Článek
25.7. 2000 v 11 hodin sedla Martina do autobusu a jela navštívit své prarodiče do Vrbna pod Pradědem. Tady její stopa končí.
Proč vystoupila dříve, než měla?
Podle svědectví řidiče i jedné cestující dívka vystoupila u vlakového nádraží. Ze zastávky ji tak čekala asi kilometrová procházka k domku babičky a dědečka. Proč vystoupila předčasně? Před domkem, do kterého mířila stojí autobusová zastávka a autobusy z Bruntálu na ní staví. Přesto Martina vystoupila už u nádraží.
Chtěla se před návštěvou ještě trochu projít? Chtěla něco cestou koupit? Chtěla se napřed s někým ještě sejít? Mířila opravdu na návštěvu prarodičů? A co když byla tehdy trasa autobusu jiná, neměla jinou volbu, kde vystoupit a cestou se jakoby propadla do země?
Podle dobové fotografie z doby zmizení se jednalo vzhledově o typ dívky studentského vzezření, spíš všedního zjevu, hladkého účesu světle hnědých vlasů střižených na kratší mikádo. Rozhodně to nebylo děvče, které by upoutalo svým nevšedním a vyzývavým zjevem. Spíš nenápadná dívka.
Dobrovolně neodešla.
Nikdy před tím z domu takto neodešla a neměla známost o které by matka věděla. Po prázdninách měla nastoupit na vysokou pedagogickou školu v Olomouci. Neměla důvod takto odejít a na plánovaný odchod to ani nevypadalo. S sebou si vzala jen dvě stovky. Peníze, které se jí podařilo našetřit zůstaly doma.
Zmizela beze stopy.
Policejní pátrání neneslo úspěchy, ani aktivní hledání jejích nejbližších nepřineslo žádné výsledky. Procházeli trasu, kterou měla urazit, vyptávali se v obchodech a restauracích. Vylepovali plakáty. O pomoc byla v televizi žádána i veřejnost. Nic, žádná informace která by případ posunula nepřišla. Zapojili se i senzibilové. Jeden tvrdil, že se vrátí sama do konce roku 2002, další, že je v Turecku.
Jenže Martina se nevrátila. Na konci roku 2003 vyšla v médiích prosba zlomené matky, ve které dceru prosí o její návrat. Za celu dobu rodina o dívce neobdržela žádnou zprávu.
Zmizela, nikdo nic neviděl, ničeho si nevšiml, neozvala se, nenašla se živá ani mrtvá. A zde je zajímavost tohoto záhadného zmizení. Jiných případech, kdy se ztratí dítě nebo i dospělý, u kterého je zmizení naprosto neočekávané a nevysvětlitelné, se případ čas od času znovu rozvíří. Objeví se nějaká stopa, opakuje se výzva v médiích, případ je opakovaně připomínán. Ale u Martiny, mladé studentky, ticho po pěšině. Naprosté děsivé ticho.
Jen snad…
Finanční odbor městského úřadu Bruntál na podzim roku 2009 vydal veřejnou vyhlášku, která zmiňuje i zmizelou Martinu. Je jednou z těch, kteří si nepřevzali úřední písemnost, která byla uložena na městském úřadu.
Pohřešovaná měla v té době své trvalé bydliště vedené na městském úřadě, což samo o sobě nemusí být vůbec nijak divné. Rodiče mohli byt od obce kupovat do osobního vlastnictví a dcera, která se v něm už roky nezdržovala byla bydlištěm přepsána na úřad. Nebo se prostě jen stěhovali, důvodů může být více ale jediné, které z tohoto dokumentu lze odvodit je to, že Martina nebyla nalezena mrtvá. Přece by se úřad nesnažil doručit dopis osobě, která by již nebyla na světě.
A v roce 2019, dlouhých 19 let po zmizení vychází zajímavý odborný článek o práci forenzních antropologů. To jsou specialisté, kteří díky vědeckým metodám, modernímu softwaru a hodinám piplavé práce, dokáží vytvořit naprosto reálnou podobiznu člověka po mnoha letech. Článek pojednává také o tom, že takzvané postařování dnes umí umělá inteligence, ale ta nepracuje vědeckými metodami a její výsledky nejsou věrohodné.
Pro náš případ zmizení maturantky Martiny je v článku nejdůležitější fakt, že jako názorný příklad práce těchto odborníků je uveden kromě aktualizované podobizny všeobecně známé pohřešované Ivanky Koškové, také její podobizna. Z čehož vyplývá, že ještě po 19 letech byla dívka, tehdy už žena, v pátrání. Její podobizna byla k dispozici pro vznik článku. Pátrání tak v nějaké tiché formě ještě žilo.
Dnes už v databázi pohřešovaných nefiguruje. Jakoby zmizela ze světa jako pára nad hrncem. Mladá holka s plány do budoucna. Byla a není. Jako by se snad jen zdála.
