Článek
Kdyby včely a další opylovači náhle zmizeli, nebyla by to jen špatná zpráva pro včelaře a milovníky medu. Změnila by se krajina, zemědělství, cena potravin i náš každodenní jídelníček. Ovoce, zelenina, ořechy, semena, některé olejniny, byliny — to všechno je do značné míry spojeno s opylováním. Neznamená to, že bez včel by lidstvo druhý den zemřelo hlady. Obilí, rýže nebo kukuřice jsou většinou opylovány větrem nebo se rozmnožují jinak. Znamená to ale, že by náš svět zchudl. Nutričně, biologicky i esteticky.
Mezinárodní den včel vyhlásilo Valné shromáždění OSN v roce 2017 a poprvé se slavil v roce 2018. Datum 20. května nebylo zvoleno náhodně: připomíná narození Antona Janši, slovinského průkopníka moderního včelařství z 18. století. FAO dnes tento den chápe jako příležitost upozornit nejen na včely medonosné, ale také na všechny další opylovače — čmeláky, samotářské včely, motýly, pestřenky, můry, brouky, ale v některých částech světa i ptáky a netopýry. �
FAOHome +1
Nejde jen o med
Ve veřejné představivosti je včela často spojena hlavně s medem. Jenže med je v tomto příběhu skoro vedlejší postava. To hlavní je opylování. Včela létá z květu na květ, sbírá nektar a pyl, ale přitom nevědomky umožňuje rostlinám rozmnožování. Přenáší pyl tam, kde má být, a tím spouští proces, bez něhož by mnoho rostlin nevytvořilo plody ani semena.
Podle mezinárodního hodnocení IPBES závisí téměř 90 procent planě rostoucích kvetoucích rostlin alespoň částečně na živočišném opylování. U potravinových plodin se často uvádí, že více než tři čtvrtiny hlavních typů světových plodin jsou na opylovačích závislé alespoň zčásti. To neznamená, že tři čtvrtiny veškerého objemu potravin by okamžitě zmizely, ale znamená to, že velká část rozmanitosti lidské stravy stojí na práci tvorů, kterých si většinou všimneme až tehdy, když nám vletí do sklenice s limonádou.
A právě rozmanitost je klíčové slovo. Bez opylovačů by nezmizel jen med. Ubylo by barev, vůní, chutí a živin. Svět bez opylovačů by nebyl nutně okamžitě mrtvý, ale byl by chudší, jednotvárnější a křehčí.
Včela medonosná není sama
Další častý omyl spočívá v tom, že včely redukujeme na včelu medonosnou. Ta je samozřejmě mimořádně důležitá. Je domestikovaná, lidé ji chovají v úlech, dokážou s ní kočovat za kvetoucími plodinami a v mnoha zemědělských systémech sehrává zásadní roli.
Jenže příroda nestojí pouze na jednom druhu. Vedle včely medonosné existují tisíce druhů divokých včel. Mnohé z nich nežijí v úlech, netvoří velká společenstva a nevyrábějí med v podobě, kterou bychom mohli stáčet do sklenic. Přesto jsou pro krajinu nesmírně důležité. Některé samotářské včely hnízdí v zemi, jiné ve starém dřevě, dutinách nebo suchých stéblech. Čmeláci zase dokážou pracovat i za chladnějšího počasí, kdy je včela medonosná méně aktivní.
Problém je v tom, že právě divocí opylovači mizí často tišeji než včelstva v úlech. Včelař si všimne ztráty včelstva. Krajina ale může přicházet o samotářské včely, čmeláky nebo pestřenky nenápadně, bez titulních stran novin.
Evropská agentura pro životní prostředí v roce 2025 upozornila, že evropští divocí opylovači jsou pod vážným tlakem. Přibližně 80 procent druhů plodin a planě kvetoucích rostlin v EU spoléhá na hmyzí opylování; ekonomická hodnota opylování pro zemědělství EU se odhaduje nejméně na 5 až 15 miliard eur ročně. Zároveň je podle EEA ohroženo vyhynutím téměř 40 procent druhů pestřenek, 20 procent motýlů a 9 procent včel.
Co včelám bere prostor
Když se mluví o ohrožení včel, často se vše zjednoduší na pesticidy. Ty k problému patří, ale nejsou jediné. Včelám a dalším opylovačům mizí především pestrá krajina.
Vadí jim rozsáhlé lány bez kvetoucích okrajů, úbytek mezí, remízků a starých stromů, příliš časté sečení, mizení luk, zarůstání nebo naopak intenzivní obdělávání dříve pestrých ploch. Pro samotářské druhy je problém také úbytek míst k hnízdění: holá zem, staré dřevo, suché stonky nebo přirozené dutiny jsou v příliš uklizené krajině stále vzácnější.
Evropská komise upozorňuje, že v posledních desetiletích v Evropě klesá početnost i druhová rozmanitost divokých opylovačů, jako jsou včely, motýli, pestřenky a můry. Jako zásadní hrozby se opakovaně uvádějí intenzivní zemědělství, ztráta stanovišť, pesticidy, znečištění, invazní druhy a klimatická změna.
Jinými slovy: včely nepotřebují sentiment. Potřebují prostor, potravu, vodu, bezpečnější zemědělství a krajinu, která není proměněna buď v chemicky ošetřenou výrobní halu pod širým nebem, nebo v okrasný trávník bez jediného květu.
Co může udělat obyčejný člověk
Mezinárodní den včel by neměl skončit sdílením obrázku s včelkou. Smysl má až tehdy, když vede k drobným, ale konkrétním změnám.
Kdo má zahradu, může nechat část trávníku kvést. Ne všechno musí být posečeno na golfový koberec. Pro opylovače jsou důležité kvetoucí rostliny v různých obdobích roku, tedy nejen letní záhon, ale i časné jarní a pozdně podzimní zdroje potravy. Pomáhají ovocné stromy, keře, levandule, šalvěj, mateřídouška, dobromysl, jetel, svazenka, chrpy, měsíček nebo obyčejná pampeliška, kterou jsme si zvykli považovat za nepřítele civilizace.
Kdo zahradu nemá, může mít kvetoucí balkon. Kdo nemá ani balkon, může podporovat místní včelaře, kupovat kvalitní med, zajímat se o původ potravin a nepodporovat zbytečné používání chemie tam, kde není nutná. FAO doporučuje například sázet rostliny vhodné pro opylovače, vytvářet úkryty pro samotářské včely, omezovat škodlivé chemikálie, nechávat hnízdní místa pro druhy hnízdící v zemi a vysazovat živé ploty.
Není to velkolepá revoluce. Je to spíš změna pohledu. Méně uklizená zahrada nemusí být zanedbaná. Někdy je živější. A živější krajina je přesně to, co opylovači potřebují.
Včela jako zkouška naší pokory
Včely jsou zvláštní tvorové. Jsou malé, ale jejich význam je nepoměrně větší než jejich tělo. Neptají se na lidské hranice, státní rozpočty ani ideologické spory. Dělají svou práci, pokud mají kde žít a co sbírat.
Možná je právě proto Mezinárodní den včel důležitější, než se zdá. Připomíná, že člověk není jediným pracovníkem světa. Že krajina není jen surovina. Že zemědělství není jen výroba. A že život kolem nás stojí na spolupráci, kterou jsme nevymysleli, pouze jsme z ní dlouho těžili.
Včely nepotřebují naše dojetí. Potřebují, abychom jim přestali brát svět květ po květu.
Zdroje
Food and Agriculture Organization of the United Nations: World Bee Day 2026. �
United Nations: World Bee Day – Background. �
IPBES: Assessment on Pollinators, Pollination and Food Production. �
European Environment Agency: Reversing pollinator decline: why Europe must act now. �
European Commission: Pollinators. �
Cambridge Core Blog: World Bee Day. �
