Článek
Když se řekne nicejský koncil, většině lidí se vybaví cosi vzdáleného, církevního a možná trochu suchého. Nějaké biskupské rokování, staré spory, řecká slova, kterým dnes rozumí hlavně teologové. Jenže právě první nicejský koncil patří k těm historickým událostem, které se sice odehrály v dávném 4. století, ale jejich následky zůstaly přítomné v křesťanské liturgii, vyznání víry i v samotném způsobu, jakým se mluví o Kristu.
A právě u jeho začátku se často objevuje jednoduchá otázka: kdy vlastně začal?
Tradiční odpověď zní: 20. května 325.
Toto datum se opírá především o svědectví církevního historika Sókrata Scholastika, který píše, že synoda byla zahájena za konzulátu Paulina a Juliana, dvacátého dne měsíce května. Přepočteno do našeho běžného historického datování jde právě o rok 325 po Kristu.
Na první pohled hotová věc. Jenže historikové vědí, že u starověkých událostí se za jedním datem často skrývá víc vrstev. U Nikáje je proto dobré rozlišovat mezi tím, kdy se biskupové začali shromažďovat a kdy koncil reálně zahájil práci, a tím, kdy mohlo dojít k některým slavnostním či rozhodujícím momentům, například k formulaci vyznání víry.
Proto se v literatuře vedle 20. května někdy objevuje také 19. červen 325. Neznamená to nutně, že by jedno datum bylo pravdivé a druhé chybné. Spíš jde o to, že starověké koncily nebyly jednodenní konference s přesným programem, registrací u vstupu a tiskovou zprávou na konci. Byly to živé, náročné a politicky citlivé procesy, v nichž se jednání, slavnostní zasedání, císařská přítomnost a formulace závěrů mohly časově rozcházet.
Proč se vůbec koncil sešel?
Nicejský koncil svolal císař Konstantin Veliký. To je samo o sobě pozoruhodné. Křesťanství, ještě nedávno pronásledované, se najednou ocitlo v situaci, kdy jeho vnitřní spor řešil římský císař jako věc veřejného pořádku.
Hlavní problém se týkal sporu kolem alexandrijského kněze Aria. Arius tvrdil, zjednodušeně řečeno, že Syn není věčný stejným způsobem jako Otec. Kristus byl podle něj nejvyšší stvořenou bytostí, ale ne Bůh ve stejném smyslu jako Otec.
Pro jeho odpůrce to bylo nepřijatelné. Pokud Kristus není skutečně Bůh, pak se podle nich otřásá celé křesťanské pojetí spásy. Nešlo tedy o slovíčkaření několika teologů, ale o samotnou otázku: kým je Kristus?
Jedno řecké slovo, které změnilo dějiny
Koncil nakonec odmítl ariánské pojetí a formuloval víru v Krista jako Syna, který je jedné podstaty s Otcem. Řecky se pro to užilo slovo homoúsios.
To slovo je slavné, ale také problematické. Nebylo přímo biblickým výrazem a mnohým biskupům mohlo znít příliš filozoficky. Přesto se stalo klíčovým pojmem. Církev jím chtěla říci, že Kristus není jen vznešený prostředník mezi Bohem a světem, ale že v něm jedná sám Bůh.
Tady se ukazuje, proč byl nicejský koncil tak zásadní. Křesťanství zde začalo formulovat svou víru nejen jazykem Písma, ale také jazykem pojmů, které měly chránit význam Písma před výklady považovanými za nepřijatelné.
Proč je datum 20. května důležité?
Datum 20. května 325 je tedy tradičním datem zahájení prvního nicejského koncilu. Je vhodné jako výroční datum, jako připomínka počátku události, která zásadně ovlivnila dějiny křesťanství.
Zároveň je poctivé dodat, že historická realita byla složitější. Pokud někde narazíme na 19. červen 325, nemusí jít o omyl. Toto datum může souviset s jinou fází koncilního dění, případně se slavnostnějším momentem jednání nebo přijetím významných formulací.
Jinými slovy: 20. květen označuje začátek koncilu, zatímco červen může odkazovat k jeho důležitým rozhodovacím okamžikům.
Nikája jako začátek nové epochy
Nicejský koncil nebyl jen teologickou poradou. Byl také symbolem nové epochy. Církev, která po staletí žila často na okraji a pod tlakem římské moci, se najednou ocitla uvnitř imperiálního prostoru. Císař už nebyl pouze vnějším vládcem, ale aktivním garantem jednoty.
To mělo své výhody i rizika. Výhodou byla možnost svolat biskupy z různých částí říše a pokusit se vyřešit spor závazným způsobem. Rizikem bylo, že teologické otázky se začaly nevyhnutelně proplétat s mocí, politikou a státním zájmem.
Nikája je proto jedním z okamžiků, kdy se ukazuje dvojí tvář dějin církve: touha po pravdivém vyjádření víry a zároveň nebezpečí, že se víra začne formulovat pod tlakem politické jednoty.
Proč nás to má zajímat dnes?
Může se zdát, že spor o řecký výraz ze 4. století už dnešnímu člověku nemá co říct. Jenže otázka, kterou řešil nicejský koncil, nezmizela. Pouze změnila podobu.
Kdo je Kristus? Je to učitel, prorok, morální vzor, Boží posel, nebo Bůh sám? A pokud je křesťanství vírou v Boha, který vstupuje do lidských dějin, jak přesně se o tom dá mluvit?
Nicejský koncil nevyřešil všechny pozdější spory. Naopak, mnohé další teologické konflikty teprve následovaly. Přesto vytvořil základní rámec, bez něhož si dějiny křesťanské teologie nelze představit.
Proto má smysl si 20. květen připomínat. Ne jako mrtvé datum v církevním kalendáři, ale jako den, kdy se začal formovat jazyk, kterým křesťanství dodnes vyznává, že Kristus není jen postava minulosti, ale střed jeho víry.
A právě proto není otázka „kdy začal nicejský koncil?“ jen drobnou historickou poznámkou. Je to vstupní brána k jedné z největších debat křesťanských dějin.
Zdroje:
SÓKRATÉS SCHOLASTIKOS. Historia ecclesiastica. Kniha I. Dostupné z: New Advent, https://www.newadvent.org/fathers/26011.htm�
EUSEBIOS Z KAISAREIE. Vita Constantini. Dostupné z: New Advent, https://www.newadvent.org/fathers/25021.htm�
ATHANASIUS ALEXANDRIJSKÝ. De decretis Nicaenae synodi. Dostupné z: Fourth Century Christianity, https://www.fourthcentury.com/de-decretis-on-the-council-of-nicaea/�
AYRES, Lewis. Nicaea and Its Legacy: An Approach to Fourth-Century Trinitarian Theology. Oxford: Oxford University Press, 2006. ISBN 978-0-19-875505-0.
HANSON, R. P. C. The Search for the Christian Doctrine of God: The Arian Controversy, 318–381. Grand Rapids: Baker Academic, 2006. ISBN 978-0-8010-3146-5.
BEHR, John. The Nicene Faith. Crestwood, NY: St Vladimir’s Seminary Press, 2004. ISBN 978-0-88141-266-6.
CHADWICK, Henry. The Early Church. Revised edition. London: Penguin Books, 1993. ISBN 978-0-14-023199-1.
KIM, Young Richard, ed. The Cambridge Companion to the Council of Nicaea. Cambridge: Cambridge University Press, 2021. ISBN 978-1-108-46141-2.
Encyclopaedia Britannica. „First Council of Nicaea.“ Dostupné z: https://www.britannica.com/event/First-Council-of-Nicaea-325�
Catholic Encyclopedia. „First Council of Nicaea.“ New Advent. Dostupné z: https://www.newadvent.org/cathen/11044a.htm�
