Článek
Moje panička Sima je normálně úplně prdlá. Víte, co mi dnes udělala? Přišli jsme z vycházky po louce, v nevlídném počasí jsem trochu navlhnul. Sima mi nasypala granule a přidala ještě kostičku, se kterou jsem jako vždy zmizel na zahrádce. Pak něco kutila na počítači. Nevšimla si, že z mrholení se mezitím venku stal drobný déšť. Já jsem si ho užíval, nechal jsem se jím celý osprchovat. V blátě jsem se nevyválel jen proto, že nechci poskytnout Simě příčinu k láteření, že jsem špinavé prasátko. S plným bříškem a mokrým kožíškem jsem vesele napochodoval do bytu.
Kapky na chlupech na mě zářily jak vánoční hvězdy. Vetřel jsem se k Simě, aby viděla, jak mi třpytky sluší. Trochu studených chlupů se jí otřelo o nahé lýtko. Očekával jsem pochvalu, jak se krásně blyštím a místo toho z ní vypadlo: „Ty vole, ty seš celý mokrý!“ Nahnala mě do koupelny, že mě vysuší. Poslušně jsem vběhl do koupelny a čekal na příjemné drbání ručníkem. Sima vzala sušení tkaninou celkem rychle a pak zavřela dveře. Čul jsem problémy a nemýlil se. Sima nedávno shlédla na Instagramu video, na němž majitelka fénovala svého mazlíčka berňáka. Asi se rozhodla, že se taky staneme hvězdou sociálních sítí. Vzala do ruky fén a strčila ho do zásuvky. Zacouval jsem směrem ke dveřím. Marně. Běžně pozoruju Simu, jak si fénuje vlasy, ale udělala na mě podraz. Namířila na mě teplý vzduch. Fuj to bylo protivné, zvlášť na hlavě. Na hřbetě jsem teplý vzduch snášel o něco lépe. Napřed jsem zkoušel uniknout stylem „chodí pešek okolo“, ale pak jsem rezignoval. Nastrčil jsem zadek, protože tam bylo foukání nejmíň nepříjemný. Sima naštěstí pochopila, že mě fénování nebaví podobně jako malého chudáka z videa.
Radši otevřela dveře. Rychle jsem proklouzl pryč a uraženě si sedl před linku, na které voněl čerstvý štrůdl. „Simo, jestli mi za fénovací utrpení nedáš ani kousek štrůdlu, tak si mě nepřej!“ Sice teda nevím, co bych jí provedl, ale já už na něco přijdu. Naštěstí pochopila, že by moje pomsta byla krutá. Teda aspoň v mých představách a kousek závinu mi dala. Musím uznat, že se jí povedl a v podstatě dost rychle jsem na fén zapomněl. Ještě chvilku jsem byl preventivně „nafrněný“ a u dveří do zahrádky jsem si lehl zadkem k Simě. Aby bylo jasno, že se mnou si nikdo nebude zahrávat. Jenže za chvíli mě uraženost přestala bavit. Sima si vůbec nevšimla, že trucuju. Nezbylo mi, než ukončit trucování a začít se k Simě zase lísat.
Mňam
O pár dní později bylo lísání víc než nutné. Sima trávila čtrnáct dní doma na neschopence s porouchaným ramenem. Což jsem ji způsobil já, když jsem se v lese rozběhl za podmanivou vůní a Sima prudký pohyb nečekala. Kromě povolených vycházek se mnou, kdy jsme občas někoho potkali a prohodili pár slov, začínala mít Sima už celkem společenský absťák. Jezdila sice na rehabilitace, ale s fyzioterapeutkou probraly akorát intenzitu bolesti a pomocné cviky. Už i já měl ze Siminé neustálé přítomnosti trošku ponorku.
S radostí jsme uvítali, že za námi přijela na návštěvu kamarádka Pavlína. Původně s námi chtěla jít i na vycházku, ale naše autobusová expresní linka E50 měla skoro dvacet minut zpoždění. Se Simou jsme zašli jen krátce do roští a na milou návštěvnici počkali na zastávce. Sima si umí vybrat kamarádky. Kromě toho, že mě Pavlínka skvěle mazlí, tak nikdy nepřijde s prázdnou. Přinesla mi výborná křupavá srdíčka a takovou zvláštní kost. Simě předala balíček z bageterie. Kůstku už mám zbaštěnou, srdíčka ještě mám, drobné pochutiny mi panička dává na příděl. Sima rozložila krabici s osmi bagetkami na konferenční stolek. Nechtěla je předělávat na talíř, aby je nepomuchlala. Pak šla Pavlínce ukázat, jak si vyšperkovala ložnici. Děvčata stála ve dveřích, kochala se novou postelí, skříněmi a švitořila o bytovém designu. Já zůstal sám s krabicí. Kdyby ležela na jídelním stole, tak mě žádná blbina nenapadne. Jenže na malém stolečku přímo přede mnou nešlo odolat. Byl jsem nenápadný jak chameleon na fíkusu. Holky moje šmejdění kolem krabice nezpozorovaly. Akorát jsem si nedal pozor na strouhaný sýr, který mi zůstal viset z tlamy. Sima plandající kousek zmerčila a houkla na mě:
„Dasty, co se tak tváříš, cos provedl?“
A pak mrkla do krabice: „Pavli, těch bagetek bylo osm nebo sedm?“ „Osm,“ odpověděla dotázaná. Kdyby nebyly bagetky spočítané, děvčata by si ničeho nevšimla. Mazaně jsem ukořistil jednu uprostřed. A nebýt blbýho strouhanýho sýru, který se mi přilepil zvenku na tlamě. Musel jsem přece zjistit, jestli jsou čerstvé. Škoda, že v ložnici nedebatovaly déle. Mohly třeba zkusit, jak se v nové posteli leží a jestli je matrace dostatečně pohodlná. Získal bych čas ochutnat všechny druhy. Pavlínka se od srdce smála. Prohlásila o mně, že jsem fajnšmekr, protože jsem si vybral tu nejzajímavější belgickou. Sima se zmohla jen na povzdech: „No Dasty? Co to bylo?“ Zamrkal jsem rošťácky obočím. Zdálo se, že mi ukradená bagetka schovaná v mém bříšku, projde celkem hladce. Přitulil jsem se k naší kamarádce, aby mě mohla drbat a nenudila se. Jsem zvědavý, jakou gastronomickou zajímavost přinese Pavlínka příště.
Pokud se vám naše vyprávění líbí, budeme rádi za sdílení. S+D
