Článek
Podle agentury Reuters prezident v neděli oznámil, že navrhl nahradit premiérku Juliji Svyrydenkovou. Současně jí poděkoval za dosavadní práci a nabídl jí vedení „nové a důležité oblasti vztahů s klíčovým partnerem“. Zároveň uvedl, že změny mají zajistit naplnění „aktualizované politické strategie“, aniž by zatím vysvětlil její konkrétní obsah.
Na první pohled může podobný krok působit překvapivě. Ukrajina vede čtvrtým rokem válku vysoké intenzity a v obdobích existenčního ohrožení bývá stabilita vlády považována za výhodu. Jenže právě dlouhodobé konflikty mění logiku vládnutí. Stát, který v roce 2022 řešil především přežití, dnes současně organizuje výrobu zbraní, financování armády, obnovu infrastruktury, evropskou integraci i jednání se zahraničními investory. To vyžaduje jiný styl řízení než v prvních měsících invaze.
Svyrydenková nikdy nebyla typickou stranickou političkou. Do čela vlády se dostala především díky své ekonomické expertize. Ještě předtím vedla ministerstvo hospodářství a patřila mezi hlavní tváře jednání o zahraničních investicích, ekonomických reformách i poválečné obnově. V zahraničí si získala pověst pragmatické vyjednavačky, která byla schopna komunikovat jak s Evropskou unií, tak se Spojenými státy.
Za pozornost stojí formulace, že jí Zelenskyj nabízí novou odpovědnost ve vztazích s „klíčovým partnerem“. Není to jazyk, který by naznačoval politický pád. Spíše připomíná přesun člověka tam, kde jej prezident považuje za užitečnějšího.
To je důležitý rozdíl. V autoritářských režimech bývá odvolání premiéra často spojováno s čistkou nebo veřejným ponížením. Na Ukrajině zatím nic nenasvědčuje tomu, že by šlo o podobný scénář. Spíše se zdá, že prezidentská kancelář přerozděluje kompetence podle nových priorit války.
Jenže právě zde vzniká první otázka. Kde končí efektivní řízení státu a kde začíná nadměrná centralizace moci?
Od začátku ruské invaze se prezidentská kancelář stala dominantním centrem rozhodování. V krizové situaci to bylo pochopitelné. Rychlost rozhodování často znamenala rozdíl mezi úspěchem a katastrofou. Čím déle však válka trvá, tím více se soustředění moci do jednoho centra stává předmětem debat i mezi ukrajinskými analytiky. Parlament formálně funguje, vláda existuje, ale strategická rozhodnutí stále častěji vznikají v úzkém okruhu kolem prezidenta.
To samo o sobě nemusí být problém. Problém nastává tehdy, pokud se začne vytrácet institucionální protiváha. Demokratický stát není silný proto, že má silného prezidenta. Je silný tehdy, když fungují jeho instituce i bez něj.
Zelenskyj si tento problém zřejmě uvědomuje. Jeho výroky dlouhodobě zdůrazňují, že Ukrajina chce být nejen vojensky úspěšná, ale také připravená na vstup do Evropské unie. Evropská integrace přitom neznamená pouze převzetí evropských zákonů. Znamená také stabilní instituce, předvídatelnou státní správu a důvěru investorů. Každá větší vládní změna proto bude v Bruselu i ve Washingtonu pečlivě sledována.
Dalším faktorem je ekonomika. Ukrajina dnes funguje z velké části díky zahraniční finanční pomoci. Domácí příjmy nestačí pokrýt válečné výdaje, sociální systém ani obnovu zničených oblastí. Premiér už proto není jen manažerem domácí politiky. Musí být současně diplomat, ekonom i krizový vyjednavač.
Právě proto nelze personální změny interpretovat jen optikou domácí politiky. V Kyjevě se dnes každé významnější rozhodnutí odehrává zároveň před publikem v Bruselu, Washingtonu, Londýně i na finančních trzích. Každý nový ministr musí přesvědčit nejen ukrajinské poslance, ale také zahraniční partnery, že miliardy eur a dolarů budou spravovány efektivně a transparentně.
V tom spočívá skutečný význam dnešního oznámení. Nejde jen o to, kdo bude sedět v premiérském křesle. Jde o otázku, zda Ukrajina dokáže během války současně reformovat stát, modernizovat ekonomiku a udržet důvěru spojenců. Pokud ano, bude to jeden z největších institucionálních úspěchů země od roku 1991. Pokud ne, nepocítí důsledky pouze Kyjev, ale i celá evropská bezpečnostní architektura.
Nejde však jen o institucionální stabilitu. Za rozhodnutím prezidenta lze hledat i proměnu samotného charakteru války.
Rok 2022 byl obdobím improvizace. Ukrajina bojovala o přežití, přesouvala státní správu do bezpečnějších oblastí, hledala munici, palivo i základní finanční prostředky. Dnes je situace jiná. Fronta sice zůstává mimořádně krvavá, ale válka se stále více mění v dlouhodobý konflikt průmyslových kapacit, logistiky a ekonomické odolnosti. Kdo dokáže vyrábět více dronů, munice, protivzdušné obrany a současně udržet fungující stát, získává strategickou výhodu.
V tomto bodě se ekonomická politika stává součástí obrany. Rozpočet, investice nebo daňová politika už nejsou oddělenými tématy od bojiště. Každé zpoždění výroby, každá neefektivně utracená miliarda nebo každá ztracená zahraniční investice se může po několika měsících projevit na frontě.
Ukrajina se navíc snaží změnit svou roli. Už nechce být pouze příjemcem západní pomoci. Chce se stát výrobcem moderních zbraní a technologickým partnerem evropských států. V posledních dvou letech vznikly desítky společných projektů se západními firmami zaměřenými na výrobu dronů, munice či obrněné techniky. Kyjev zároveň usiluje o to, aby se část výroby přesunula přímo na ukrajinské území. To je ekonomicky výhodnější a zároveň strategicky důležité pro dlouhodobou bezpečnost země.
Právě zde může být jedním z motivů vládní změny snaha vytvořit kabinet více zaměřený na obranný průmysl, investice a poválečnou obnovu. Nešlo by o revoluci, ale o posun priorit. Prezident ostatně dlouhodobě zdůrazňuje, že válka nebude vyhrána pouze odvahou vojáků, ale také schopností státu vyrábět, inovovat a přesvědčovat spojence, že jejich pomoc přináší konkrétní výsledky.
Významnou roli přitom hrají Spojené státy. Po návratu Donalda Trumpa do Bílého domu se ukrajinská diplomacie musela znovu učit jinému stylu komunikace. Trumpova administrativa klade větší důraz na obchodní vztahy, ekonomickou návratnost pomoci a sdílení nákladů mezi spojenci. Pro Kyjev to znamená, že vedle vojenských argumentů musí stále častěji nabízet také argumenty ekonomické.
Není náhodou, že právě Julija Svyrydenková byla v minulosti spojována s klíčovými hospodářskými jednáními se Spojenými státy. Pokud skutečně převezme oblast vztahů s hlavním zahraničním partnerem, může to být signál, že prezident chce využít její zkušenosti tam, kde jsou nyní nejpotřebnější – při vyjednávání finanční, investiční a průmyslové spolupráce.
Vedle Spojených států sleduje situaci velmi pozorně také Evropská unie. Ukrajina pokračuje v přístupových jednáních a každá větší změna vlády okamžitě vyvolává otázky, zda budou pokračovat reformy justice, boj proti korupci nebo modernizace státní správy. Brusel si uvědomuje, že země vedoucí válku nemůže reformovat stát stejným tempem jako mírové demokracie. Přesto zůstává důvěra v ukrajinské instituce jedním z předpokladů další finanční podpory.
Zde se ukazuje paradox současné Ukrajiny. Země musí současně plnit dva zdánlivě protichůdné úkoly. Na jedné straně centralizovat řízení války, aby byla schopna rychle reagovat na vývoj na frontě. Na druhé straně budovat instituce odpovídající standardům Evropské unie, které jsou založeny na dělbě moci, transparentnosti a dlouhodobé předvídatelnosti. Tyto dva cíle se někdy doplňují, jindy se dostávají do napětí.
Právě proto bude skutečným testem této vládní změny až několik následujících měsíců. Samotná výměna premiéra totiž nikdy není cílem. Je pouze nástrojem. Rozhodující bude, zda nový kabinet přinese rychlejší rozhodování, lepší koordinaci obranného průmyslu, efektivnější správu zahraniční pomoci a vyšší důvěru domácích i zahraničních partnerů.
Pokud se to podaří, může být dnešní krok zpětně hodnocen jako logická adaptace státu na novou fázi války. Pokud ne, bude další personální změna jen potvrzením, že ani ve válečných podmínkách nelze nahradit systém jednotlivými jmény.
Největší politické riziko plánované rekonstrukce vlády nespočívá v tom, že Ukrajina mění premiéra během války. Kabinety se mění i v demokratických zemích, které čelí mnohem menším otřesům. Podstatnější je způsob, jakým změna vzniká: oznámením prezidenta, bez předchozího veřejného vysvětlení nové strategie a zatím také bez jména člověka, který má vládu převzít.
Reuters uvádí, že Volodymyr Zelenskyj odůvodnil zásah potřebou uskutečnit „aktualizovanou politickou strategii“, její obsah však neupřesnil. Premiérce poděkoval, nabídl jí vedení významné části vztahů s klíčovým partnerem a zároveň ohlásil změny ve vedení bezpečnostních složek. To už není technická úprava kabinetu. Je to přeskupení několika pater státní moci najednou.
Nestačí vysvětlovat změnu pouze potřebou větší efektivity. Efektivita je v politice nebezpečně pružné slovo. Může označovat odstranění skutečných překážek, ale také situaci, kdy se všechny instituce podřídí jednomu rozhodovacímu centru a přestanou vytvářet vlastní politiku.
Zelenskyj má pro silně centralizovaný model vládnutí vážné argumenty. Ukrajina čelí zemi, která ji chce vojensky zničit, likviduje její energetiku, útočí na civilní města a současně vede informační válku proti ukrajinským institucím. Za takových podmínek nemůže stát fungovat jako pomalý debatní klub. Rozhodnutí o zbraních, rozpočtu nebo opravách infrastruktury někdy skutečně musí padnout během hodin, nikoli po několikaměsíčním koaličním vyjednávání.
Krizové řízení má jednu zvláštní vlastnost: snadno se z něj stane norma. Pravomoci, které byly soustředěny kvůli bezprostřednímu ohrožení, se po čase začnou považovat za přirozený způsob vlády. A instituce, jež si odvyknou rozhodovat, se neobnoví automaticky jen proto, že válka jednou skončí.
Ukrajina proto nebojuje pouze o území. Bojuje také o podobu státu, který po válce zůstane. Rusko by dosáhlo části svého cíle i tehdy, kdyby vojensky nedobylo Kyjev, ale přinutilo Ukrajinu opustit demokratickou institucionální kulturu a přijmout model, v němž se politika redukuje na vůli jednoho centra.
To neznamená stavět Zelenského na roveň ruského autoritářství. Takové srovnání by bylo věcně nesmyslné i morálně nepoctivé. Ukrajinský prezident vede obrannou válku proti agresorovi, jeho rozhodnutí podléhají zákonům a změnu premiéra musí schválit parlament. Podle ukrajinského práva navíc odchod předsedy vlády znamená demisi celého kabinetu, takže nejde o pravomoc, kterou by prezident mohl vykonat bez účasti poslanců.
