Článek
Vražda dítěte je naprosto odporný zločin, za kterým stojí často motiv sexuální, aby oběť nemohla vypovídat, nebo motivem je msta, většinou partnerovi. Co vedlo Belgičana Stephana Knaepena, aby zavraždil sestřičku a bratříčka své české manželky, se odhalit nepodařilo. Spáchal sebevraždu a jeho dopis na rozloučenou mnoho neprozradil.
Polovina prázdnin roku 2001. Dáše bylo 13 a jejímu bratrovi Honzíkovi 11 let. Manžel jejich starší sestry se nabídl, že vezme děti na výlet s přespáním pod stanem a návštěvou nějakých hradů. Děti byly nadšené, Stephana měly moc rády, podle rodiny ho vnímaly dokonce jako vzor. Nebylo proč nesouhlasit. Ani matka dětí neměla námitky, nebyl žádný důvod proč se obávat, Stephan byl v jejích očích slušný člověk. V rodině už byl dlouho a děti dokonce jezdily do Belgie k jeho přátelům na letní pobyty. Nedlouho před odjezdem na nešťastné stanování se oba zrovna z Belgie vrátili. Děti vyrazily na svůj krátký výlet pod stan. Ve stanovený den se ovšem nevrátily a rozběhlo se rozsáhlé pátrání.
Rojnice prohledávaly terén, vzlétl vrtulník s termovizní. Prohledávalo se velké území na jižní Moravě, které ovšem neneslo žádné výsledky. Mezitím vyplulo na povrch, že v noci, kdy Stephan vzal děti na výlet, někdo navštívil dům, ve kterém spala jeho žena s jejich dětmi, na několika místech polil dům benzínem a snažil se ho zapálit. Nikdo nebyl zraněn a požár byl v počátcích zlikvidován. Pachatel ztotožněn nebyl. Zatímco pátrání po dětech bylo neúspěšné, spekulovalo se o jejich zavlečení do ciziny, byly kontaktovány policejní složky v Belgii a na povrch začalo vyplouvat mnoho podivností okolo osoby Knaepena. Jeho působení v legii, ze které snad dezertoval, jeho podivné psychické problémy, hluboké deprese, které ho dovedly až do psychiatrické léčebny Ziekeren v městečku Sint Truiden.
Zhruba po týdnu bylo nalezeno jeho tělo. Zemřel na selhání srdce v důsledku nadměrného užití léků. Nedaleko stál zaparkovaný vůz, ve kterém vyvezl děti na výlet. Policisté se mohli seznámit s dopisem, s podivným sdělením: „Ničeho nelituji, protože jsem věděl, že se to jednou muselo stát. Aby z toho pro moje děti později neplynuly nějaké následky, je lepší, když zmizí společně se mnou. Můj život byl jeden velký propadák.“ Byl to tudíž opravdu on, kdo se snažil zapálit dům, ve kterém spala jeho žena s jeho dětmi.
Ale kde je Dášenka a Honzík? Policie pátrá, senzibilové se snaží, přichází mnoho různých svědectví, kde byly pohřešované děti spatřeny. Vše se musí prověřit. Rodina se snaží věřit… Žijí děti někde v zahraničí? Jsou vystrašené a skrývají se? Začíná nový školní rok a jejich místo v lavicích zeje prázdnotou. Spolužáci a kamarádi je postrádají, ale dny neúspěšného pátrání běží.
Novináři se vydávají pátrat do Belgie, vyptávají se Stephanových přátel. Ti váhají, nevědí co říct. Měl děti rád. Měl je rád, možná až moc. Přemýšlí a poté shodně kývají hlavami. Snad, možná, by byl schopen i něčeho… Nevíme. Podle nejbližšího přítele měl Dášenku moc rád. A s jejím věkem se jeho vztah k ní utužoval. Snad i tím, jak Dáša dospívala a měnila se v ženu.
Až nakonec zhasly všechny naděje a byl umlčen hlas všech senzacechtivých reportérů. Náhodný chodec 25. 11. 2001 nalezl pod spadaným listím spací pytle a v nich dvě dětská svázaná těla. Děti byly uškrcené, ale co všechno předcházelo jejich smrti, se po tak dlouhé době odhalit už nedokázalo. Vzhledem k tomu, že děti byly svázané, měly zalepená ústa a Dášenka v nich měla nacpané spodní kalhotky je pravděpodobné, že byly před smrtí týrané a s velkou pravděpodobností i zneužité.
Rodiče byli zdrceni, přestěhovali se z původního bydliště a jejich sestra trpěla výčitkami svědomí, že smrt jejich sourozenců zapříčinil její muž. Co ho k tomu vedlo, zůstalo záhadou. Byla to nějaká sexuální úchylka? Jako sexuálního maniaka nikdo z bezprostředního okolí Knaepena netipoval. Po delším zamyšlení už byli lidé nejistí. Jeho žena mu důvěřovala, tchyně také. Děti ho milovaly.
Co vůbec znamenal jeho dopis? Chtěl zabít své děti, aby netrpěly za jeho chování. Věděl, že to tak jednou skončí. Své děti se mu naštěstí při požáru usmrtit nepodařilo.
Dagmar i Jan by byli dnes dávno dospělí a měli by své rodiny a žili své životy. Bohužel jim to nebylo dáno. Jejich životy zmařil člověk, kterého milovali a důvěřovali mu.
Zdroj:
