Článek
Ponožky v sandálech
Stále omílaný prohřešek, který přežívá snad díky nějaké podivné legendě. Na letišti při odletu Čechů na dovolenou jsou vidět různé zajímavosti, ale ponožky v sandálech v nich prim určitě nehrají. Spíš jsou lidé oblečeni více než cestovně, tak, jakoby už mířili přímo na pláž. Na hlavách slamáky na sobě kraťasy a na nohou žabky. Nedávno na odbavení opravdu čekali dva mladíci v kroksách, ve kterých měli tlusté a vysoké ponožky. Češi to nebyli.
Dělají Češi opravdu ostudu svojí hlučností?
I hlučení někdy bývá připisováno Čechům. Hlasité hovory, telefonáty, hádky, bujaré hlučné popíjení a rozjařilé výbuchy smíchu.
Většina národů, obzvlášť těch jižních je mnohem hlučnější. Mají to ve své mentalitě, projevují se svobodně a více na sebe halekají, pokřikují. Hluční z jižních národů jsou třeba Italové. Dokážou se veselit do ranních hodin a to opravdu velice hlučně. Hlasitě na sebe umí pokřikovat i Srbové. Pověstná hlasitá německá zpovykanost je také hodně častá. Nejhlučnější jsou každopádně skupiny mladých a to snad z celého světa. Hotelové hosty dokáže otrávit řádící ruská partička, v turistických střediscích, které jsou oblíbené u mládeže z Anglie, se dokážou mladí Angličané rozpálit tak, že okolní hosté zavřou oči až nad ránem.
Ne, Češi rozhodně nejsou nadměrně hluční. Pochopitelně se vyskytne nějaká výjimka, ale v hlučnosti mezi národy opravdu nekralujeme.
Odnášejí Češi z restaurací jídlo v taškách?
Někdo stravování all inclusive o dovolené zná velmi dobře, jiní se s ním seznamují třeba poprvé. Záplava jídla, kterou některé hotely nabízejí, může zaskočit. Je chuť ochutnat vše, co se nabízí, různé speciality a neznámé pokrmy. Obzvlášť v Turecku jsou rauty velice plné zajímavých pokrmů, které neznáme. Jenže žaludek není bezedný a na talíři mohou vzniknout veliké zbytky. Je pravda, že Češi si berou do restaurace nějaké tašky, do kterých si dávají jídlo? Proč by to dělali? Druhý den je raut opět plný, mohou sníst, co hrdlo ráčí a hotelová lednička je opravdu malá. Právě Turecko, které je ke svým hostům v rámci all inclusive velice štědré, už vymýšlí program, jak zabránit plýtvání potravinami. A je to opravdu těžké. Všude visí nápisy, že je zakázáno vynášení jídla z restaurace, a přesto je to tolerováno. Nikdo z personálu si nedovolí hosta napomenout, když si na talíři nese nějaké jídlo na pokoj. Na chodbách hotelů jsou odkládací stolky na talířky a zbytky. Jenže vynášení potravin není ten největší průšvih v plýtvání. To, že si někdo odnese do pokoje broskev nebo zákusek ke svačině, opravdu nikdo neřeší. Problém je jinde.
Chodí Češi do restaurace opravdu s taškou, kam si dávají jídlo, které si odnesou? Není to jen nějaký mýtus?
Jediní hosté, kteří si nakládali zcela bezostyšně jídlo z rautu do krabic byli Rusové. Při stravě All inclusive jde spíše o pořádání velkolepých hodů, než přímo o odnášení velkého množství jídla. Talíře jsou veliké a tak se nakládá. Čím větší rodina, nebo skupina, tím každý nakládá víc. Myslí i na ostatní. Co kdyby to maso došlo, co kdyby ty ryby už pak nebyly. A tak se plní talíře, kde je navrstvených deset grilovaných ryb, kopec steaků, hromady grilovaného masa, nejlepší ovoce, nejžádanější zákusky. Stůl se plní a hostina začíná. Jenže co to, víc než polovina jídla zůstala nedotčena a vyhodí se. Jsou to Češi? Kdepak! Můžete si být jisti, že Češi to nejsou. Slyšíte, jak mluví? Je to řeč, kterou jsme se ve školách kdysi všichni povinně učili.
A co Češi a zabírání lehátek?
Zabírání lehátek u bazénu nebo na pláži je takové každoroční letní téma. Hned jak je to možné, tak se nedočkavci vrhnou na oblíbené pozice, které si blokují osuškami třeba půl dne. Je to opravdu nepříjemné dorazit k bazénu v deset a nemít si kam lehnout. Pokud nechce být člověk také ranním lovcem lehátek, je dobré přečíst si dopředu recenze a zjistit, nakolik je kapacita dostatečná. Nemusí být následně těžce zklamán. A je tato aktivita doménou českých turistů? Není. Ranní boj o lehátka je prostě „mezinárodní sportovní disciplína“.
O českých dovolenkářích, kteří jsou ostudou, si čteme pravidelně na českých webech. Někteří z nás se už dokonce za svůj český původ stydí tak, že v cizině s rodinou a přáteli mluví raději anglicky. Jenže jak je to doopravdy? Jak o nás píší ve světě? Jsme opravdu tak strašní hosté?
Světová média mlčí! Nikdo nás negativně nehodnotí. Proč pliveme špínu sami na sebe?
Věřte nebo ne, ve světě o nás není ani zmínky. Většinou jde o obecná vyjádření o ugly tourist, což je v překladu něco jako ošklivý nebo špatný turista. Některé turistické oblasti, především ve Španělsku, se vymezují proti nadměrnému turistickému ruchu, v Itálii se ohrazují proti turistům, kteří se procházejí městem v plavkách, jinde spíš celkově kritizují chování turistů, ale žádné národy nevypichují. Jen zdroj z Velké Británie přiznává velké množství problémů na dovolených svých občanů. Mladí Britové rádi pijí, užívají drogy, řvou a chovají se nevhodně v barech i na veřejnosti. Jinak je v zahraničních zdrojích ticho po pěšině. Vyskytnou se konkrétní problémy, které nelze připsat nějakému problémovému národu. O Češích jako ostudě nikde není ani řeč.
Z nějakého důvodu fáma o hrozných dovolenkářích z Čech vznikla na naší vlastní půdě. Opravdu se nemáme za co stydět. Jsme normální a vyspělý národ, který rozhodně nedělá masivně žádnou ostudu. Není se proč stydět za svoji zemi.
Zdroj:
