Článek
1) Co je to lineární myšlení?
Lineární myšlení je zaměřeno především na optimalizaci a strukturu. Je to způsob myšlení, při kterém člověk postupuje přímočaře, krok za krokem, na základě logické návaznosti.
Vzorec lineárního myšlení:
A → B → C (chronologická, logická návaznost).
Jak uvažuje lineární myslitel:
Mám problém → najdu řešení krok za krokem. Nejprve si položím otázku: „V čem spočívá problém?“ Potom začnu přemýšlet, z čeho se problém skládá, abych pochopil/a, jak ho řešit. Jakmile ho pochopím, dojde mi i řešení.
Příklady v praxi:
- „Chci napsat esej. Nejprve si udělám osnovu (A), pak napíšu hlavní body (B) a nakonec uzavřu závěrem (C).“
- „Rozbil se mixér. Nejprve si ho prohlédnu, zda neuvidím problém. Potom k němu najdu návod, abych ho rozložil(a), možná vygooglím nějaké rady, jak na to, a budu postupovat podle instrukcí. Nakonec zjistím, v čem je problém, a podle návodu součástku vyměním.“
Shrnutí:
- Pro lineárního myslitele může být obtížné vidět širší obraz, protože k němu potřebuje dojít postupně na základě daných postupů, logiky nebo zkušeností.
- Lineární myslitel může mít problém v oblastech, které vyžadují flexibilitu a kreativitu, jako je umění nebo některé oblasti humanitních věd. V těchto oborech není vždy jasná a jednoznačná odpověď a úspěch často závisí na schopnosti vidět věci z různých perspektiv a hledat inovativní řešení.
- Naopak může excelovat v exaktních vědách, jako je matematika, fyzika, biologie nebo informatika, které jsou založeny na logice a postupném zpracování dat podle určitého vzorce.
- Lineární myslitelé mohou mít výhodu při vyjadřování a vysvětlování svých myšlenek vzhledem k chronologickému a logickému uspořádání jazyka, který odpovídá stylu jejich myšlení.
2) Co je to nelineární myšlení?
Nelineární myšlení je zaměřeno především na exploraci a improvizaci. Je to způsob myšlení, při kterém člověk nedochází k závěrům postupně a přímočaře, ale prostřednictvím různých souvislostí, asociací a více směrů uvažování zároveň.
Vzorec nelineárního myšlení:
C → D → A (začne na „konci“, pak se dostane k něčemu jinému, a nakonec zpětně k „začátku“).
Jak uvažuje nelineární myslitel:
Mám problém → vidím ho v širším kontextu a rovnou hledám nejlepší řešení. „V čem spočívá problém“ není otázka, protože ten už vidím. Místo toho mě hned začne napadat několik možností řešení, které postupně eliminuju, až se dostanu k detailům a rozhodnu se pro nejlepší řešení. Zároveň se mi může stát, že mě jeden nápad odvede k úplně jinému problému, takže přemýšlím o víc věcech najednou.
Příklady v praxi:
- „Chci napsat esej. Mám nápad na zajímavý závěr (C), pak mě napadne související příklad (D) a nakonec zpětně zjistím, jak k tomu mohu dojít (A).“
- „Rozbil se mixér. Začnu ho zkoumat a přemýšlet, jak ho rozebrat. Až když si nevím rady, začnu hledat návod a možná mě napadne vygooglit si to. I přes návod si to stejně víceméně dělám po svém, až ho po delší době rozložím. Nakonec přijdu na to, proč nefunguje. Místo vyměnění součástky ale pravděpodobně začnu přemýšlet, jak ho opravit, a možná mě dokonce napadne i inovativní způsob, jak to udělat.“
Shrnutí:
- Nelineární myslitelé mají tendenci učit se od konce k začátku, protože mozek nejprve hledá širší kontext a celkový smysl, než se ponoří do detailů. Pokud nejdřív znají výsledek nebo princip, dokážou si zpětně domyslet cestu, jak se k němu dostali.
- „Složité“ věci se často zdají snadné, protože vyžadují komplexní myšlení, propojení vzorců a analýzu souvislostí, což je pro ně přirozené. Naopak „jednoduché“ věci pro ně mohou být náročné, protože jsou často podávané lineárně (A → B → C), bez širšího kontextu, zatímco jejich mozek se místo následování kroků snaží pochopit všechno najednou a do hloubky, což může zpomalit porozumění.
- Nelineární myšlení se může zdát navenek chaotické, protože mozek v tomto případě pracuje v komplexních propojeních, ne v lineárních sekvencích. Nelineárnímu mysliteli to však přijde přirozené, naopak myslet postupně je pro něj těžké.
- Vidění více souvislostí najednou může způsobovat přeskakování v řeči, protože člověk se snaží vyslovit vše najednou, řeč však funguje chronologicky.
- Někteří nelineární myslitelé mohou mít problémy v matematice a exaktních vědách, protože tyto disciplíny vyžadují strukturovaný a lineární přístup k řešení problémů. V těchto oborech je efektivní postupovat krok za krokem podle pevně stanovených pravidel, což může být pro nelineární myslitele, kteří se zaměřují na širší souvislosti a vícero možností najednou, náročné.
- Naopak mohou excelovat v humanitních oborech a činnostech vyžadujících vynalézavost a představivost, kde nejsou daná jasná pravidla a postupy.
Závěrem
Nutno podotknout, že lineárnost či nelineárnost myšlení nemusí být striktně daná a často se mohou tyto dva druhy myšlení prolínat a střídat na základě osobnosti a situace. Někdo inklinuje spíše k lineárnímu myšlení, zatímco někdo jiný spíše k nelineárnímu. Podle toho, jaký typ myšlení u nás dominuje, se potom rozhodujeme a řešíme úkoly.
Činnosti, které nás baví, kariéra i to, jak řešíme životní problémy, souvisí s tím, jaký způsob myšlení u nás převažuje. U každého převažuje jiný druh myšlení v odlišné míře.
A to je dobře. Díky tomu je totiž každý člověk jedinečný.
