Článek
Nechápejte mne špatně. Miluji kulturu, knihy čtu spíše klasické ze seznamu školní četby, ráda se podívám na černobílý film, pokud mi slibuje nějaký divácký zážitek. Zajistí mi ale lepší divácký zážitek dlouhá stopáž filmu nebo představení?
Je asi známo, že hodně lidí dnes preferuje (vedle krátkých videí na nejmenovaných platformách) večerní odpočinek u seriálových počinů. Stojí za tím určitě mnoho faktorů, tvůrci mají více času na rozvedení vnitřního světa postav, více se s nimi sžijeme, a proto určitě chceme vědět, jak to s nimi dopadne. Ano, i jeden díl seriálu dnes má delší stopáž než dříve (vedle 20 minut je to dnes spíše hodina). Ale je to ten čas, kdy člověk po celodenním shonu jakž takž dokáže vydržet vzhůru. Nebo to vměstnat do svého rozvrhu.
Kina a divadla jdou úplně proti tomuto trendu. Snad kromě pohádek pro nejmenší filmy nejsou zdaleka krátkometrážní, v divadle zůstanete nezřídka přes již několikrát zmiňované tři hodiny. A já se ptám - komu tím prospějete?
Pokud se v dnešní době uvádí na prknech v život nějaké klasické dílo, modernizují ho? Ano. Přidávají dobové narážky? Pěkné kulisy? Hodně erotiky? Ano, ano, ano. Tak proč touto modernizací nemůže projít i délka tohoto kusu? Je potom zhola nemožné nabídnout takový divácký zážitek mladší generaci školou povinné, protože jen samotné číslo zmiňující minutovou dotaci je dostane do kolen. Mne dostává, a to nejsem nejmladší.
Nepochybně je to umění. Neříkám, že je to jednoduché udělat dramatickou adaptaci na literární dílo o pěti stech stránkách. Ale o tom to je. Přijímat výzvy, posouvat to dál, vytvořit něco nového, originálního, neotřelého. Národnímu divadlu se to povedlo například v činohře Manon Lescaut po všech stránkách - nejen že je podána jako velmi, velmi erotická hra se všemi smysly, ale nezůstanete tam déle než dvě hodiny.
