Článek
V sedmdesátých letech byla krásnou tváří československého popu. Zpívala po boku uznávaných zpěváků, její hlas zazněl na Bratislavské lyře i při spartakiádě a z rádia se linula její nejznámější píseň Rozdej vůni snům. Pak ale Elena Lukášová udělala něco, co se u tehdejších hvězd příliš nenosilo. Zmizela. Bez skandálu, bez velkého loučení a bez snahy za každou cenu zůstat v hledáčku veřejnosti.
Mladá kráska, kterou si všimli hned na začátku
Elena Lukášová se narodila 11. prosince 1946 v Českých Budějovicích. Dětství prožila na několika místech Československa, s rodiči se musela často stěhovat. Jejím domovem tak byla Praha, Bratislava, Brno a nakonec v Hradec Králové, kde také maturovala. Bez ohledu na to, kde zrovna bydlela, už jako mladá ale věděla, že ji přitahuje hudba. V Bratislavě vyhrála rozhlasovou pěveckou soutěž Na modré vlně a později uspěla také v televizní soutěži Stretnutia o šestej. Právě tam se podle dobových materiálů představila nejen jako zpěvačka, ale také jako autorka a kytaristka. Její cesta k profesionálnímu zpívání tak začala poměrně brzy.
Po boku Pilarové a Mayera: vstup mezi skutečné hvězdy
Rozhodující okamžik přišel, když získala angažmá v programu Evy Pilarové a Jaromíra Mayera. Pro mladou zpěvačku to byla obrovská příležitost. Dva roky s nimi vystupovala a dostala se také na zahraniční zájezdy do Sovětského svazu a Polska. Byla to pro ni spolupráce, která ji utvrdila v přesvědčení a touze stát se profesionální zpěvačkou.
Následně se objevila v programu Karla Černocha a také ve večeru slovenské dvojice Milana Lasici a Júlia Satinského. Její kariéra se tak od začátku odehrávala v blízkosti známých osobností tehdejší populární hudby.
Intertalent 1971: před ní stál i Jiří Korn
V roce 1971 se Elena Lukášová dostala do finále soutěže Intertalent v tehdejším Gottwaldově. Kritik Leo Jehne ji v časopise Melodie charakterizoval jako hezkou a sympatickou tmavovlásku s dobře postaveným hlasem. Soutěž nakonec vyhrála Zdenka Lorencová, druhý skončil Jiří Korn a třetí Vlaďka Prachařová. Zatímco Korn se následně zařadil mezi největší české hvězdy a jeho kariéra trvá dodnes, Lukášové čekal mnohem méně očekávaný osud. V té době ale rozhodně nic nenasvědčovalo tomu, že by měla ze scény jednou téměř zmizet.
Tomuto úspěchu ovšem už předcházela výše zmíněná vítězství v soutěžích v Bratislavě.
Počátek 70. let a raketový vzestup
Začátek sedmdesátých let byl pro Lukášovou profesně velmi úspěšný. Nahrávala pro Panton a později Supraphon a spolupracovala s významnými autory i orchestry. Mezi její nahrávky patří například Slunce tančí, To říká inzerát, Já pádím za tebou, Minigolf, Bumerang nebo Třešní plná stráň. Nejvíce je ale dodnes spojována s písní Rozdej vůni snům. Hudbu k ní napsal řecký skladatel Mario Paňas, český text vytvořil Jiří Aplt a nahrávku doprovodil Taneční orchestr Československého rozhlasu.
Měla své publikum, fanoušky, obdivovatele. Její písně posluchači hltali a těšili se na každou další nahrávku. Eleně vyšlo opravdu bezpočet singlů s jejími písněmi, které se rychle rozprodaly.
Supraphon později její staré nahrávky znovu připomněl. V roce 2014 vydal výběr nazvaný právě Rozdej vůni snům, na kterém je patnáct skladeb. Následně vznikla také kolekce Singly 1971–1975, která zachycuje 27 jejích nahrávek z období, kdy byla stále aktivní zpěvačkou. Její kariéra tedy rozhodně nebyla postavena na jediném hitu
Bratislavská lyra i spartakiáda
Lukášová se v době největší slávy objevovala na velkých akcích. V roce 1972 vystoupila na Bratislavské lyře s písní Bumerang. O několik let později se její hlas objevil také v hudbě ke cvičení dorostenek na spartakiádě 1975. To byla v tehdejším Československu mimořádně masová událost a její účast dobře ukazuje, že Lukášová nebyla jen zpěvačkou známou úzkému okruhu posluchačů. Její hlas se dostával k obrovskému publiku.
