Článek
Byla jsem dítě bez otce. Říkala mi, že nás opustil a nechtěl být součástí našeho života. Když jsem byla malá, vymýšlela jsem si vlastní verze - že je superhrdina co zachraňuje svět před zlem nebo že zahynul při letecké nehodě. Jak jsem rostla, přestávalo mi to dávat smysl. Ptala jsem se, prosila, někdy i křičela. Ale máma byla neoblomná. „Je to minulost a není důležité, kdo to byl, ale kdo jsi ty.“ Jenže pro mě to důležité bylo. Cítila jsem díru, která se nedala ničím zaplnit. A čím víc mi bránila ji zalepit, tím víc bolela. Po její smrti jsem musela vyklidit byt. Uvnitř mě se mísil smutek se vztekem. Měla tolik příležitostí říct mi pravdu. Proč mlčela? A pak jsem našla obálku schovanou v zásuvce mezi starými dopisy. Byla nadepsaná mým jménem, rukou, kterou jsem znala od dětství. Uvnitř byl dopis. A fotka. Můj otec nebyl žádný neznámý muž, co odešel. Byl to ženatý soused z naší ulice. Celé dětství jsem ho vídala. Občas se na mě zvláštně díval, nikdy jsem nechápala proč. Chtěla mě ochránit před bolestí a ponížením, jenže já jsem ji cítila i tak. Víc mě bolela lež, kterou mě krmila celý život.
Napsala jsem mu dopis. Když jsem mu psala, nečekala jsem nic. Nepotřebovala jsem omluvu ani vysvětlení, chtěla jsem jen uzavřít kapitolu, která mě celý život pronásledovala. Odpověď , kterou jsem obdržela byla jiná, než jsem si kdy dokázala představit. Ruce se mi třásly, když jsem ho otevírala. Uvnitř byla fotka mě jako malého dítěte – stála jsem v parku, smála se, v ruce držela červený balón. A na druhé straně připsané: „Tu fotku mám už třicet let schovanou v peněžence.“ Rozplakala jsem se dřív, než jsem dočetla první odstavec. Napsal mi, že o mně věděl od začátku. S mojí matkou se dohodli, že bude lepší, když zůstane stranou. Měl tehdy dvě malé děti, ženu po vážné nemoci a život, který se zvenku tvářil jako spořádaný.
Celý život čekal na den, kdy ho sama budu chtít poznat. Už jsem dávno nebyla dítě, které zoufale hledá otce. Byla jsem dospělá žena, ale stejně jsem se rozhodla s ním sejít. Bylo to rozpačité, dojemné, skutečné. Ale něco v nás obou se spojilo. Pravda je někdy bolestivá, ale nikdy není zbytečná. A i když přichází pozdě, může přinést nový začátek.
