Evropa se učí tvrdé pravdě: mír se bez síly nevyjedná

Londýnské jednání Volodymyra Zelenského s Keirem Starmerem, Emmanuelem Macronem a Friedrichem Merzem nebylo jen další diplomatickou kulisou. Byla to zkouška, zda Evropa dokáže přestat opakovat frázi o „spravedlivém míru“ a konečně ji naplnit politickým obsahem. Protože spravedlivý mír není absence střelby. Spravedlivý mír je stav, v němž agresor nezíská odměnu za násilí.

Podle Reuters evropští lídři podpořili Zelenského výzvu k přímým rozhovorům s Putinem, ovšem za účasti USA a Evropy. Zároveň vymezili podmínky: okamžité a úplné příměří, jednání vycházející ze současné linie dotyku, právně závazné bezpečnostní garance pro Ukrajinu a ponechání ruských aktiv zmrazených, dokud Rusko nenahradí škody způsobené válkou.

To je podstatné. Evropa tím říká, že jednání nesmějí začít ruským diktátem. Moskva se nesmí tvářit jako prostředník krize, kterou sama vyvolala. Nesmí dostat možnost přepsat mapu a pak žádat Západ, aby tomu říkal realismus.

Jenže právě tady začíná problém. Putin mír neodmítá proto, že by nepochopil diplomatickou nabídku. Odmítá ho proto, že stále počítá s únavou Západu. Počítá s tím, že evropské vlády budou mluvit silně, ale jednat pomalu. Že dodávky zbraní budou přicházet pozdě, sankce budou mít výjimky a ruská válečná ekonomika dostane další měsíce na přizpůsobení.

Zelenskyj proto v Londýně nemluvil jen o jednání. Mluvil také o raketách, protivzdušné obraně a ochraně ukrajinských měst. Podle Reuters žádal Británii o další střely pro systémy protivzdušné obrany právě po jedněch z největších ruských leteckých útoků od začátku invaze. AP zároveň uvedla, že lídři zdůraznili naléhavou potřebu navýšit výrobu interceptorů a společně rozvíjet protibalistické a úderné schopnosti.

To je jádro celé věci. Bez protivzdušné obrany se „mírový proces“ snadno promění v cynickou kulisu, během níž Rusko dál ničí ukrajinskou energetiku, města, nemocnice a civilní infrastrukturu. Ukrajina nemůže jednat svobodně, pokud nad ní každý den visí hrozba balistických střel. Diplomacie bez obrany není diplomacie. Je to nátlak slabší strany, aby přijala ztrátu.

Evropa se proto musí přestat ptát, zda je pomoc Ukrajině drahá. Správná otázka zní jinak: kolik bude stát ruské vítězství? Pokud Kreml zjistí, že válka, vydírání, únava a jaderné výhrůžky fungují, nebude to konec konfliktu. Bude to návod pro další konflikt.

NATO už dlouhodobě upozorňuje, že ruská jaderná rétorika je nebezpečná a nezodpovědná, ale zároveň zdůrazňuje, že se jí nenechá zastrašit. To je správný princip, ale musí být doplněn evropskou schopností nést náklady vlastní bezpečnosti. Nestačí spoléhat na to, že Washington vždy vyřeší evropskou válku za Evropu.

Právě proto je londýnský formát důležitý. Spojené království, Francie a Německo představují politické, vojenské i ekonomické jádro evropské podpory Ukrajině. Pokud tato trojice mluví jednotně, má to váhu. Pokud ale jednotu nepřevede do výroby munice, systémů Patriot, SAMP/T, protivzdušných střel, dronů, sankcí a zmrazených ruských peněz, zůstane jen u silné fotografie z Downing Street.

Evropa má přitom v rukou nástroj, který je morálně i politicky mimořádně silný: ruská zmrazená aktiva. Rada EU uvádí, že mimořádné výnosy z imobilizovaných ruských aktiv jsou směrovány na splácení půjček pro Ukrajinu a částečně do Evropského mírového nástroje. EU také v prosinci 2025 dočasně zakázala převody aktiv ruské centrální banky zpět do Ruska.

To je správný krok, ale ne konečný. Princip musí být jasný: škody nemá platit oběť, ale agresor. Pokud Rusko rozbíjí ukrajinská města, elektrárny, školy a nemocnice, pak musí nést náklady obnovy. Ne jako gesto charity. Jako důsledek odpovědnosti.

Stejně tak sankce nesmějí být jen pravidelným evropským rituálem. V dubnu 2026 přijala EU dvacátý balík sankcí proti Rusku, zaměřený mimo jiné na energetické příjmy, vojensko-průmyslový komplex, obchod, finanční služby a kryptoměny. Současně schválila půjčku pro Ukrajinu ve výši 90 miliard eur. To je významné. Ale účinné to bude jen tehdy, pokud se Evropa zaměří také na obcházení sankcí, stínovou flotilu, dvojí užití technologií a státy či firmy, které ruské válečné ekonomice pomáhají dýchat.

Putin dnes nehraje o kompromis. Hraje o čas. Čas je pro něj zbraň. Každý měsíc váhání znamená další adaptaci ruské ekonomiky, další výrobu dronů, další pokus rozdělit Evropu a další propagandistickou sázku na to, že demokracie nevydrží dlouhodobý tlak.

Proto musí být evropská odpověď jednoduchá a tvrdá: ano jednání, ale ne za cenu kapitulace; ano příměří, ale ne jako přestávka pro přezbrojení Ruska; ano diplomacie, ale jen z pozice, v níž Ukrajina nebude tlačena k přijetí nespravedlnosti.

Londýnská schůzka ukázala správný směr. Teď musí přijít činy. Více protivzdušné obrany. Rychlejší dodávky. Tvrdší sankce. Důslednější práce se zmrazenými aktivy. A jasné bezpečnostní garance, které Moskvě sdělí, že další agrese nebude levná.

Mír se nevyjedná tím, že Evropa změkčí slova vůči Putinovi. Mír se vyjedná tehdy, až Rusko pochopí, že pokračovat ve válce je dražší než ji ukončit.

A právě to je úkol Evropy: neprosit Kreml o mír, ale vytvořit podmínky, v nichž válka přestane být pro Kreml výhodná.

Zdroje k článku