Článek
Katka nikam nepůjde, donesla trojku. Má zaracha. Ještě o patro výš. Dobrý den, může jít Hanka ven? Hanka píše úkoly a pak se musí učit, ale jestli až bude mít hotovo, možná se před barákem objeví.
Zahrajem si na sochy. Ne! Pan Čáp ztratil čepičku. To nechci. Já chci hrát na schovku. A kdo bude za pikolou? Já! Hlásí se Tomáš. No jasně. Jako vždycky. Švindluje a podvádí, kouká, kam se kdo schová.
A hra už jede. Tomáš všechny hned najde, nemá to cenu, zase koukal, kam se kdo schoval. Pavlu to už nebaví. Jde si sednout na klepač. Magda je hned u ní. Jak se ti líbí Tomáš? Hmmm, já nevím, je fajn, ale takovej divnej.
Opodál se v baloňáku vleče po provizorním chodníku z panelů paní Voráčková. Táhne tašky s nákupem. Vašku, volala mi učitelka do práce. Prej máš už další pětku a jsi drzej! Počkej, až přijde táta z hospody. Ten ti zmaluje prdel.
Vaškovi je to fuk. Hej, jedeme skákat přes panely. Zavelí. Děcka si vytáhnou modré tepláky, které drží v botách guma, vysoko nad pas a letí nadšeně na staveniště. Vedle roste nový panelák a dělníci už šli domů. Vyskládané panely přitahují děcka jako magnet. Vylézt na tu nejvyšší hromadu, odpíchnout se a skočit. Kdo neskočí je srab. Kdo nedoskočí, má zlámanou nohu. Skáčou jen větší děcka, prckové se neodváží. Vytáhli z kapsy kuličky. Žádné hliněnky, ale duhovky. Kluci už pikají na důlek a hádají se o nejhezčí kuličku. Holky skáčou panáka.
Větší děcka odhodí klíče na šňůrce na jednu hromadu, překážely by jim při skákání a už probíhají sázky. Skáčou i odvážné holky, nebo spíš holky, které se chtějí zalíbit klukům. Pomalu se šeří. Z oken vystrkují hlavy matky a volají do okolí: Janó! Lenkó! Martiné! Děcka se šourají domů.
Ještě než se všichni rozprchnou, ozývá se Vašek Voráček: A kdo není srágora, vleze se mnou zejtra do toho otevřenýho kanálu, támhle na rohu. Holky do sebe šťouchnou, půjdou se podívat, kdo tam fakt vleze. K Marcele se přitočí Luboš. Nešla bys zejtra do kina? Hmmm, já nevím. Upejpá se Marcela. Je jim oběma čtrnáct. Kluka by mít chtěla, ale Luboš se jí moc nelíbí. Navíc chce vidět, kdo všechno vleze do toho kanálu. Co s tím, mít kluka nebo jít ke kanálu? Nebude moct usnout.
Kdo nezažil, tak nepochopí. Život dětí na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let ve víru sídliště ve výstavbě. Party dětí bezprizorně lítajících mezi domy a po staveništi s klíči na krku. Jejich kamarádi, kteří měli zrovna zaracha, za špatné výsledky ve škole, neuklizené skříně či nevynesené odpadky. Jiné s jelity na zadku od prudkých otců, kteří pro nějakou tu výchovnou ránu daleko nešli. Žádné mobily, žádný internet. Zábava byla venku, často děsivá a nebezpečná. Nesmět jít ven byl opravdu trest. Venku to žilo, tam byla zábava, navazovala se přátelství, propukaly první lásky a řešily se i bitky. Na sídlišti pobíhaly chumly dětí snad od tří, čtyř let až do patnácti. Stavěly se všelijaké bunkry, lezlo se do různých, zdánlivě opuštěných objektů, které byly prostě potřeba prozkoumat, hrála se ve sklepě flaška. Jeden ze zúčastněných se doma chopil vypité lahve od piva či vína a v útrobách domu se sešla parta, kterou lahví točila. Na koho ukázalo hrdlo, měl odložit jeden svršek oblečení. Holky rudly, kluci se vztekali. Hra často končila ještě dříve, než první postižený odložil kalhotky nebo trenýrky. Menší děti pochopitelně na tuto hru přizvány nebyly, ale ani ony si nedokázaly odepřít poodhalení toho tajemna, které se týká jakési rozdílnosti pohlaví. Kluci a holky. Dnes jasné a samozřejmé. Chlapečci vědí, jak vypadá holčička a naopak. Dříve vše pod rouškou tajemství. Je jasné, že holky věděly, že kluci mají pindíka, nebo jak byl mužský či chlapecký pohlavní orgán doma jmenován. Většinou nebyl jmenován nijak, jako by ani neexistoval. To jen holčičí šuškanda si předávala zprávy co to je a jak to vlastně může vypadat. Přece jen brácha v rodině holčičkám naplnil jakousi představu. Kluci zase věděli, že holka pinďu nemá, ale pokud neměli sestřičku, tak byli také natěšeni, jak to může vypadat v těch kalhotkách bez pindi. Od nějakých šesti, sedmi let byla oblíbená hra v temném sklepě. Děti šly naproti sobě, holky proti klukům, buď po několika, nebo jen po jednom. Pokud se děti srazily, musely si stáhnout spodní prádlo. Tento akt trval asi tak jednu až dvě vteřiny, přičemž kluk i holky upřely své oči do rozkroku protivníka a snažili se zachytit každý detail druhého tajemného pohlaví.
A jaké hry jste hráli vy, v těchto letech? Byly také podobné, nebo jste se bavili jinak? Každopádně jsme se všichni v této době jako děti, bavili jiným způsobem, než děti současné.
