Článek
Pamětníci si určitě vybaví maturitní tabla v sedmdesátých a osmdesátých letech. V každé třídě bylo několik fotografií dívek ozdobených dudlíkem nebo snubním prstýnkem. Větší podíl vyšperkovaných podobizen bylo na odborných středních školách, méně na gymnáziích, tam se přece jen dalo očekávat pokračování ve studiu na VŠ. Pro ty, co dobu nezažili, tak dudlíček značil, že dotyčná je už maminkou, většinou také už byla vdaná. Prstýnky znamenaly mladou paní, pravděpodobně v očekávání. A děvčata byla na svůj stav hrdá. Zdá se vám to nepochopitelné, že?
Doba byla jiná, žádná velká lákadla se po maturitě nekonala a manželství s mateřstvím bylo běžným standardem dvacetiletých. Také se ovšem o sexu méně mluvilo, neexistovala žádná sexuální výchova, rodiče se s dětmi o takových věcech styděli mluvit. Literatura také žádná dostupná nebyla a navíc nebyla ani nijak dostupná antikoncepce. A protože nebyla skoro žádná osvěta, tak si ani s antikoncepcí nikdo moc hlavu nelámal. O co méně se vědělo, o to více se zkoušelo v praxi. Na zkoušení bylo nejlepší „mít kluka“. Možná si také vzpomenete, jak se vás příbuzná, kterou jste viděli po roce, opět zeptala: „Tak co, už máš kluka?“ A vy jste se červenaly, protože vám bylo už sedmnáct a kluka jste ještě neměly. Mít kluka nejlépe snad už v patnácti byla asi nějaká podivná společenská norma.
V té době chodil dorostový lékař do školy a postupně prohlížel všechny žáky. Byla jsem v sedmé třídě, zeptal se mě, jestli je vše v pořádku, já kývala, že nemám žádné problémy, a poté se mě zeptal, jestli už mám kluka. Naprosto mně vyrazil dech. Bylo mi třináct let. Dodnes nechápu, jak se mne vůbec mohl tak zeptat a kam tím mířil. Byla jsem dítě. Honily se mi hlavou takové myšlenky, že jsem asi ošklivá, když je mi třináct a nemám kluka, protože proč by se mne na to ten doktor přece jinak ptal. Sklonila jsem hlavu a zavrtěla, že ještě nemám. Od té doby jsem byla přesvědčená, že je třeba kluka mít, stejně tak to chápaly i spolužačky. Která nemá kluka, není hezká nebo je neschopná, není vtipná, prostě čím starší holka nemá kluka, tím víc je nemožná. Nebo když už ne kluka, alespoň sex. Zkušenosti a zážitky se přenášely ústní formou mezi studentkami ve škole o přestávkách. Ty šťastné, které měly kluka a byly zamilované, dávaly rady těm, které ještě kluka neměly. Takový kluk potřebuje sex, jakmile se s ním na druhém nebo nejdéle na třetím rande nevyspíš, vykašle se na tebe. Nebo hloupé rady, jak kluka přímo na sex sbalit. Těhotenství sotva zletilé dcery ale ani rodiče nebrali jako nějakou pohromu, řekli si, no co, tak se vezmou. Interrupci totiž nebylo nijak snadné podstoupit. Až do roku 1986 se musela podat žádost o její provedení a případ prošetřovala velice nepříjemná interrupční komise. Ta by možná ani zákrok nepovolila, dívce bylo osmnáct, byla zdravá v nejlepších reprodukčních letech a po takovém zákroku mohla zůstat neplodná. Alespoň tak to komise často zdůvodnila a požehnání k provedení umělého přerušení těhotenství nedala. Takže se chystala veselka. Někdy se novomanželé i sotva znali, pojilo je jen několik náhodných setkání. Neznám ovšem nikoho, kdo by nastalou situaci bral tragicky, prostě tak šel život a děvče bylo ještě hrdé. Už bylo vdané. Dvacetiletá maminka byla naprosto běžná a třiadvacetiletá slečna si přišla už trapná, pokud navíc ještě neměla kluka, tak byla pro ostatní prostě divná a sama měla mindrák.
Dnes naprosto nepochopitelné a absurdní. Současní mladí jsou informovaní, vědí prakticky úplně všechno, co se nedoví při výuce ve škole a nesdělí jim rodiče, vše si zjistí z dostupných zdrojů. Jsou mnohem opatrnější a zodpovědnější. Ta krása zkoumání těla druhého pohlaví, něžné polibky a hlazení na louce pod rozkvetlou jabloní večer po diskotéce je nechá chladnými. Většinou mají jiná a lepší lákadla. Pokud přeci jen rádi experimentují, pryč je ta rozechvělost, to očekávání. Spíš se dostaví zklamání, protože se nenaplní představy získané ze shlédnutých porno filmů. Na druhou stranu jsou většinou vybaveni dostupnou antikoncepcí, nenechají nic náhodě. Sociální sítě, komunikační kanály, hry a filmy, všude tam jsou mladí jako doma, komunikace, vazby a vztahy jsou tam pro ně snazší. Život naostro berou velmi vážně. O všem více přemýšlí a vše si snaží urovnat v hlavě. Známosti už zdaleka nenavazují bezhlavě, k sexu přistupují zodpovědně. Jiní se ani partnery hledat nesnaží, nemají potřebu mít blízkou spřízněnou duši, vystačí si se sociálními sítěmi. Jsou singl a spokojení. Ženy mateřství oddalují a více zkoumají své pocity. Mateřství vnímají jako velikou odpovědnost a na druhou stranu cítí obavy, že se mohou ošidit o nějaké zážitky a ztratí svobodu. Páry spolu žijí několik let a stále zkoumají, jestli se k sobě hodí. Občas opravdu po letech situaci přehodnotí a hledají protějšek jiný, který bude pro život lepší.
Mají to těžší než předchozí generace. Mají mnoho možností. Mají mnohem více možností studovat, mohou neomezeně cestovat, podnikat nebo budovat kariéru. Vnímají zodpovědnost za svůj budoucí život i za život svých nenarozených dětí.
Pořízení rodiny už dnes není následkem nezodpovědné volnosti bytí, jako tomu bylo v době minulé. Dnes je to většinou proces plný přehodnocování, přemýšlení a plánování. Hledání sama sebe, hledání svého ideálního protějšku, hledání smyslu rodinného života.
