právě proto je třeba říci jasně: člověk nesmí být doplňkem algoritmu. Algoritmus musí zůstat nástrojem člověka.
Vatican News
https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2026-05/encyklika-lva-xiv-umela-inteligence-ma-slouzit-lidstvu.html
Vatikán – plné znění encykliky Magnifica humanitas
https://www.vatican.va/content/leo-xiv/en/encyclicals/documents/20260515-magnifica-humanitas.html
Tiskové středisko Svatého stolce – oficiální oznámení encykliky
https://press.vatican.va/content/salastampa/en/bollettino/pubblico/2026/05/25/260525e.html
Prezentace encykliky ve Vatikánu
https://press.vatican.va/content/salastampa/en/bollettino/pubblico/2026/05/25/260525g.html
Evropská komise – AI Act
https://digital-strategy.ec.europa.eu/en/policies/regulatory-framework-ai
Evropská komise – AI Act vstoupil v platnost
https://commission.europa.eu/news-and-media/news/ai-act-enters-force-2024-08-01_en
Stanford AI Index Report 2025
https://hai.stanford.edu/ai-index/2025-ai-index-report
Stanford AI Index – ekonomická část
https://hai.stanford.edu/ai-index/2025-ai-index-report/economy
ILO – Generative AI and Jobs
https://www.ilo.org/publications/generative-ai-and-jobs-refined-global-index-occupational-exposure
ILO – pracovní paper, metodologie a čísla
https://webapps.ilo.org/static/english/intserv/working-papers/wp140/index.html
IMF – Gen-AI: Artificial Intelligence and the Future of Work
https://www.imf.org/en/publications/staff-discussion-notes/issues/2024/01/14/gen-ai-artificial-intelligence-and-the-future-of-work-542379
IEA – Energy and AI
https://www.iea.org/reports/energy-and-ai/energy-demand-from-ai
IEA – Executive Summary
https://www.iea.org/reports/energy-and-ai/executive-summary
OECD – Trends in AI incidents and hazards reported by the media
https://www.oecd.org/en/publications/trends-in-ai-incidents-and-hazards-reported-by-the-media_4f5ff43c-en.html
OECD – PDF studie
https://www.oecd.org/content/dam/oecd/en/publications/reports/2026/02/trends-in-ai-incidents-and-hazards-reported-by-the-media_7c824ca9/4f5ff43c-en.pdf
OECD – AI risks and incidents
https://www.oecd.org/en/topics/sub-issues/ai-risks-and-incidents.html
UNESCO – Recommendation on the Ethics of Artificial Intelligence
https://www.unesco.org/en/artificial-intelligence/recommendation-ethics
NIST – AI Risk Management Framework
https://www.nist.gov/itl/ai-risk-management-framework
NIST – PDF AI Risk Management Framework
https://nvlpubs.nist.gov/nistpubs/ai/nist.ai.100-1.pdf
OSN / UNODA – Lethal Autonomous Weapon Systems
https://disarmament.unoda.org/en/our-work/emerging-challenges/lethal-autonomous-weapon-systems
