Článek
Evropa si po desetiletí dopřávala pohodlí, které si sama neplatila celé. Sociální stát, levná energie, otevřené hranice, nekonečné debaty o regulacích. Nad tím vším držel ochrannou ruku Washington. Americké satelity, americké velení, americká protivzdušná obrana, americký jaderný deštník.
Když se něco opravdu pokazí, přijedou Američané. Tak zněla nepsaná pojistka poválečného evropského pořádku.
Dnes nezmizela. Ale poprvé vážně pochybujeme, zda bude platit vždy.
Donald Trump tu pochybnost nevymyslel. Jen ji zbavil diplomatických kudrlinek. Spojené státy se už dávno dívají hlavně k Číně a do Indo-Pacifiku. Evropě stále častěji vzkazují, že bohatý kontinent se stovkami milionů obyvatel nemůže donekonečna vystupovat jako geopolitický nezletilec, jehož bezpečnost financuje americký daňový poplatník.
Trumpův slovník je hrubý, někdy vyděračský a pro spojence nebezpečně nepředvídatelný. Samotná otázka je však oprávněná: proč by Spojené státy měly nést rozhodující část obrany Evropy, když evropské vlády po léta odmítaly zaplatit i to, k čemu se samy zavázaly?
Ukrajina rozbila evropské pohodlí
Ruská invaze na Ukrajinu zničila představu, že velká válka v Evropě patří do černobílých dokumentů. Ukázala také něco méně hrdinského: evropské sklady byly poloprázdné, armády zmenšené a zbrojní výroba nastavená na mírový provoz. Evropští politici sice mluvili o strategické autonomii, ale ve chvíli skutečné krize znovu rozhodovaly americké zpravodajské informace, systémy protivzdušné obrany, logistika a přesná munice.
Největší slabinou Evropy přitom není počet vojáků ani nedostatek peněz. Je to závislost na schopnostech, které nejsou na přehlídkách příliš vidět: satelitní průzkum, strategická přeprava, koordinované velení, včasné varování, doplňování paliva za letu, protiraketová obrana nebo údery na velkou vzdálenost. Právě v těchto oblastech poskytují Spojené státy nepoměrně větší díl alianční kapacity. IISS odhaduje, že nahrazení klíčových amerických příspěvků by evropské členy NATO stálo přibližně bilion dolarů.
Evropa tedy Ameriku v dohledné době nenahradí. Ani by o to neměla usilovat. Musí se však připravit na situaci, kdy Washington nebude chtít nebo nebude moci poskytnout všechno a okamžitě.
To je rozdíl mezi spojenectvím a závislostí.
Účet už přišel
Změna není jen rétorická. Evropské země a Kanada zvýšily během posledního desetiletí obranné výdaje o stovky miliard dolarů. NATO uvádí, že v roce 2026 už pět spojenců splní hranici 3,5 procenta HDP na základní obranu a sedmnáct států dosáhne dalšího cíle pro širší bezpečnostní investice. Na summitu v Ankaře byly oznámeny nové zbrojní zakázky přesahující 50 miliard eur a také rozsáhlý program obrany proti bezpilotním systémům.
Brusel mezitím připravuje Evropu na rok 2030. Plán Readiness 2030 má otevřít cestu až k 800 miliardám eur dodatečných obranných výdajů. Úvěrový nástroj SAFE nabízí členským státům až 150 miliard eur na společné nákupy. Evropská rada žádá rychlejší rozvoj protivzdušné obrany, dronů, systémů včasného varování a zbraní dlouhého dosahu.
To všechno zní technicky. Ve skutečnosti jde o politickou změnu, která zasáhne každou evropskou domácnost.
Peníze na obranu nevzniknou kouzlem. Vyšší výdaje znamenají dluhy, nové daně nebo méně peněz jinde. Každá vláda bude muset vysvětlovat, proč kupuje rakety v době, kdy lidé čekají na bydlení, lékaře nebo dostupnější energie. Populisté už mají připravenou odpověď: přestaňme pomáhat Ukrajině, usmiřme si Moskvu a vraťme se k levnému pohodlí.
Jenže ono pohodlí už neexistuje. Rusko ukázalo, že je ochotné vést dlouhou válku, obětovat obrovské množství lidí a proměnit hospodářství ve výrobní základnu pro další konflikt. Ušetřit na obraně proto neznamená ušetřit. Znamená pouze odložit účet a riskovat, že později přijde s mnohem vyšší částkou.
Evropa nemusí být druhou Amerikou
Evropská obrana ovšem nesmí skončit jako drahá přehlídka národních ambicí. Kontinent nepotřebuje sedmadvacet oddělených systémů, nekompatibilní techniku a zakázky rozdělované podle toho, který premiér právě potřebuje potěšit domácí průmysl.
Více peněz bez koordinace vyrobí dražší chaos.
Evropa potřebuje společné nákupy, propojené velení, dostatečné zásoby munice a průmysl schopný vyrábět ve velkých sériích. Potřebuje také Británii, Norsko a další evropské spojence stojící mimo Evropskou unii. Obrana kontinentu se nesmí stát dalším ideologickým sporem mezi Bruselem a národními metropolemi.
Stejně mylná je představa, že evropská samostatnost znamená rozchod s Amerikou. Evropané podle průzkumu ECFR podporují větší schopnost bránit se vlastními silami, ale neočekávají trvalé zpřetrhání transatlantických vazeb. To je střízlivější postoj než triumfální řeči o „evropské armádě“ i než poslušné čekání na pokyny z Washingtonu.
Silnější Evropa Ameriku neoslabuje. Naopak může zachránit vztah, který začal být neúnosně jednostranný.
Dospělost není autonomie na papíře
Po roce 1945 dostala západní Evropa mimořádnou historickou příležitost. Pod americkou ochranou obnovila hospodářství, vytvořila sociální státy a proměnila někdejší bojiště v prostor spolupráce. Nebyla to zbabělost. Byl to jeden z nejúspěšnějších politických projektů moderních dějin.
Chybou bylo uvěřit, že tento stav potrvá bez námahy navždy.
Evropa dnes nemusí přestat věřit Americe. Musí přestat věřit, že americká pomoc je přírodní zákon. Spojenectví není rodičovská péče a článek 5 není náhradou za vlastní armádu, průmysl a politickou vůli.
Skutečný zlom proto nepřijde ve chvíli, kdy z Evropy odjede poslední americký voják. Možná k tomu nikdy nedojde. Přijde tehdy, až evropské vlády dokážou svým občanům říci nepříjemnou pravdu: bezpečnost nebude levná, nebude samozřejmá a nikdo nám ji nebude navždy poskytovat místo nás.
Amerika může zůstat nejdůležitějším evropským spojencem. Neměla by však zůstat evropským alibi.
Zdroje
NATO – rekordní růst obranných výdajů evropských členů a Kanady
https://www.nato.int/en/news-and-events/articles/news/2026/07/07/defence-investment-update-record-spending-in-europe-and-canada
NATO – obranné výdaje členských zemí v letech 2014 až 2026
https://www.nato.int/content/dam/nato/webready/documents/finance/def-exp-2026-en.pdf
NATO – nový závazek investovat pět procent HDP do obrany a bezpečnosti
https://www.nato.int/en/what-we-do/introduction-to-nato/defence-expenditures-and-natos-5-commitment
Evropská rada – evropská obranná připravenost do roku 2030
https://www.consilium.europa.eu/en/policies/european-defence-readiness/
Evropská komise – budoucnost evropské obrany
https://commission.europa.eu/topics/defence/future-european-defence_en
Evropská rada – kolik země EU skutečně vydávají na obranu
https://www.consilium.europa.eu/en/policies/defence-numbers/
IISS – kolik by Evropu stála obrana bez Spojených států
https://www.iiss.org/research-paper/2025/05/defending-europe-without–the-united-states-costs-and-consequences/
IISS – Evropa bez americké bezpečnostní opory musí řešit vlastní závislosti
https://www.iiss.org/online-analysis/online-analysis/2025/03/without-the-us-its-all-about-us-in-european-defence/
ECFR – Evropané jsou připraveni převzít větší odpovědnost za svou obranu
https://ecfr.eu/publication/home-alone-europeans-are-ready-to-defend-themselves/
ECFR – evropská obrana nemá kopírovat americký model
https://ecfr.eu/publication/making-defence-european-again/
ECFR – Evropa v době slábnoucí důvěry ve Spojené státy
https://ecfr.eu/publication/transatlantic-twilight-european-public-opinion-and-the-long-shadow-of-trump/
