Článek
Protože jsme měli doma jen jedno osamocené křeslo, Sima koupila novou sedačku do L. Přidala ještě kulatý konferenční stolek a hned můžeme přijímat návštěvy. Teda návštěva mohla přijít i dřív, ale otlačila by si zadek na tvrdé kuchyňské židli. Ze začátku mě ani nenapadlo, že bych si na sedačku mohl vylézt a vyvalovat se jak milostpán. Zřejmě ani Simu, protože mi nic nezakázala. Vycítil jsem však, že by z mého pobytu na pohovce nebyla úplně odvázaná. Pěkně jsem ležel na svém místečku u sedačky a knihovny. Po pár dnech na mě padlo pokušení vyzkoušet, jak se na sedačce lebedí. Za Siminy přítomnosti jsem své choutky ovládl. Když však jednou odešla do práce, pokušení jsem bídně podlehl. Fakt jsem se snažil a mantroval si „Dasťoušku, nesmíš!“ Vyskočil jsem na sedák a blaženě se roztáhl. Bylo žůžo válet se na měkkém polstrování a ne na tvrdé laminátové podlaze. Pelíšek mi Sima nepořídila, protože ani na chatě jsem žádný nevlastnil. Lehnu si vždycky, kam se mi zlíbí. Jenže sedačka je top. Což jsem nevěděl, dokud jsem na ni poprvé nevyskočil. Skoro jsem si musel nařídit budík, abych včas seskočil, než se Sima vrátí z práce. Zvládl jsem to za pět minut dvanáct, když v zámku zachrastil klíč. Na Simě bylo vidět překvapení, že neštěkám už ve chvíli, kdy odemkla dveře vchodové. Můj sluch ji pozná okamžitě. Zívnul jsem si v domnění, že můj pobyt na sedačce zamaskuji velkou únavou. Tentokrát mi Sima na můj fígl skočila. Pochválila mě, stejně jako každý pracovní den po příchodu domů, že jsem ten nejvíc nejhodnější pejsek pod sluncem. Dokonce ve své řeči vyzdvihla fakt, jak se sedačce hezky vyhýbám. A dala mi piškotek. Trochu jsem se styděl, že jsem dostal nezaslouženou odměnu, ale radši jsem dělal oči ve stylu „já nic, já muzikant“. Podobně mi neřest několik dní procházela. Než přišla sobotní noc. Sima jela v neděli s Pavlem vyklízet naši chatu a potřebovala, abych dlouho spal a vydržel, co nejdéle sám doma. V poslední době se totiž budím tak nějak kolem 4:30, venku je tma a Sima by se aspoň o víkendu ráda vyspala do půl sedmé. Tudíž mě v sobotu vzala na dlouhý výlet až k Hubertovi. Přišel jsem utahaný jak pes, večer jsem docela brzo zalehl a začal chrápat. V kolik hodin šla spát Sima, nevím. V noci mě ale začala tlačit dlažba, tak jsem se rozespale vyšvihl na sedačku. Počítal jsem s variantou, že jak uslyším, že Sima vstává, budu hned dole a ona na nic nepřijde. Jenže jsem po dlouhé túře zadříml nějak víc. Sima se šla v noci napít a nachytala mě, jak chrním na gauči. Sice jsem rychle seskočil, ale bylo už pozdě. Naštěstí byla tak rozespalá, že řekla jen: „No co to je!“ Zahnala žízeň trochou vody a zase zapadla do ložnice. Spal jsem až do 6:23 a odčinil tak svůj noční hříšek. Sima si myslela, že se situace už nebude opakovat. „Simo, ty jsi ale naivka!“ pomyslel jsem si. Ráno vyšla z ložnice ve chvíli, kdy jsem seskočil. Čekal jsem okamžitý zpucunk, ale Sima překvapila. Místo vyhubování vzala ze skříně deku, rozprostřela ji na sedačku a řekla mi: „Jestli díky sedačce budeš o víkendu spát až do půl sedmý, tak co by člověk neudělal pro klid v rodině!“
Vstávat a cvičit! „Ale proč?“ Zívl jsem si. „Protože je ráno!“ Pár dní na to, mě Sima vytáhla skoro v sedm ze sedačky, na níž mě úspěšně před pátou ranní vmanévrovala na dva piškotky. Jsem prostě noční strávník. Teda já jsem i denní, ale to je Sima taky. Ještě jsem ale nezažil, že by udělala noční nájezd do ledničky. Už vím, od kdy mám noční stravování já. Když jsem ještě bydlel s páníčkem Pavlem a paničkou Jarkou na chatě, tak páníček byl expert na noční šmejdění v ledničce. Samozřejmě mě jako svého chlupatého kámoše přibral do party. Vždycky jsem něco dobrého dostal. Sima je na mě přísná. Málokdy mi dá nějaké jídlo pro lidi. Určitě bych si v ledničce v pohodě vybral. Akorát bych asi nemusel sterilované okurky. Ne že by mi nešmakovaly, ale nedokázal bych je otevřít. Abych Simě nekřivdil, dává mi spoustu dobrůtek pro pejsky, tak o nic nepřicházím. V noci mě spolehlivě utáhne na něco do tlamičky, abych dlouho spal. Piškotek je sice tak malý, že se v mém velkém bříšku hned ztratí, ale jako placebo na hlad dobrý. Svůj díl na mém delším spaní udělala i sedačka. Necourám se po pokoji, moje drápky na laminátové podlaze přestaly vyťukávat noční serenádu. Zajímavé je, že je mi pořád poněkud žinantní vylézt na sedačku, když mě vidí Sima. Přitom mi nic nezakázala, dokonce mě párkrát pobídla, abych si tam vylezl a dal jí chvíli pokoj. Dal jsem packu na sedák, ale pak jsem ji hned sundal. Jsem značně ostýchavý. Ale na vychajdě, když dělám bobek, klidně na Simu vystrčím prdel. Večer už jsem se těšil, až Sima dokouká Odznak Vysočina a zapadne do ložnice. Protože jsem celou dobu ležel na tvrdé podlaze a už fakt tlačila. Netrpělivě jsem ji v duchu popoháněl: „Simo, no tak, vypni už televizi, šup dělej, vysprchovaná už seš. Šmarjá ty jdeš ještě na záchod. No tak jo. Ještě žaluzie. Hurá už jde do ložnice!“ Ještě nezavřela dveře a už jsem smotaný do klubíčka spokojeně spinkal ve svém novém měkkém pelíšku.
Pokud se vám naše vyprávění líbí a tušíte, že by mohlo pobavit i někoho dalšího, budeme šťastni za sdílení. S+D
