Článek
Paní Evě je přes padesát let, ale to byste do ní neřekli, je to takový diblík. Děti z prvního manželství má už dospělé, poslední roky žila s přítelem. Postupem času se pro paní Evu stal partner nudný, dávno to mezi nimi nejiskřilo,stereotyp života ji ubíjel, z Jardy se stal pecivál a ona milovala společnost, výlety a cestování. Tu a tam jela s kamarádkami k moři nebo do lázní. Až přišla s tím, že potkala lásku. Byla znovu zamilovaná až po uši a rozhodla se odstěhovat za svým novým milencem, se kterým se seznámila během měsíčního pobytu, do Mariánských lázní. Byla to žena činu a šla si rázně za svým. V práci dala výpověď a s partnerem se rozešla. Čekala, až skončí v práci výpovědní doba a už se těšila do Mariánek. Jenže Viktor ji překvapil. Jednoho dne na ni čekal před dílnou, kde pracovala. Měla radost, myslela si, že ji přijel navštívit. Jenže Viktor se tvářil zvláštně. „Víš, mě žena vyhodila, zjistila, že jsme se scházeli, že ti volám a že si píšeme.“ Eva doslova zírala, vůbec netušila, že je Viktor ženatý. Sen o Mariánkách se rozplynul, bylo nutné jednat, sama ještě bydlela v bytě s bývalým přítelem, tam ho vzít nemohla. Našli volné místo na ubytovně a začali pročítat inzeráty na pronájem bytu. Jako na potvoru si Viktor zapomněl doma platební kartu a v peněžence měl jen dvě stovky. Zaplatila ubytovnu, proč ne, určitě jí to vrátí. Byl tak milý a zábavný a toužil po společnosti. Vyrazili na oběd, večer do vinárny nebo na výlet. Museli ovšem autobusem, auto prý nechal manželce. Po týdnu ji zarazilo, jak to bude mít s prací. Usmál se tím svým okouzlujícím úsměvem, prý si nemá dělat žádné starosti, on se dokáže postarat.
Eva doslova omládla, její Viktor byl plný života, ráda ho předváděla kamarádkám. Konečně si po dvou týdnech Viktor dojel do Mariánek pro své věci a platební kartu. Prý čekal, až manželka odjede k rodičům, aby měl na všechno klid. Přivezl si tašku se základním oblečením a když se Eva těšila, že konečně zaplatí společný velký nákup, ukázalo se, že na účtu nemá vlastně žádné peníze. V té době už měli vyhlédnutý byt k pronájmu. Viktor byl velkorysý, přál jí aby měla k dispozici prostornou kuchyň, a také trval na dvou oddělených místnostech. Pronájem podepsali, Eva zaplatila kauci a mohli se stěhovat. Jenže byt byl pochopitelně prázdný a tak nezbylo Evě, než opět vylovit úspory a byla moc ráda, že jí zbyly nějaké peníze z dědictví po rodičích.
První dny byly kouzelné. Jenže když Eva nakousla téma financí, tak se Viktor ihned ozval. Proč kazíš tak krásný večer. Práci si už sáním, už to mám domluvené a na účet mi přijde brzo poslední výplata. Jenže výplata padla téměř celá na výživné a splácení jakéhosi dluhu. Viktor ovšem nastoupil do práce. Dělal rozvozy pizzy. Za týden naboural auto a vyhodili ho. Další zaměstnáním byl barman. Ke vší smůle byl klub poblíž střední školy, přišla do něj kontrola a zjistila, že nalévá nezletilým. Opět konec. Potom začal dělat údržbáře v nemocnici. Hrozná dřina. Celý den stěhoval nějaké kartotéky, to nedá. Nastoupil do lakovny, nabízeli tam pěkné peníze. Slzely mu oči, nemohl dýchat. Vydržel týden. Eva byla bezradná. Stále zaláskovaná, ale finance už pomalu docházely a Viktor byl opravdu společenský, takže mu koupila oblek, byl také náročný na kvalitní potraviny, takže nákupy se prodražily.
A v Evě už se tloukl mozek se srdíčkem. Už tušila, že nalítla, jenže si to stále nechtěla přiznat. S každým jeho novým zaměstnáním do ní vjela nová naděje. Dříve, či později vyhasla. Zdálo se, že z neúspěšného hledání zaměstnání je skleslý i sám Viktor, už nebyl tak veselý a vtipný a zábavný. Když se k němu Eva přitulila, odstrčil ji, že má prý starosti. Na dotaz, jaký je plán na víkend jí řekl, ať se zařídí podle sebe, on musí běhat venku a hledat práci. Inu divné, jak o víkendu venku hledat práci, ale třeba chce obcházet nějaké supermarkety, řekla si tedy Eva.
Byl pátek a byli domluveni, že pojedou na nákup. Ano, Eva koupila i staré ojeté auto, aby nemuseli tahat nákupy městskou dopravou a mohli si také někdy vyrazit na výlet. Jenže Viktor nikde. Během chvilky se ovšem ozvalo pípnutí příchozí zprávy. Byl to jeho telefon. Snad ještě věřila, že si šel shánět nějaké nové zaměstnání, pípnutí jí překvapilo, asi si doma nechal chudák mobil. Snad mu může nějak pomoct, třeba chce ten budoucí zaměstnavatel nějaké údaje, nebo tak něco. „Lásko, kde vězíš, jsem celá promrzlá a ty nikde? Takhle to divadlo nestihneme. Doufám, žes jí to už řek. Doma mám pelíšek už vyhřátý J“
Evě spadla brada. Houby práce, našel si jinou. Začala hledat, opravdu chyběl oblek, který mu koupila, jel za milenkou a měli navštívit divadlo. Popadl jí neskutečný vztek. Vtom zarachotily v zámku klíče. “ Co tu miláčku vyvádíš? Ty snad tady uklízíš nebo budeš prát? Já mám schůzku s novým zaměstnavatelem, padli jsme si do oka, asi půjdeme ještě na kulečník, kdoví kdy se vrátím.“ A přidá ještě svůj okouzlující úsměv. „Nikdy! Ty se nevracej proboha už nikdy!“
Viktor si uvědomil, že odjel bez mobilu a vrátil se pro něj. Eva je v ráži. Hází po něm slipy a trika, které si přivezl z domova, křičí a pláče. Viktor couvá, sebere z konferenčního stolu svůj telefon a prchá. Eva zamyká dveře a pláče. Velké zklamání, ponížení, tak doufala v lásku, zároveň ovšem začíná pociťovat i jakousi úlevu. Zároveň myslí i na Jardu. Tolik let jí stál věrně po boku, a ona ho prostě odkopla. Hned zítra vymění zámek a tašku Viktorových potrhaných svršků mu dá k sousedům.
