Článek
Protože pečuji o svoji starou maminku, která byla zvyklá chodit do Billy, má ten obchod nejblíže a pročítá jeho letáky, tak jí vždy dojdu nakoupit podle jejích přání právě sem. Sama k placení používám v naprosté většině kartu, ale protože maminka mi chce svůj nákup zaplatit a já nemám drobné na vrácení, pokud tedy jdu pro její nákup, musím jít ke kase s prodavačkou, která bere hotovost, protože u samokasy je možné platit pouze kartou. Ode dneška to tak už nebude, já si prostě poradím.
Co se mi dnes stalo, bylo jako ve zlém snu. Maminka má větší soupisku, je před Velikonocemi, čeká nějaké návštěvy, takže soupiska je delší. Do vozíku skládám jednotlivé produkty a sama si chci koupit krabičku jahod a hovězí bujón v akci. Mířím ke kase, ale bohužel jede pouze jedna pokladna. Fronta je na ní dlouhá přes celý obchod. Jenže náhle se dostavuje ke druhé pokladně další prodavačka. Jsem zrovna poblíž a ptám se: „Můžu jít k vám?“ člověk nikdy neví, jestli si nešla jen přerovnat zboží, nebo bude markovat. Paní neodpovídá, ale usedá, takže rovnám nákup na pás. Napřed ten maminčin, oddělím ho a pak své dvě položky. Snažím se být rychlá a nezdržovat. Prodavačka markuje položky, první nákup hradím z maminčiny dvoutisícovky, druhý, můj, platím kartou. Všechno zboží vracím zpět do vozíku, abych nebrzdila provoz. Popocházím k pultíku v hale, abych si nákup přerovnala do tašky, a náhle koukám na účtenku, že v maminčině nákupu je zaúčtovaná krabička jahod dvakrát. Jenže má jen jednu. Druhou krabičku mám já. Na té mojí účtence vidím jahody, storno jahody, opět jahody zaúčtované a ten můj hovězí bujón. Jdu zpět na kasu, uplynulo sotva pár vteřin. Slušně upozorňuji, že mám jahody naúčtované dvakrát na jednom z mých nákupů. Jsem v naprostém klidu a čekám adekvátní odezvu, prohlédnutí účtenek a nákupu. Prodavačka ovšem začne nepříjemným tónem. „Máte to vystornované.“ „Ano, mám, ale na tom druhém nákupu. Na tom větším mám jahody dvakrát, žádné storno tam není.“ A to už je prodavačka v ráži, začne mně předhazovat moji účtenku se dvěma položkami, ale já argumentuji tou druhou účtenkou s větším nákupem, kde jsou také pouze jen jedny jahody a účtované dvakrát. A prodavačka je už napruzená a začne vykřikovat něco o tom, že nejsem schopná pochopit, že to mám stornované.
A do mě už jde také vztek, jak si mne dovoluje takto napadat, před celou frontou lidí. Takový pocit nespravedlnosti a osočení jsem opravdu dlouho nezažila. Po chvíli přišla i vedoucí. Já ukazuju účet. Ano, je to vystornované, dí vedoucí, ale rychle chňapnu po větším účtu, který má ta naštvaná prodavačka pod rukou. Jenže tady ne. Vidíte. Dva nákupy. V každém jedny jahody. Zaúčtované tři! Už jsem fakt vytočená. Nejspíš jsem slyšet přes celý krám. Ukazuju obsah kabelky, že jsem žádné jahody neukradla, předvádím ve vozíku své dva nákupy. V každém jsou jedny jahody. Třetí tam prostě nejsou! Paní vedoucí dí: „No tak se to stornuje a vrátí se vám peníze.“ „Jasně, nic jiného nechci.“ Říkám už smířlivě. Jenže ta šílená zaměstnankyně vytáhne svoji peněženku a cpe mi svoji padesátikorunu. Ječí, ať si to vezmu a jdu, že to budu mít bez čekání. Je vzteklá a hysterická. Jenže ty jahody stály čtyřicet a já nemám zpátky. Ječí na mě, ať si to vezmu, že to mám bez čekání, já zase, že to od ní nechci, že si počkám, až to normálně v kase stornuje, že nemám nazpátek a od ní to prostě nechci, protože nevím, proč by mi to měla platit ze svého. Lovím koruny a vzteklá pokladní na mě, ať to nehledám, že to stejně nechce, že to zahodí. A mává rukou do haly.
Odcházím od kasy v šoku, vedoucí je opodál. Radím se s ní. Co teď? Nemám nazpět, peníze mi dala navíc a ještě ze svého. Mám to nechat být. Paní vedoucí je moc milá. Jen pro mě je to neskutečný zážitek. Nevěřím, že mě prodavačka chtěla okrást. Byl to nějaký omyl, ale takto na mě vřískat při upozornění špatně markované položky a ještě výkřiky, že nejsem schopná pochopit…, bylo to naprosto nechutné. Tak jsem se rozčílila jako už dlouho ne. Přitom sama nedokázala pochopit, že jahody mám dvoje, ale účtované troje. Jen ječela a vůbec se nepodívala do vozíku a na obě účtenky. Já opravdu nejsem zloděj, ani blbec. Šla jsem vše řešit ve smíru a pokoře. Kdyby se ta ženská omluvila, prohodila vlídné slovo, tak mávnu rukou nad čtyřiceti korunami, ale ďábla za kasou rozhodně podporovat nebudu. Agresivita prodavačky mě jen utvrdila v tom, že v tomto obchodě už na kasu k nim nepůjdu. Jen samokasa. I kdyby to mělo prodavačkám sebrat práci. Zůstanou jen ty nejlepší a agresorky odpadnou.
