Článek
Tváříme se, že covid, není, prostě se o něm nemluví, asi zmizel, ale i kdyby nezmizel, tak co, vždyť se ví, že to vlastně ani nic není. Jen taková hloupoučká rýmička, kolem které se dělal zbytečný humbuk. Nebo máte jiný názor? Jste očkovaní? Možná máte tak jednu, maximálně dvě dávky. Kdo by taky do sebe nechal pumpovat ty jedy. Nebo snad dokonce čipy.
A tak si vesele chrchláme v krámě nebo v práci. Až když nás nohy neunesou a skolí horečka, do práce se už nedoplazíme a musíme si jít zachrchlat do čekárny, aby nám napsal doktor neschopenku. A tady chrchláme hodinu dvě, doktor dělá za dva, kolegyně už také odpadla, už to na ni nachrchlali pacienti a teď si tedy lékařka chrchlá doma do peřiny.
Neteř Markéta vyrazila k lékaři. Nesla mu propouštěcí zprávu z nemocnice, kde byla na operaci ramene a potřebovala s ním ještě něco zkonzultovat. Proto trpělivě čekala v čekárně, až na ni dojde řada. Kdyby věděla, co riskuje, tak by vrazila papír sestře a konzultovala raději po telefonu. Ale lékař bere nerad pacientské hovory, tak poslušně čekala. Čekárna plná nemocných lidí. Nikdo z nich neměl roušku. Ani Markéta ne. Prostě ji to nenapadlo, jí nic nebylo, myslela si, že vše bude záležitost pár minut. Jenže v čekárně nakonec strávila skoro dvě hodiny. Nikde žádné upozornění, ani žádost o nošení roušek, ani sestra ty zchvácené pacienty s orosenými čely a prskající kolem sebe viry nenapomenula, že přicházejí bez roušky. Pohoda klídek.
A za tři dny je už Markétě mizerně, leze na ní horečka, nemůže se ani hnout a test ukázal dvě čárky. Leží v horečkách, stará se o dítě. Za dva dny uléhá ve čtyřicítkách i dítě. Je zchvácené, horečky nejdou sundat běžnými léky, ani zábaly. A do toho ještě manžel. Markétě je po dvou dnech maličko lépe, přesto se sotva vleče, není schopná uvařit, vyvenčit psa je nadlidský výkon. Rodině je třeba nosit nákupy a uvařit. Manžel skučí, že asi brzo umře, dítě už ani neskučí, je zchvácené horečkami.
O covidu se nemluví, ani lékaři už nechtějí otravovat pacienty s nějakými příkazy a pokyny ohledně roušek. V nemocnicích také nemá nasazenou roušku nikdo. Ani pacienti, ani personál. Covid tu ovšem je, jen o něm nechceme ani slyšet.
Pokud si řeknete, že je vlastně jedno, jestli dostanete chřipku, nebo covid, tak nemáte pravdu. Covid se šíří rychleji a pro určitou skupinu znamená velké ohrožení. Také se může projevit fakt, že zatímco starší spoluobčané podstupují pravidelně očkování proti chřipce, na očkování proti covidu zanevřeli a nechtějí o něm ani slyšet. Tím pádem můžete nakazit spoustu lidí v okolí. Nejhůře ovšem nákazu ponesou imunitně oslabení, lidé procházejí onkologickou léčbou nebo čekají na transplantaci. Pro ně může být toto onemocnění fatální. Vrchol virové nálože u mutace JN.1, která je nyní aktivní, nastává 3-5 den. Testů je dostatek, léky jsou také k dispozici. Problém je ten, že nestačí svému lékaři pouze zavolat, že jste si udělali test a máte pozitivní covid. Aby předepsal účinná antivirotika, musíte test absolvovat v jeho ordinaci. Zájem o očkování v současné době není. Třetí dávku má pouhých 240 tisíc lidí a čtvrtou ještě méně. Přitom především starší lidé s nadváhou, a dalšími vážnými nemocemi by se měli nechat naočkovat.
Kde je ohleduplnost vůči ostatním? Myslíte si, že covid nemáte a rouška je na vašich ústech zbytečná? Vždyť je to jedno, ani chřipku nemusíte šířit. Proč si myslíte, že v roce 2020, v roce covidovém, chřipka nebyla? On ten virus nevymizel, ale tím, jak jsme se chránili proti covidu jsme nedali šanci ani chřipce.
Takže se vzpamatujte, vy hrdinové, kteří kolem sebe bezohledně šíříte viry, hodina dvě v roušce vás nezabije. Vaše nezodpovědnost může zabít jiné. A vy, kteří jste zdraví a chcete si své zdraví uchránit, tak si také, prosím, raději nasaďte roušku do vnitřních prostor. Hlavně do čekáren praktických lékařů, kde se dá čekat kumulace virů.
