Článek
Pojem Moravští bratři už nejspíše mnozí slyšeli, ačkoli jen nemnozí vědí, do kterého období tento pojem patří a jací aktéři hrají v tomto dramatu hlavní roli.
Děj tohoto úžasného příběhu začínána našem území. Přesněji v Suchdolu nad Odrou a okolí a také na Fulnecku. Toto území má dnes pod správou okresní město Nový Jičín a je známé rovněž pod názvem Moravské Kravařsko.
Na tomto poli někdy v průběhu let 1618 až 1621 zasel první semínka svobodného vyznání, humanistické kultury a vzdělanosti sám Jan Amos Komenský, aby hned vzápětí tuto úrodu zuřivě pobily kroupy Habsburské, fanatické rekatolizace. A tak zasetá semínka zůstala v půdě skoro sto let.
Jenže zůstala. A časem se probudila k životu. Obrovskou měrou k tomuto probuzení přispěl Kristián David. Tesař ze Ženklavy (malá obec poblíž Štramberku) Kristián, třebaže katolík později konvertoval k protestantům. Podařilo se mu navázat několik důležitých kontaktů. Během vojenské služby se dokonce dostal až na panství hraběte Ludvíka von Zinzerdorfa, kde mu osobně vylíčil v jakém útlaku žije protestanská menšina na Moravě.
Nikolaus Ludwig von Zinzerdorf byl známý spisovatel, kněz, evangelický reformátor a horlivý představitel pietismu. Později byl rovněž zakladatelem obnovené „Jednoty bratrské“, jejímž posledním biskupem před zánikem byl J. A. Komenský.
Kristián David dostal příslib přijetí uprchlíků a pan hrabě na mapě svého rozsáhlého panství označil území, kde později vznikne město Herrnhut neboli Ochranov.
Po strastiplné cestě prvních deseti uprchlíků ze Suchdola nad Odrou se dne 17. června 1722 Kristián David chopí sekery a porazí první strom, čímž vlastně oficiálně založí moravské město na území dnešního Německa.
David se od té doby věnoval nejen svému řemeslu, ale ve volných chvílích i „turistice“. Opakovaně se vracel na Moravu, aby převedl další a další exulanty. Trasu, která měřila cca 350 km absolvoval 12× a převedl tak do bezpečí cca 550 lidí. Přezdívku měl přiléhavou - Moravský Mojžíš.
Díky dochovanému deníkovému zápisu Davida Nitschmana a díky nezměrnému úsilí nadšenců z Muzea Moravských bratří se dnes celá trasa znovu mapuje a značí. Je pojmenována Via Exulantis. Avšak různé zástavby, dálnice či železnice prodloužili tuto cestu na téměř 500 km.
O „sportovním duchu“ Moravanů svědčí i to, že neváhali chodit pěšky na nedělní bohoslužby do jediného legálního protestanského kostela až do Těšína. Trasu Suchdol -Těšín cca 70 km a totéž zpátky museli absolvovat do 24 hodin. To byla totiž povolená doba nepřítomnosti na vlastním statku. Jenže on v tom nebyl jen sportovní duch. Je z toho cítit obrovská víra, nezlomnost svého přesvědčení a hluboká pokora. Tedy atributy, kterých jsme se my v dnešní době vědomě vzdali či utopili v „konzumu“.
Město Herrnhut čili Ochranov v německém Sasku se rozrůstalo a rozvíjelo. Avšak mnozí bratři se postupně vydávali do světa za misií. Dostali se skoro všude. Amerika, Kanada, Anglie, Himálaje, či dokonce Grónsko. Ne všechny misie byly úspěšné. Ale můžeme se podívat pod pokličku jedné z těch úspěšných misií. Do Ameriky k indiánskému kmenu Delavarů.
David Zeisberger, rodák ze Suchdola nad Odrou, nekázal indiánům, jak se mají chovat, jak se oblékat, co jíst. Neučil je němčině ani latině. Naopak. On sám se jim přizpůsobil. Naučil se jejich jazyk, jejich zvykům. Stal se jedním z nich. Díky tomu si získal nejen důvěru, ale i přátelství. Musel se hodně učit a vstřebávat naprosto odlišné zvyky a kulturu, aby po čase totéž mohl předávat ze své kultury, víry a přesvědčení. Líčit všechny jeho osudy, cestování, zakládání nových osad, ale i věznění a tragický osud některých jeho indiánských přátel v krátké úvaze ani nelze. David je za oceánem dosti známou osobností. Jen našinec o něm mnoho neví… Leč, věděl o něm i slavný spisovatel James Cooper, jehož postava Čingačgúka ve slavném románu Poslední Mohykán byla inspirována právě Davidem Zeisbergrem.
Píše se rok 2023. Před 400 lety byla ve Fulneku veřejně spálena knihovna J. A. Komenského. A dnes z popelu tohoto ohniště jsou po celém světě pomníky, stavby, kostely, ba i celá města. V Grónsku je moravský kostel. V Americe moravské město Bethlehem. V Anglii najdeme moravské městečko Fulneck, v Německu již zmiňovaný Herrnhut atd.
Napadá mě, zda toto bohaté dědictví marnivě nepřehlížíme. V českých učebnicích dějepisu není totiž žádné pojednání o Moravanech. Ano. Moravští bratři byli z velké části Němci. Jenže na přelomu 19. a 20. století u nás sílila vlna vlastenectví a protiněmeckých nálad. Pak přišla první a vzápětí druhá válka, kde Němci hráli neblahou roli. Rovněž v dobách socialismu nebylo politicky vhodné tyto dějiny připomínat. I tak ovšem nechápu, proč jsme v důsledku politických událostí k některým dějinám takto skoupí. A proč naopak jiné dějiny zveličujeme. Např. J. A. Komenský byl vlastenec a moravský patriot, avšak bez jakýchkoli předsudků chodil kázat z Fulneku do Suchdolu Němcům. Samozřejmě v německém jazyce.
Opomíjet události, dramata a příběhy Moravských bratří, jejichž stopy jsou dnes rozesety téměř po celém světě není hodno kulturně vyspělé společnosti. Navíc, když je paradoxně tato společnost postižená někdy až fanatickou korektností. Ti lidé tu žili před námi. Je jedno jaké byli národnosti. Je jedno, že nejsme jejich potomci, neboť po roce 1945 byli původní obyvatelé odsunuti a nahrazeni přesídlenci. Žili tady, kde žijeme teď my. A máme nejen právo, ale i jakousi morálně-kulturní povinnost něco o nich vědět. Já osobně jsem hrdý, že můžu kráčet po stejné zemi a obývat stejný prostor jako kdysi Moravští bratři.
