Děti zabité Ruskem. 4. červen není jen pietní den

Jsou výročí, která se nedají připomínat neutrálně. Čtvrtý červen mezi ně patří.

Na Ukrajině je tento den věnován památce dětí, které zemřely v důsledku ozbrojené agrese Ruské federace. Ukrajinský parlament připomíná, že tento den byl ustanoven usnesením Nejvyšší rady v roce 2021, aby uchoval paměť nejmladších obětí války a upozornil na zločiny páchané proti civilistům včetně dětí.

Není to jen pietní datum v kalendáři. Je to den, kdy se má svět zastavit před otázkou, před níž často uhýbá: co znamená válka, která bere život dětem?

Rusko už od roku 2014 a zvláště od plnohodnotné invaze v únoru 2022 neútočí pouze na ukrajinskou armádu. Útočí na města, školy, nemocnice, obytné domy, energetiku, vodu, krajinu — a tím i na každodenní život dětí. Dítě v takové válce neumí „strategicky ustoupit“. Nemůže vyjednávat. Nemá geopolitický názor. Nemá odpovědnost za hranice, aliance ani historické mýty Kremlu. Přesto platí nejvyšší cenu.

Podle ukrajinské platformy Children of War, která shromažďuje údaje z ukrajinských státních institucí, bylo k 3. červnu 2026 od začátku plnohodnotné invaze evidováno 707 zabitých dětí, 2 548 zraněných, 2 318 pohřešovaných a 20 570 deportovaných nebo nuceně přesunutých. Platforma zároveň upozorňuje, že přesný počet zraněných dětí nelze určit kvůli pokračujícím bojům a dočasné okupaci části ukrajinského území.

To je podstatné. Každé číslo, které dnes máme, je zároveň svědectvím i nedostatkem svědectví. Víme o stovkách zabitých dětí. Ale nevíme o všech. Tam, kam nesmí ukrajinské úřady, kam nesmí nezávislí vyšetřovatelé, kde Rusko drží okupovaná města a vesnice, tam zůstávají další jména ještě nevyřčená.

UNICEF v dubnu 2026 uvedl, že od února 2022 bylo na Ukrajině ověřeno nejméně 3 452 zabitých nebo zraněných dětí, přičemž skutečný počet je pravděpodobně výrazně vyšší. Jen v březnu 2026 bylo podle ověřených údajů OSN zabito nebo zraněno 89 dětí; UNICEF výslovně upozornil, že děti jsou ohroženy po celé zemi, daleko od fronty, především kvůli dálkovým útokům.

To je realita ruské války: dítě může zemřít ne proto, že je na frontě, ale proto, že spí doma.

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a první dáma Olena Zelenská si 4. června 2025 připomněli památku zabitých dětí společně s rodiči, kteří o své děti přišli. Mezi nimi byla matka čtyřleté Lízy, zabité ruskou raketou ve Vinnycji v červenci 2022, a otec, který při ruském útoku na Kryvyj Rih ztratil tři děti — desetiletého Kyryla, dvouletého Demyda a dvouměsíční Uljanu.

Dvouměsíční dítě.
To je věk, kdy člověk ještě ani pořádně nevstoupil do světa. A přesto už byl tímto světem zabit.

Proto je nepřijatelné mluvit o ruské agresi jazykem pohodlné neutrality. Nejde o „tragédii na obou stranách“. Nejde o nešťastný spor dvou sousedů. Nejde o abstraktní konflikt, v němž by se vina rozpustila do mlhy složitých dějin. Ruská federace napadla suverénní stát. A v důsledku této agrese umírají ukrajinské děti.

Když raketa zabije dítě v bytě, není to diplomatický problém. Je to zločin.
Když dron zasáhne civilní čtvrť, není to „tlak na jednání“. Je to teror.
Když stát odvádí děti z okupovaných území, mění jim prostředí, identitu a budoucnost, není to humanitární péče. Je to násilí na dějinách i na rodinách.

Právě otázka ukrajinských dětí se stala jedním z nejzávažnějších bodů mezinárodní spravedlnosti. Mezinárodní trestní soud vydal 17. března 2023 zatykače na Vladimira Putina a Marii Lvovou-Bělovovou kvůli podezření z válečného zločinu nezákonné deportace a přesunu ukrajinských dětí z okupovaných oblastí Ukrajiny do Ruska.

Tohle je důležité opakovat: zatykač na prezidenta Ruské federace se netýká jen „války“ obecně. Týká se dětí.

Čtvrtý červen proto není jen ukrajinským dnem smutku. Je to den, který obžalovává i nás. Obžalovává každou zemi, která si na smrt dětí zvykla jako na pravidelnou položku ve zprávách. Obžalovává politiky, kteří mluví o míru, ale bojí se říct, že mír bez spravedlnosti je jen kapitulace slabšího před silnějším. Obžalovává veřejnost, která se unavila dřív než rodiče, kteří pohřbili své děti.

Ukrajinské děti nezemřely proto, že svět byl bezmocný. Zemřely proto, že Rusko rozpoutalo válku. A další děti budou umírat, pokud svět dovolí, aby se agrese vyplácela.

Památka zabitých dětí nesmí být sentimentální dekorací. Musí být politickým a morálním závazkem. Znamená to podporovat Ukrajinu v obraně. Znamená to trvat na vyšetření válečných zločinů. Znamená to odmítnout tlak na „mír“, který by jen potvrdil ruskou okupaci. Znamená to říct jasně: děti nejsou cena za geopolitický kompromis.

Na památnících bývají jména. U dětí jsou ta jména nesnesitelná, protože za nimi není uzavřený život, ale život přerušený. První školní den, který nepřišel. Hračka, která zůstala ležet. Pokoj, kam se už nikdo nevrátil. Rodiče, kteří dál dýchají, ale jejich svět skončil.

Čtvrtý červen je den těchto jmen.

A jestli má mít Evropa ještě nějakou morální páteř, nesmí je připomínat potichu. Musí je připomínat jako obžalobu. Jako výzvu. Jako důvod, proč se Ukrajina nesmí nutit ke kapitulaci a Rusko se nesmí odměnit za vraždění.

Protože mrtvé děti nejsou argument pro rychlý mír za každou cenu.

Jsou argument pro spravedlnost.

Zdroje