Článek
Sima miluje zvířata asi tak jako já kedlubny. Ne že by je nesnášela, jen nemá potřebu je mít ve své blízkosti. Natož se o ně starat. Já jsem světlá výjimka, mně si k tělu pustí. Znám totiž spoustu donucovacích prostředků od štěkání, smutných očí až po využití mých 40 kg bernské salašnické váhy. Někdy mi říká, že jsem malý hapťáček (hapticky deprivovaný pes), protože občas potřebuju i pochovat v náručí jako miminko. Třeba andulka Max má smůlu. Maxovi Sima nečechrá peří, ani se ho nijak jinak nedotýká. Ráno mu nasype zrní, dvakrát týdně vyčistí klec. V rámci čištění mu vymění vodu. Tím končí veškerá Simina péče o ptáka.
V neděli jsme na naší spojovací chodbičce slyšeli rachotit sousedy. Věděli jsme, že jedou na hory. Ovšem zpoza dveří znělo lomození spíš jako velrybářská výprava. Ozvalo se zaťukání. Hned jsem radostí začal štěkat. Jen Sima otevřela, proklouzl jsem na chodbičku za Filipem. Andrejka přišla Simu požádat, jestli by se jí postarala o želvu. Fenku Elinu berou sebou. Uchechtl jsem se pod vousy. Andrejka se přes štěkající Elinu a Filipovo drbání Simě snažila vysvětlit, jak o želvu pečovat: „To je jednoduché! Ráno jí rozsvítíš, večer zhasneš! Tady je čekanka a salát, dej jí tak 5-6 listů! A má tam misku, tak ji nalij vodu! Děkuju moc! Brácha přijede ve čtvrtek, tak jen do středy!“ Viděl jsem, jak Sima bledne. Bude muset strčit ruku k želvě do terária a Sima se podobným činnostem dost vyhýbá. Než stihla zaprotestovat, sousedi sbalili lyže a už startovali auto směr hory. Sima zavřela dveře a nevěřícně zírala na čekanku a salát v ruce. Podívala se na mě: „Jak jako svítit želvě? Nestačí jí denní světlo?“ Kdybych měl ramena, pokrčím je.
Počítali jsme tedy, že v neděli se o želvu postarali majitelé. V pondělí se v 5:30 vracíme z mého ranního bobku a koukáme, že nejenže se svítí u nás, ale i u Andrejky v pokoji. Že by neodjeli? Nás chtějí dostat do nějaké schízy? Svítila si želva. Došlo nám, že nám nedošlo předchozí večer jít jí zhasnout. „No co, tak má rozsvíceno i na dnešek!“ Koukla na mě Sima. Odpoledne po práci jsme opatrně odemkli a šli zkontrolovat želvu. Byla pěkně rozpáraděná, asi tím horkem, které jí vytvořily žárovky. Chvíli vypadala, že by ráda zdrhla. Zatímco Sima opatrně strkala do terária salát, tak aby se nedotkla plaza, očichával jsem Elinin pelíšek. Ještě večer zhasnout a pondělí je za námi. Uff.
Co myslíte? V úterý si Sima na to, že má želvě rozsvítit, vzpomněla, až když v práci cvakla vypínačem v kanceláři. Se svým poněkud neotřelým přístupem k hlídání sousedovic živočicha se u oběda svěřila Pavlovi. „Ta želva by se měla naučit modlit, aby tu tvoji péči přežila“, smál se. Úterní odpolední návštěva u želvy už proběhla ve větším klidu. A světe div se, ve středu hned ráno po venčení, jsme napochodovali vedle do bytu a cvak. U želvy se od rána svítilo.
Tak ještě středa v podvečer, čtvrtek ráno a hurá, přijede Filip. Sima upadla trošku do depky, protože želva zalezla do svého tunelového domečku a nebylo jisté, zda žije. Snad jo. Když ve čtvrtek Sima přijela z práce, nebylo zřejmé, zda se už Filip vrátil domů. Veškeré indicie nasvědčovaly skutečnosti, že spíš ne. Pro jistotu jsme zašli za naší novou kamarádkou s krunýřem. Sima už jí zkušeně strčila salát a nalila vodu. Večer při sledování Specialistů Sima bedlivě poslouchala, zda uslyší klapnout dveře na znamení, že se Filip vrátil. Chodíme poměrně brzo spát, tak jsme nevěděli, jestli náhodou nedorazil v noci.
Sima ráno při venčení přemýšlela nahlas: „No přece v 5 ráno nepolezu do cizího bytu. Co když už je doma? To by byl trapas. Asi to želva bude muset zvládnout.“ Po návratu z práce, odložená krabice od pizzy dala tušit, že je Filip doma. Hned na něj zaťukala. Beze mne. Zavřela mě s kostí na zahrádce. „Simo, máš u mě černý puntík, že jsi mě nevzala za mým nejlepším drbacím kamarádem!“ Opatrně zjišťovala, zda želva žije. Když jí Filip potvrdil, že plaz její péči přežil, rychle vrátila klíče a já na zahrádce uslyšel pekelnou ránu. Simě spadl kámen ze srdce. Jestli čtou naši milí sousedi tento blog, zřejmě si příště hodně rozmyslí, zda dají Simě na starost nějaké zvíře.
Pokud se vám naše vyprávění líbí a tušíte, že by mohlo pobavit i někoho dalšího, budeme šťastni za sdílení. S+D