Právě parlamentní procedura však nesmí zůstat pouhou formalitou. Poslanci by měli znát nejen jméno nového premiéra, ale také konkrétní důvody rekonstrukce, její program, personální logiku a měřitelné cíle. Má nový kabinet zvýšit výrobu zbraní? Zrychlit privatizaci? Posílit vztahy s Washingtonem? Změnit energetickou politiku? Připravit správu země na rychlejší evropskou integraci? Bez odpovědí se výraz „aktualizovaná strategie“ snadno promění v prázdnou prezidentskou formuli.
Výměna premiérky přichází v citlivé chvíli
Načasování je důležité. Ukrajina v červnu 2026 otevřela s Evropskou unií první tematický blok přístupových jednání, takzvaný cluster základů. Ten se netýká okrajových technických norem, ale samotného fungování demokratických institucí, právního státu, veřejné správy, základních práv a ekonomických kritérií.
Dne 14. července má následovat další mezivládní konference zaměřená na vnější vztahy, obchodní politiku a zahraniční a bezpečnostní politiku. Rekonstrukce vlády tedy nepřichází v období diplomatického klidu, ale právě ve chvíli, kdy Ukrajina překládá své strategické spojenectví se Západem do konkrétních právních a institucionálních závazků.
Brusel nebude hodnotit nového premiéra podle rétorické loajality k Evropě. Bude sledovat kontinuitu reforem, nezávislost protikorupčních institucí, transparentnost veřejných zakázek a schopnost státu plnit dohodnuté podmínky. Evropská finanční pomoc není bianco šek. Například květnová platba téměř 2,8 miliardy eur z nástroje Ukraine Facility byla spojena s vyhodnocením konkrétních reformních kroků.
Podobně uvažuje Mezinárodní měnový fond. Jeho červnová dohoda s ukrajinskými úřady o první revizi nového čtyřletého programu počítala po schválení s uvolněním přibližně 690 milionů dolarů. Fond zároveň sleduje rozpočtovou disciplínu, správu veřejných financí, mobilizaci domácích příjmů a kvalitu institucí.
Nový premiér proto nebude mít žádné politické hájení. Bude muset během několika týdnů přesvědčit armádu, parlament, podnikatele, občanskou společnost, Evropskou unii, Spojené státy i mezinárodní věřitele, že nejde o chaos ani o osobní přeskupování figur kolem prezidentské kanceláře.
Rozhodující nebude jméno, ale skutečná pravomoc
Mezi možnými nástupci se podle Reuters objevují bývalý premiér a současný ministr energetiky Denys Šmyhal, ministr obrany Mychajlo Fedorov a šéf státního Naftogazu Serhij Koreckyj. Každé z těchto jmen by představovalo jinou odpověď na otázku, co Zelenskyj od nové vlády očekává.
Šmyhal by znamenal návrat zkušeného správce, který zná chod kabinetu i jednání se zahraničními institucemi. Jeho jmenování by signalizovalo spíše stabilizaci než zásadní změnu.
Fedorov by představoval technologičtější a radikálnější variantu. Je spojován s digitalizací státu, dronovou válkou a modernizací obranného sektoru. Jeho přesun do čela kabinetu by naznačoval, že vláda má být ještě těsněji podřízena logice technologické mobilizace a obranné výroby.
Koreckyj by naopak přinášel silnou zkušenost z energetiky a řízení státního podniku. V zemi, jejíž elektrárny, rozvodné sítě a zásobování palivy zůstávají jedním z hlavních terčů ruských útoků, by ani tato volba nebyla překvapivá.
Jméno samo mnoho neřeší. Ukrajina může získat schopného premiéra a přesto vládu bez skutečné politické autonomie. Pokud budou klíčová rozhodnutí nadále vznikat výhradně v prezidentské kanceláři, stane se předseda vlády především výkonným koordinátorem cizí vůle. To může krátkodobě působit účinně, ale dlouhodobě oslabuje odpovědnost. Prezident určuje směr, vláda nese náklady a parlament schvaluje hotová rozhodnutí. Když se něco podaří, zásluhu získá centrum. Když se něco nepodaří, lze vyměnit ministra.
Funkční demokracie potřebuje přesnější rozdělení odpovědnosti. Premiér musí mít možnost řídit vládu, ministr obrany obranný resort a parlament kontrolovat obojí. Jinak vzniká systém osobní důvěry místo systému institucí. A osobní důvěra je v podmínkách dlouhé války mimořádně nestabilní měnou.
Zkouška politické dospělosti
Navrhovaná výměna Julije Svyrydenkové nemusí být známkou krize. Může jít o promyšlený přesun zkušené političky do diplomaticky citlivé funkce a o pokus sestavit vládu vhodnější pro další fázi války. Zelenskyj ji veřejně nekritizoval a opozice spekuluje, že by mohla zamířit na post velvyslankyně ve Spojených státech. Takový krok by odpovídal její zkušenosti s hospodářskou diplomacií a jednáním se zahraničními partnery.
Prezidentská kancelář musí postup vysvětlit. Stát ve válce potřebuje důvěru více než efektní personální překvapení. Ukrajinci mají právo vědět, proč kabinet, který vznikl teprve v červenci 2025, po jednom roce končí. Zahraniční partneři potřebují vědět, zda se mění pouze lidé, nebo také závazky. A parlament musí ukázat, že není notářstvím prezidentských rozhodnutí.
Zelenskyj během ruské invaze prokázal odvahu, politický instinkt i mimořádnou schopnost zastupovat Ukrajinu navenek. Jeho nejsložitější úkol však možná neleží na poli mezinárodní komunikace. Spočívá v tom, zda dokáže postupně převést stát z režimu osobního krizového vedení k odolnému institucionálnímu systému.
Silný válečný prezident totiž není automaticky zakladatelem silného poválečného státu. Tuto proměnu nelze uskutečnit dalším soustředěním moci, ale jejím odpovědným rozdělením.
Výměna premiérky nebude posuzována podle prvních projevů ani podle rychlosti, s níž parlament schválí nový kabinet. Rozhodnou výsledky: výroba zbraní, energetická odolnost, kvalita správy zahraniční pomoci, pokračování reforem a schopnost vlády nést vlastní politickou odpovědnost.
Ukrajina dnes nemá luxus slabé vlády. Stejně tak si však nemůže dovolit vládu, která je pouze prodlouženou rukou prezidentské kanceláře. Válka vyžaduje rozhodnost. Budoucnost země bude vyžadovat něco obtížnějšího: rozhodnost sevřenou pravidly, kontrolou a institucemi, které přežijí každého jednotlivého prezidenta.
Online zdroje
Reuters – Ukraine’s Zelenskiy says he will replace Prime Minister Svyrydenko
https://www.reuters.com/world/europe/ukraines-zelenskiy-proposes-replace-prime-minister-svyrydenko-2026-07-12/
Rada Evropské unie – EU and Ukraine open first accession negotiations cluster
https://www.consilium.europa.eu/en/press/press-releases/2026/06/15/eu-and-ukraine-open-first-accession-negotiations-cluster/
Rada Evropské unie – Third Accession Conference with Ukraine, 14 July 2026
https://www.consilium.europa.eu/en/meetings/international-ministerial-meetings/2026/07/14/ukraine/
Rada Evropské unie – Ukraine: an investment in Europe’s future
https://www.consilium.europa.eu/en/policies/ukraine-an-investment-in-europe-s-future/
Rada Evropské unie – Ukraine Facility: Council approves seventh payment of nearly €2.8 billion
https://www.consilium.europa.eu/en/press/press-releases/2026/05/28/ukraine-facility-council-approves-seventh-payment-of-nearly-28-billion-to-kyiv/
Mezinárodní měnový fond – IMF Staff Reaches Staff-Level Agreement on the First Review of Ukraine’s EFF Arrangement
https://www.imf.org/en/news/articles/2026/06/12/pr-26202-ukraine-imf-reaches-agreement-1st-rev-of-eff-arrang-2026-art-iv-consult
Mezinárodní měnový fond – Ukraine country page
https://www.imf.org/en/countries/ukr
