Článek
Děti ovšem dříve byly mnohem hubenější než ty dnešní. Byly štíhlé a vylítané z venku, dobře jim trávilo, jenže se mezi nimi přece jen objevily ty děti, které vybočily z jakési tabulky a šup s nimi do ozdravovny. Děti to braly jako jakýsi stereotyp, kterému se hold podvolí každý rok a absolvují zotavovnu jako nějaký tábor s výukou a ozdravnými procedurami. Vrstevnice, které jsou mimochodem nyní moc pěkně stavěné, spíš je lékař varuje už před obezitou, tak vzpomínají na svá dětská léta s úsměvem. „No jo, já byla jako děcko tak strašně hubená, že jsem musela každý rok do ozdravovny.“ Holka jako nit, která nepřetržitě pobíhala po venku a co snědla, to rychle spálila. Žádné sezení u počítače. Venkovní pohyb, a ať snědla, co chtěla, prostě štíhlá jako prut, až se to zdálo tehdejšímu doktorovi podezřelé. Dnešní doktoři by zaplesali, kdyby jim do ordinace chodilo tolik štíhlých dětí, které tráví v pohybu celé hodiny. Byli by šťastní. Jenže doba se mění. Dnes se už hubeňouři neřeší. Hubený asi není nikdo. Spíš jsou děti macaté a macatější a část jich je ještě obézních. Asi je to známka blahobytu. Můžeme se nacpat k prasknutí a děti nemají už preference v trávení času venku. Chtějí sedět doma u svých počítačů nebo tabletů a telefonů. Dneska je chtít potrestat kdysi velmi oblíbeným „zarachem“ neboli zákazem jít ven, třeba s kamarády na dvůr, do kina nebo kamkoliv jinam, tak se děcko nejspíš uválí smíchy. To už dávno není trest. Dítě o nějaké hloupé venkovní radovánky nestojí. Se spolužáky popovídá cestou k domovu, zastaví se v nějaké té prodejně, která nabízí lákavé produkty, které právě frčí, nakoupí si a jdou domů ke svým počítačům. Tam se nadlábnou svých oblíbených pochutin a spláchnou to půllitrem koly nebo energiťáku.
Takže proč vlastně nezavřít těch pár posledních zotavoven. Jsou komunistickým přežitkem a nejsou k ničemu. Jako turistka je vídám celkem často. Jedná se o velké a rozlehlé komplexy s pěknými zahradami, ale nyní chátrající. Není pro ně využití. Před revolucí bylo takových ozdravoven požehnaně. Ještě v roce 1990 bylo v České republice 22 ozdravoven s celkovým počtem 1901 lůžek. V roce 2006 jich bylo už pouze 9 a celkový počet lůžek klesl na 670, tedy téměř o 65 %. Klesl zájem rodičů, který možná zavinila i nedostatečná nabídka služeb ze strany dětských lékařů. Léčebny se mohly přeorientovat na jiné rizikové skupiny. Třeba děti obézní nebo se špatným životním stylem.
V loňském roce se už zdálo, že skončí i poslední čtyři ozdravovny. Ještě v červnu se jednalo o jejich osudu a proti ukončení jejich činnosti se podepisovala i veřejná petice. Ozdravovna není totéž co odborná léčebna, není třeba, aby byla jištěna takovým množstvím personálu. Se svými specifiky se nevešla do žádné kolonky a kraj se nechal slyšet, že s posledními fungujícími ozdravovnami dlouhodobě nepočítá a zastavil investice. Naštěstí se karta obrátila a i v letošním roce mohou děti zamířit do ozdravoven, kde si upevní zdraví. Termíny jsou už z velké části rozebrané a většinou zbývají pokoje pro děti s doprovodem.
Ozdravovna prostě už není hlavně pro hubeňoury, ale pro děti oslabené nepříznivým životním prostředím, nezdravým životním stylem, nebo děti v rekonvalescenci, pokud nevyžadují specializovanou léčbu.
Zdroj:
https://sancedetem.cz/detske-ozdravovny-lecebny
