Článek
Příjezd rodičů se blížil
Venku u schodiště máme skleněnou zástěnu, která je složená z několika různě poskládaných tabulek. Vypadá hezky, ale má jednu nevýhodu. Když se něco pokazí, není to úplně jednoduchá oprava. Jedna tabulka bohužel praskla a zrovna v době, kdy měli přijet na návštěvu rodiče mého partnera Lukáše. Samozřejmě jsme nechtěli, aby jeho maminka přišla a hned si pomyslela, že máme doma všechno rozbité a nestaráme se o dům. Tak jsme zavolali sklenáře.
Přečtěte si také: V závěti jsem dostala starou skříň. Pochopila jsem nakonec proč
Přečtěte si také: Tchyně mě nazvala sobcem. Pravda o penězích ji zaskočila
Malá oprava, velká událost
Když přijel sklenář s velkou dodávkou, čekala jsem nějaký obrovský kus skla. O to větší bylo překvapení, když vytáhl malou tabulku, která měla přibližně třicet krát čtyřicet centimetrů. Lukáš ho ale přivítal, jako kdyby přijel opravovat celý dům. Sotva sklenář vystoupil, už byl u něj. „Pane šéfe, já vám pomůžu,“ oznámil mu nadšeně. Bylo mi jasné, že tohle nebude tak jednoduché. Sklo se totiž muselo uříznout do netypického tvaru a nebyla to žádná rychlá práce. Sklenář se s tím chvíli trápil, zkoušel různé úhly a bylo vidět, že ho ten zvláštní tvar opravdu potrápil. Konečně se mu podařilo sklo upravit a vypadalo to, že máme vyhráno. Jenže v tu chvíli se do práce zapojil Lukáš.
Když pomocník udělá víc škody než užitku
Sklenář si šel do auta pro tmel a Lukáš se rozhodl, že mezitím sklo vyzkouší, jestli opravdu sedí. Prý jen opatrně. A ono opravdu sedělo. Tedy jen několik vteřin. Pak se ozvalo malé ťuknutí a já už podle zvuku věděla, že je zle. Sklo bylo prasklé. Lukáš stál s výrazem člověka, který právě zjistil, že udělal přesně to, co neměl. „Pane šéfe, já jsem debil, já to rozbil,“ oznámil sklenáři, který se právě vracel. Sklenář jen chvíli mlčel. Nakonec nezbylo nic jiného než řezat nové sklo. Tentokrát už ale Lukáše k práci raději vůbec nepustil. Druhá tabulka se naštěstí povedla a po několika hodinách bylo hotovo. Jenže místo původní malé opravy jsme nakonec měli účet čtyři sta korun a jednu velmi drahou zkušenost.
Přečtěte si také: Vyrůstala jsem v pěstounské rodině, pravdu jsem zjistila až v dospělosti
Když už je hotovo, přijde další nehoda
Sklenář si sbalil věci a nastoupil do auta, že už konečně odjede. Lukáš ještě chtěl udělat pořádek a šel pro smetáček, aby zametl zbytky kolem. Když odcházel, mávl sklenáři na rozloučenou. Jenže při tom vůbec nevnímal, kam šlape. Vedle domu bylo rozbahněné místo a jeho noha najednou podjela. To, co následovalo, vypadalo jako scéna z komedie. Lukáš ztratil rovnováhu tak dokonale, že jeho nohy vyletěly skoro výš než hlava a celou svou vahou skončil přímo v blátě. Sklenář, který už seděl v autě, jen nevěřícně koukal. Chvíli mlčel a pak jen otevřel okénko. „Tak nashle, já už radši jedu.“ V tu chvíli už asi nevěděl, jestli se má smát, nebo jestli má mít o našeho pomocníka strach. Lukáš rychle vyskočil, jako by se vůbec nic nestalo. Ještě se na sklenáře zazubil a sebevědomě zamířil domů. Jenže když otevřel dveře, pochopila jsem, že tohle už nezachrání žádná výmluva.
Můj domácí kaskadér
Nejdřív jsem si myslela, že se mu něco stalo. Pak jsem se ale podívala pořádně. Bláto měl snad úplně všude, dokonce i tam, kde by člověk čekal, že se nedostane. K tomu si ještě narazil kostrč. Jen jsem stála a nevěděla, jestli mu pomoct, nebo se smát. S Lukášem je totiž někdy život opravdu dobrodružství.
Někteří lidé prostě přitahují nehody
Dnes už se těmto historkám smějeme. Lukáš má prostě talent proměnit obyčejnou situaci v příběh, který pak vyprávíme ještě několik let. Někdy mám pocit, že nepotřebuje žádné dobrodružství hledat. Ono si ho vždycky najde samo. A možná právě díky tomu není s ním nikdy nuda.
Máte doma také někoho, kdo chtěl jen pomoct, ale nakonec způsobil ještě větší zmatek?
👇 Napište do komentářů svůj pohled a sdílejte článek – možná tím otevřete důležité téma i pro ostatní.
Přečtěte si také: Nový soused postavil plot na našem pozemku. Spor skončil u soudu
Přečtěte si také: Syn si přivedl partnerku o dvacet let starší. Rodina se rozdělila
