Článek
Slyšeli jste někdy o limerenci? Zatímco o lásce se mluví odjakživa, limerence byla popsána teprve před nedávnem a mnozí o ní nikdy neslyšeli. Limerenci objevila psycholožka Dorothy Tennov, která vymyslela její název, když o ní v roce 1979 psala knihu Love and Limerence: The Experience of Being in Love (Láska a limerence: Zážitek zamilovanosti). Slovo „limerence“ údajně nemá žádný význam a je to jen náhodná slabika „limer“ spojená s příponou „-ence“. Tennov vymyslela název „limerence“, aby popsala pojem, který se vyvinul z jejích výzkumů z 60. let, kdy vedla rozhovory na téma lásky s více než 500 lidmi, kteří se popsali jako „bláznivě zamilovaní“.
Co je to limerence?
Dorothy Tennov popsala ve své knize limerenci jako: „Nedobrovolný interpersonální stav, který zahrnuje intenzivní touhu po emočním opětování pocitů, obsedantní myšlenky, pocity a reakce a emoční závislost na druhé osobě.“
Limerence se často plete se zamilovaností nebo dokonce osudovou láskou díky své intenzitě a hloubce, ale ve skutečnosti se dá přirovnat k závislosti.
Limerence je v podstatě extrémní verze zamilovanosti, která se objeví v době, kdy má běžná zamilovanost zmizet. Zamilovanost většinou trvá pár měsíců, maximálně dva roky, pak vyprchá a promění se ve stabilní, tzv. pravou lásku, nebo dojde ke ztrátě zájmu. Ale je tu i třetí možnost: zamilovanost se nepromění v pravou lásku ani nedojde ke ztrátě zájmu, ale místo toho se vyvine v limerenci – chorobnou zamilovanost, která je natolik intenzivní, že ji lze přirovnat k závislosti. Každá zamilovanost do jisté míry zahrnuje posedlost svým objektem lásky, u limerence je však intenzita posedlosti druhou osobou neboli limerentovým objektem limerence (zkráceně LO – „limerent object“) natolik silná, že se z ní stává emoční závislost.
Limerence jakožto emoční závislost na druhé osobě se projevuje podobně jako jiná závislost. Tak jako člověk závislý na drogách, který drogu zrovna má, i limerent pociťuje euforii při kontaktu se svým objektem limerence a když dojde k odloučení, zažívá podobně nepříjemné stavy jako někdo, komu je jeho droga odebrána. Tyto stavy zahrnují pocity vnitřního neklidu, podrážděnost, úzkost, agresivní a depresivní stavy, insomnii, vtíravé myšlenky a nutkavou touhu po objektu závislosti. Tato nutkavá touha se u závislostí nazývá bažení („craving“). V těchto stavech limerent setrvává, dokud mu není umožněno svého LO znovu vidět, kdy je stav opět změněn na euforický nebo alespoň dojde k mírnému zlepšení nálady, nebo dokud není odloučen od LO na dostatečně dlouhou dobu, aby odeznělo bažení.
Limerencí údajně trpí 5 % populace. Její příčina je zatím neznámá, je ale možné, že jsou k ní náchylnější lidé přirozeně citlivější, s nízkým sebevědomím, obsedantními tendencemi nebo jinými psychickými problémy. Je pravděpodobné, že k ní jsou náchylnější i lidé s tendencí snadno ke druhým přilnout.
Limerence vzniká nepřízní osudu, když něco brání tomu, aby zamilovanost vyprchala a proměnila se v pravou lásku. Jde v podstatě o stav, kdy je člověk „uvězněn“ na pomezí zamilovanosti a pravé lásky. Člověk chce milovat, ale něco mu to znemožňuje. Tato situace namísto ztráty zájmu následně způsobuje zintenzivnění pocitů a vzniká limerence. Limerence má proto prvky lásky, jako je hloubka, upřímnost a stálost, zároveň ale zahrnuje nezdravé stavy způsobené zesílenou zamilovaností. Nepřízní osudu je myšlena situace, kdy člověk nemůže mít s objektem své lásky vzájemný a fungující vztah.
Limerence může být neopětovaná i opětovaná.