Třináct let po boku Simonové a Chladila
Jedna z nejzajímavějších kapitol její kariéry se odehrávala po boku Yvetty Simonové a Milana Chladila. V jejich programu působila podle Českého rozhlasu od roku 1971 až do roku 1984. To znamená, že se na profesionálních pódiích držela opravdu dlouho. Později měla také vlastní pořad Nikdy nejsi sám, se kterým vystupovala po vojenských posádkách a školách. Její pracovní život tedy nebyl sérií náhodných vystoupení, ale dlouhodobou profesionální kariérou.
Pak přišla rodina. A kariéra dostala stopku
V první polovině osmdesátých let se ale všechno změnilo. Elena Lukášová zmizela, marně její fanoušci čekali na její další písně, marně publikum očekávalo její živé vystoupení. Elena zmizela ze světa populární hudby. Uzavřela se ve svém soukromí o kterém se veřejně moc neví. Prostě se rozhodla profesionálního zpívání zanechat. Jedním z důležitých důvodů bylo narození dcery. Současně ji zasáhla smrt skladatele a aranžéra Ladislava Pikarta, který zemřel v roce 1980 a patřil mezi její významné spolupracovníky. Podle Českého rozhlasu právě tyto okolnosti sehrály při jejím rozhodnutí opustit profesionální scénu zásadní roli.
A tady se její příběh začíná výrazně lišit od osudů mnoha jiných hvězd její generace. Lukášová neodcházela po veřejném skandálu ani po nějakém dramatickém zákazu vystupování. Neměla za sebou velký televizní konflikt, o kterém by se po letech psalo. Prostě se rozhodla skončit a věnovat se jinému životu. Tehdy se dalo očekávat, že dcerka trochu odroste a Elena se znovu objeví pod křídly jiného skladatele. Publikum čekalo a doufalo. Nestalo se tak. Čekání na Elenu Lukášovou bylo marné a její fanoušci se už nikdy nedočkali.
Z hvězdy byla najednou žena v ústraní
Právě soukromí Eleny Lukášové je dnes největší záhadou jejího příběhu. O její pěvecké kariéře existuje poměrně dost záznamů, dochovaly se nahrávky, fotografie i informace o vystoupeních. O jejím pozdějším osobním životě je ale veřejně dostupných informací podstatně méně.
Zatímco životy jiných tehdejších hvězd se postupně staly předmětem knih, rozhovorů a televizních dokumentů, Lukášová se z médií téměř vytratila. Její jméno se občas objeví v retro vzpomínkách nebo při reedici starých nahrávek, ale ona sama už zůstala stranou.
Kam zmizela žena, jejíž hlas znal celý národ?
Její příběh je proto trochu paradoxní. Elena Lukášová nebyla neúspěšná zpěvačka, která by po několika letech zjistila, že o ni nikdo nestojí. Naopak. Vystupovala s Pilarovou a Mayerem, prošla Intertalentem, nahrávala se špičkovými orchestry, zpívala na Bratislavské lyře, účinkovala ve spartakiádním programu a dlouhá léta působila v programu Simonové a Chladila. Přesto dnes její jméno téměř zapadlo.
Možná právě proto, že odešla ve chvíli, kdy ještě měla kariéru rozjetou. Nemusela čekat na okamžik, kdy ji mladší konkurence vytlačí z obrazovek. Nemusela absolvovat ponižující konec kariéry. Prostě se rozhodla, že chce žít jinak.
A zatímco její někdejší kolegové zůstali veřejnými osobnostmi, Elena Lukášová se rozhodla nechat reflektory za sebou.
Její hlas ale nezmizel
Naštěstí zůstaly nahrávky. Supraphon dodnes nabízí její staré singly a výběry a její hlas se tak může dostat i k posluchačům, kteří se narodili dlouho po skončení její kariéry.
A právě při poslechu starých nahrávek člověka napadne, jak zvláštní je osud některých hvězd. V sedmdesátých letech byla Elena Lukášová součástí světa, ve kterém se pohybovali Karel Gott, Eva Pilarová, Václav Neckář, Yvetta Simonová nebo Milan Chladil. Její jméno bylo na deskách a její hlas zněl z rozhlasu. Dnes si ale její tvář vybaví jen málokdo.
Elena Lukášová přitom nezmizela proto, že by neměla talent. Zmizela proto, že se rozhodla pro jiný život.
A možná právě proto zůstává její příběh tak trochu tajemný. Víme, jak začala. Víme, kdy byla na vrcholu. Víme, proč podle dostupných zdrojů odešla ze scény. Ale to, co následovalo potom, už zůstalo především její soukromou věcí.
A tak po ní zůstává několik desítek starých nahrávek, fotografie krásné tmavovlasé zpěvačky a jedna otázka, která se nabízí i po letech:
Jak by dnes vypadala kariéra Eleny Lukášové, kdyby se tehdy nerozhodla dát přednost rodině před životem pod světly reflektorů?
Zdroje :
