Výročí smrti Alexeje Navalneho: režim, který se bojí vlastního stínu

Navalnyj nebyl „nepřítelem Ruska“. Byl nepřítelem korupce. A právě to mu vyneslo systematickou likvidaci – kriminalizaci, otravu, věznění, izolaci. Režim pod vedením Vladimíra Putina si dlouhodobě buduje obraz pevné ruky a stability. Ve skutečnosti však vykazuje klasické znaky autoritářství: monopol na informace, likvidaci opozice, zneužívání soudní moci a permanentní mobilizaci strachu.

Když stát označí své kritiky za extremisty, když nezávislá média umlčí pod záminkou bezpečnosti a když se z vězení stane nástroj umlčování, nejde o obranu vlasti. Jde o obranu privilegované elity před odpovědností. Navalného smrt – po letech systematického nátlaku – není izolovanou tragédií. Je logickým důsledkem režimu, který nemá korektivy a který si zvyká řešit politický nesouhlas silou.

Putinovský model moci stojí na cynické směsi nacionalismu, imperiální nostalgie a ekonomických vazeb, které propojují stát s vybranými oligarchy. Korupce zde není selháním systému – je jeho konstrukčním prvkem. Proto byla Navalného práce tak nebezpečná: odhalovala mechanismus, nikoli jen jednotlivé případy.

Každé výročí jeho smrti připomíná, že skutečná slabost režimu se neprojevuje v otevřené diskusi, ale v potřebě umlčovat. Moc, která se nebojí kritiky, nepotřebuje věznice pro politické oponenty. Moc, která věří ve svou legitimitu, nepotřebuje kriminalizovat vyšetřování vlastních struktur.

Navalnyj dnes představuje víc než jméno. Představuje hranici, za kterou se politická moc mění v pouhou sebezáchovnou mašinerii. A připomíná, že žádný režim – byť se tváří neotřesitelně – není imunní vůči paměti lidí, kteří si pamatují, kdo mluvil pravdu a kdo se bál.

Výročí jeho smrti je proto nejen pietou. Je připomínkou, že autoritářství není otázkou „jiné kultury“ ani „geopolitické nutnosti“. Je to volba. A každá volba nese odpovědnost.

Zdroje: