Článek
Za svůj život jsem si mnohokrát vyslechla, že jsem líná. Často jsem si tak i připadala. Přesto se mi na tom něco nezdálo. Prokrastinovala jsem, to ano. Nenáviděla jsem chodit do práce, to ano. Často jsem nechtěla vstávat. Přesto se mi ale něco nezdálo na nálepce „líná“.
Co se týkalo domácích prací nebo pomoci někomu se stěhováním, to mi nevadilo. Jít ven s přáteli, jet na výlet, za sportem, cestovat – nic z toho mi nedělalo problém. Dokonce jsem sama bez pomoci zhubla 30 kilo, což mi nesedělo k někomu, kdo je líný.
Často jsem byla na sebe tvrdá. Říkala jsem si: „Musím se víc snažit. Jsem hrozně líná.“ Pravda ale byla, že jsem dělala svoje maximum. Víc jsem doslova dělat nemohla. Nebyla jsem totiž líná, ale přetížená.
Vyčerpaný nervový systém
Před delší dobou mi byla diagnostikována deprese. Deprese neznamená jen smutnou náladu, jak si možná mnoho lidí myslí, ale zahrnuje i snadnou psychickou vyčerpatelnost, únavu a neschopnost se přinutit k činnostem, často i těm, které člověka baví. Regenerace trvá déle. Člověk potřebuje delší odpočinek, méně tlaku, méně stresu.
I malé věci se můžou zdát jako velké. Činnosti, které jsou pro ostatní jako procházka parkem, se pro člověka s depresí mohou zdát jako výlez na Everest. Neschopnost vstát z postele není jen pocit „nechce se mi“, ale člověk se cítí doslova paralyzovaný. Jen představa, že se musí zvednout a začít fungovat, je tak ohromující, že je neschopný se pohnout. Chce dál spát nebo prostě jen ležet a nic nemuset, protože se vše zdá jako „moc“.
Pokud navíc člověk trpí ještě dalším psychickým problémem, je to ještě větší zátěž pro nervový systém.
Osobně kromě deprese trpím i sociální fobií, což znamená, že kontakt s lidmi je pro mě mnohonásobně vyčerpávající. Můj mozek totiž neustále skenuje okolí kvůli potenciálnímu nebezpečí – v mém případě jde o odsouzení ostatními. Toto se děje i podvědomě, takže to nemůžu ovlivnit. Půl hodiny v MHD mi tak připadá stejně unavující jako pro jiného člověka celý den mezi lidmi. V kombinaci s depresí jsem potom vyčerpaná dvakrát rychleji než ostatní.
Můj mozek je v podstatě jako telefon, který má zapnutý bluetooth, hrajete na něm videohry a ještě posloucháte hudbu, zatímco mozek zdravých lidí je jako telefon, který je jen zapnutý a občas si na něm přečtete zprávu. Navíc je můj mozek jako starší model telefonu s opotřebovanou baterkou, který má starou nabíječku a dobíjí se dlouho, zatímco mozky zdravých lidí jsou jako moderní telefony s baterkou, která vydrží hodiny a navíc mají rychlonabíječku.
Když mám potom jít do práce, je to jako vypojit ten starý telefon z nabíječky ve chvíli, kdy je dobitý jen na polovinu, protože se nestihl dobít, a pak na něm chtít něco dělat. Jde to. Ovšem délka, po kterou ho můžete používat, i rychlost, jakou funguje, nikdy nebude stejná jako u nového moderního telefonu.
Neříkám, že pokud jste snadno vyčerpaní a nic se vám nechce, máte nutně psychickou poruchu. Moje problémy zmiňuji jako svůj důvod zátěže nervového systému a také pro případ, že by se v tom někdo poznal. Je totiž nutné v takovém případě vyhledat odbornou pomoc.
Každý může mít jiný důvod, proč je jeho nervový systém přetížený. Může jít o nedostatek spánku, přestimulování mozku (koukání do mobilu, dlouhodobé pobývání v hluku), emoční přetížení (toxické vztahy, potlačování emocí, pečování o druhé), chronický stres (práce, škola, tlak na výkon), přílišný perfekcionismus a snahu být „dokonalý“, neurodivergenci (autismus, ADHD). Může jít i o fyzické příčiny, jako jsou hormonální problémy nebo autoimunitní onemocnění. Někdy může jít o kombinaci několika faktorů.
Jak poznat, zda jde o vyčerpání?
Lenost:
- Nechce se vám nic dělat a netrápí vás to.
- Chcete ležet, protože vás to baví, stejně jako někoho baví třeba běhat.
- Radši odpočíváte než jdete ven, protože vám aktivita nic neříká a netoužíte po změně.
- Neříkáte si příliš často: „Měl(a) bych se víc snažit, jsem tak líný(á).“
- Odkládáte povinnosti a příliš si to nevyčítáte. Až to bude, tak to bude.
- Jste „v chillu“. Nikam nespěcháte, nic neřešíte, většinou si nenadáváte, že nic neděláte. Prostě to jste vy.
- Nechce se vám jít ven, sportovat nebo dělat jinou aktivitu, i pokud máte s kým.
- Nechcete pracovat, protože být doma a nic nedělat je prostě větší zábava a povinnosti jsou „otrava“.
- Obtěžuje vás, když se po vás něco chce, protože nechcete nic dělat a chcete se jen bavit.
Vyčerpání:
- Máte pocit, že byste měli dělat víc, ale nějak toho nejste schopni.
- Chcete jít například ven, ale pak se vám najednou „nechce“ a vy si vyčítáte, že jste se nepřinutili.
- Měli byste nápady, co celý den dělat, místo toho ale jen poleháváte a neděláte nic produktivního. Na konci dne si říkáte, že jste den promrhali a ptáte se sami sebe, „proč jste tak líný(á)“.
- Prokrastinujete, i když byste rádi byli produktivnější.
- Často si vyčítáte, že jste „neschopní“, „líní“ a nechápete, proč nemůžete dělat víc.
- Myslíte si, že jste v klidu a nic se vám nechce. Chcete si užívat odpočinku, uvnitř vás ale „hryže“, že nic neděláte.
- Pokud máte k sobě člověka, se kterým se cítíte klidně a v bezpečí, může se vám najednou do věcí chtít a jste víc produktivní, i když sami byste nezvládli ani polovinu z toho.
- Nechce se vám do práce, protože už jen představa, že tam musíte, ve vás vyvolává stres, odpor, úzkost či fyzické příznaky, jako je nevolnost nebo migréna. Těšíte se, až půjdete domů, ještě než tam vůbec dojedete. Nejraději byste si vzali měsíc volna a odjeli někam do izolace.
- Když po vás někdo něco chce, chcete vyhovět. Pokud se zrovna na to necítíte, vyčítáte si, že nemůžete pomoct, nebo pomůžete, i když cítíte, jak moc vás to „vysává“.
Závěr
Pokud jste lenoši a jste tak spokojení, netřeba nic měnit. Pokud jste ale přetížení, je třeba se zamyslet, zda neexistuje způsob, jak byste si mohli trochu ulevit.
Z osobní zkušenosti musím říct, že zlepšení nepřijde, pokud se budete „víc snažit“ a nutit se do činností i přesto, že vám mozek i tělo říká „stop“. Místo 10 hrnků kávy a každodenní sebenenávisti kvůli tomu, že „neděláte dost“, paradoxně pomůže zvolnit. Čím víc se budete nutit a čím víc budete tlačit, tím horší to bude. Nervový systém totiž neslyší na sílu, ale na klid.
Dejte si čaj, sprchu, obklopte se lidmi, se kterými se cítíte klidně. Lehněte si, pusťte si oblíbený seriál. Dýchejte. Je třeba zvolnit a nebýt na sebe tak přísný(á).
Ostatní často nechápou, co člověk s přetíženým nervovým systémem prožívá. Navenek se to totiž může jevit jako lenost, neochota nebo arogance. V takovém případě je nutné nepodléhat tlaku okolí a nesnažit se „přidat“. I když od vás ostatní něco vyžadují a očekávají, neznamená to, že jim musíte vždy vyhovět.
Zdraví je na prvním místě. A vy ho musíte chránit. Dát sebe na první místo. Nikdo neví, co si prožíváte. Pokud cítíte, že potřebujete klid, pak si ho dopřejte. Odmítněte směnu, odmítněte návštěvu, pokud se na to necítíte. Váš mozek (i tělo) vám poděkuje.