Opětovaná znamená, že člověk může s druhým mít vztah, ovšem tento vztah je nějakým způsobem narušen, např. jeden ve vztahu dává druhému nejasné signály – neví, jestli chce s druhým být, někdy se chová mile, jindy odměřeně. To způsobuje, že daná osoba neví, na čem je. Chce milovat, ale neví, jestli to má cenu – a tak vzniká limerence.
Neopětovaná limerence je častější a také závažnější. Jde o situaci, kdy limerent chce být s někým, s kým nemůže být, zároveň ale nebyl odmítnut a nebylo mu poskytnuto uzavření.
Limerence nikdy sama nezmizí, pokud nepřízeň trvá. Naopak má tendenci v nepřízni osudu sílit.
Hlavní znaky limerence
Limerence se vyznačuje neustálou, silnou, nutkavou touhou po přítomnosti a pozornosti objektu limerence. Limerentovi dotyčná osoba neustále chybí, má nutkavou potřebu být s ní a když je s ní, má nutkání přitáhnout její pozornost, může se snažit i o fyzický kontakt. Limerence rovněž zahrnuje vtíravé, nedobrovolné myšlenky na objekt limerence – až 95 % myšlenek se týká objektu touhy limerenta. Limerent také fantazíruje o svém objektu limerence a jeho představy bývají taktéž vtíravé – mohou se objevovat náhodně při běžných denních činnostech a bránit člověku vést běžný život. Dále k limerenci patří výrazná emoční labilita a přecitlivělost. Limerent se neustále pohybuje mezi agresí, úzkostí, depresí a euforií a tyto nálady se mohou měnit z minuty na minutu. Jeho nálada je „jako na houpačce“. Limerent je extrémně přecitlivělý na reakce svého LO, stačí sebemenší negativní poznámka nebo dokonce pohled a může ho to uvést do hlubokých stavů deprese. Pokud se mu naopak dostane pozitivní reakce od LO, vyvolává to v něm stavy euforie. Ve vážnějších případech limerent prožívá intenzivní separační úzkost, jakmile ho jeho objekt limerence opustí. Tento stav zahrnuje nekontrolovatelné stavy pláče, pocity zoufalství a hněv. Potom, co dojde ke zklidnění, nastoupí stav deprese.
Limerence vs. jiné typy lásky
Rozdíl mezi pravou láskou a limerencí
Limerence se na první pohled projevuje velmi podobně jako pravá láska. Je stejně hluboká a dlouhotrvající, proto si limerent často myslí, že miluje. Limerence ale na rozdíl od lásky zahrnuje nepříjemné obsedantní rušivé myšlenky, představy a pocity, což láska samozřejmě nezahrnuje.
Rozdíl mezi nešťastnou láskou a limerencí
Nešťastná láska a neopětovaná limerence jsou si velmi podobné, přesto nejsou stejné. Nešťastně zamilovaný člověk má deprese z toho, že nemůže dotyčnou osobu „mít“. Limerent trpí nutkavými pocity a myšlenkami na svůj objekt limerence a je spíše v depresích z toho, že mu nemůže být nablízku a mít jeho pozornost či fyzický kontakt, než z toho, že nemůže „být jeho“, ačkoli to ho může částečně také trápit. Nešťastně zamilovaný člověk není závislý na svém objektu lásky a zvládá jeho nepřítomnost, nepotřebuje s ním být pořád a nevynucuje si pozornost do takové míry, jak to bývá u limerence. Limerent musí být za každou cenu tam, kde je jeho objekt limerence, a je ochoten kvůli tomu někdy i riskovat život. Nedokáže bez něj vydržet, chce s ním být 24 hodin denně.
Rozdíl mezi zamilovaností a limerencí
Zamilovanost nezahrnuje obsedantní myšlenky a pocity
Zamilovanost je úžasný pocit. Za každé okolnosti. Je vám báječně, ať už jste s tou osobou, nebo bez ní. Jste pořád veselí, svět je najednou nádherné místo. Často na svého milovaného člověka myslíte, ale ne tak, že byste nebyli schopni žít běžný život. Rádi se svojí milovanou osobou trávíte čas a chybí vám, když spolu nejste, ale ne tak, že by vás to přivádělo k šílenství. Limerence je úžasná jen tehdy, pokud jste zrovna spolu a váš LO si vás všímá. Neustále máte nutkání svého LO vyhledávat. Máte pocit, že bez něj nepřežijete.
Limerence vyžaduje opětování pocitů, na rozdíl od zamilovanosti
Podle všech zdrojů se limerence vyznačuje touhou či potřebou mít city opětované. Pokud se do někoho zamilujeme, může to být jednostranné a v takovém případě to většinou pomine, zatímco limerence vyžaduje do určité míry opětování pocitů – a tím i trvá.
U limerence se opětováním myslí především emoční opětování. To je jakákoli pozitivní reakce na limerenta ze strany LO, např. pouze něco tak banálního, jako to, že se na něj jeho LO usměje nebo mu polichotí. Tím mu dává najevo náklonnost a emočně tak jeho city opětuje – i kdyby jen platonicky. Nemusí vůbec jít o opětování citů po romantické a sexuální stránce, protože limerentovi jde především o pozitivní reakci od svého objektu limerence. Vnitřně potřebuje mít pocit, že s ním jeho objekt limerence souhlasí, je na jeho straně, potřebuje od něj potvrzení, že na něm záleží. Potřebuje jeho pozornost a uznání, aby se cítil spokojený. Nutno podotknout, že jakmile je jednou limerentovi projevena náklonnost, náhlý nezájem jeho limerenci neukončí. Naopak zintenzivňuje bažení po dotyčné osobě, které nemůže být uspokojeno, což je pro něj trýznivé.
Zamilovanost je krátkodobá, limerence může být věčná
Limerence na rozdíl od zamilovanosti může mít u někoho věčné trvání, pokud do cesty přijdou překážky. Limerence má tendenci sílit v nepřízni osudu, což může být např. vztah na dálku, když se nemůže limerent s LO pravidelně vídat, když si limerent není jistý city toho druhého apod. Je známý případ, kdy byl muž „zalimerencovaný“ do jedné osoby 60 let.
Zamilovanost je vášnivá, u limerence není tak důležitá
Zamilovanost je také především o přitažlivosti, je plná vášně. Zamilovaný člověk touží po něžnostech, představuje si, jak se se svým milovaným líbá, objímá, drží za ruce atd. Limerenta může uspokojovat povídání si se svým LO víc než fyzický kontakt s ním a jeho představy většinou nejsou žádné romantické pohádky, jak to bývá u zamilovanosti. Jeho představy bývají reálné a zahrnují zcela obyčejné situace z běžného života nebo můžou zahrnovat tragické situace, kde jde o život, s tím, že limerent je většinou ten, který svému objektu limerence zachraňuje život (ale může to být i naopak). K fyzickému kontaktu pak dochází obvykle v představách tohoto typu.
Zamilovanost je povrchní, limerence je hluboká a tváří se jako pravá láska
Limerence na rozdíl od zamilovanosti není tak povrchní, ale je hluboká. Limerent netouží ani tak po něžnostech jako po emočním naplnění, touží po tom mít s druhou osobou hluboké pouto. Přitažlivost je sice velmi silná, ale je brána jen jako bonus. Limerent se o člověka zajímá do hloubky, zajímá se o jeho osobu jako celek, velice si ho váží, věří mu a nechce ho objektifikovat. Má pocit, že by pro svůj objekt limerence udělal všechno, chce pro něj to nejlepší. Proto se často limerence plete s pravou láskou. Když jste zamilovaní, většinou si uvědomujete, že jde o pouhou zamilovanost, ale pokud trpíte limerencí, uvažujete nad tím, jestli tu osobu náhodou nemilujete. Zdá se to jako osudová láska. Limerence je jako láska, až na to, že pravá láska není obsedantní a nezahrnuje nepříjemné nutkavé pocity.
Co s limerencí?
Jakmile limerence jednou vznikne, nelze s ní bohužel nic dělat, pokud není možné navázat s danou osobou funkční vztah nebo získat uzavření. Uzavřením se myslí jasné odmítnutí druhou osobou a odloučení.
Pokud není možné navázat vzájemný vztah a zároveň není možné přerušit kontakt, je nutné, aby měl limerent naopak co nejvíce blízkosti a pozitivních interakcí se svým LO. Snaha ho odstrčit k ničemu nevede a jen by mu ubližovala.
Pokud je možné omezit kontakt, je třeba, aby odloučení trvalo co nejdéle. Po několika týdnech má limerence tendenci slábnout a nepříjemné stavy se zmírňují. Po delší době odloučení city zůstávají pouze v pozadí a limerent je schopen žít běžný život.
