Článek
Dvě vesničky leží od sebe, co by kamenem dohodil. Lidé se vzájemně znají a přátelí, stejně tak i Bára z Kmetiněvsi měla kamarádku, která žila v Hospozíně. V pět hodin odpoledne byla už tma, ale i tak šla Bára se svoji kamarádkou na půl cesty, zamávala jí, otočila se a vracela se domů. Cesta je to opravdu krátká, nevede žádnými dlouhými lány. Na mapě je dobře vidět, že zástavba jedné obce končí, následuje úsek dlouhý pouhých 200 m bez obytných stavení a následují už domy druhé vsi. Dvě stě metrů stačilo. Tady na Báru Robin vykoukl. Asi se ani nevylekala, znala ho ze školy. Zatáhl ji svahem dolů z cesty a začal bodat. Surově a s neskutečnou silou. Snad ani nekřičela, nikdo nic neslyšel. Nakonec ji mrtvou sexuálně zneužil a hodil do potoka.
Večer začali Báru rodiče shánět, tatínek běžel do hospody, že se mu dcera nevrátila domů, chlapi se zvedli a začali ji hledat. Našli ji ležet bez známek života s hlavou v potoce. Oběma vesnicemi začala obcházet hrůza. Kdo mohl udělat takový hrůzný čin? Musel to být někdo místní, na Nový rok autobusy nejezdí, doprava je utlumená, ani auta nijak neprojíždí. Ale kdo to udělal? Hrůzná představa, že vrahem byl třeba soused. Jenže všichni svorně tvrdili, že oni to nebyli. Svědomí měl prý každý z nich čisté a tak se chlapi z obou vsí v hospodě domluvili, že dobrovolně odevzdají vzorky DNA. Ať je jasno. Všichni muži nad 18 let odevzdali vzorek a začalo vyhodnocování. Bohužel, ani jeden vzorek se neshodoval. Ale všem se alespoň trochu ulevilo. Měli jistotu, že z nich to opravdu nikdo nebyl. Odebraly se mladší ročníky. Na testování šli hoši mezi 15 a 18 lety. Opět nic. Nakonec se věková hranice ještě snížila, ačkoliv policie moc nevěřila, že mezi těmito dětmi by mohl být pachatel. A k jejich úžasu se vzorek 632 přesně shodl. Stačilo si pro dětského vraha dojít.
Co to bylo za chlapce, který mohl ve 12 letech tak neskutečně brutálním způsobem zavraždit třináctiletou Báru? Jeho matka se přistěhovala do obce ke svým rodičům v době svého těhotenství. Robin otce neměl, vychovávali ho většinou prarodiče. Matka byla nemocná, navíc se ráda napila, ale obec ji přesto vyšla vstříc a sehnala jí práci pošťačky. Z Robina vyrůstal vznětlivec, kterého nic nebavilo, u ničeho dlouho nevydržel. Už v páté třídě sexuálně obtěžoval spolužačky, když se pokusily o obranu, podrazil jim nohy nebo jim s potěšením ublížil nějak jinak. Intelekt měl podprůměrný a v šesté třídě propadl rovnou z pěti předmětů. Byl pohledný a drobný, o to více bylo šokující, s jakou silou, mohl vést útok na svoji oběť. Při vyšetření mu byla stanovena velice závažná a nebezpečná sexuální deviace, útočný sadismus, který se projevuje brutálním útokem vedeným s obrovskou agresí a končící často smrtí.
Robin putoval na dva roky do psychiatrické léčebny v Bohnicích. Zde podstupoval léčbu ke snížení hladiny testosteronu. Protože se ovšem jednalo o mladistvého, nebyl nikdy souzen a nemohl putovat do vězení. Dostal ochrannou výchovu na speciálním střeženém oddělení ve Výchovném dětském ústavu v Boleticích, později se přesunul do výchovného ústavu Klíčov, kde už měl volnější režim.
Vyšel v roce 2010 s čistým trestním rejstříkem i přes hrůznost činu, který spáchal ve dvanácti letech. Už v té době se volalo po snížení trestní odpovědnosti ze současných 15 let alespoň o jeden rok, tak aby čtrnáctiletí, kteří si už jasně uvědomují nesprávnost svého chování, mohli být patřičně potrestáni. Od hrůzné vraždy uplynulo rovných 21 let a ani za tu dobu se nic nezměnilo.
Robinova matka se brzy po synově zatčení odstěhovala ze vsi a do roka zemřela na mrtvici. Jeho prarodiče prakticky nevycházeli z domu, s nikým se o něm nebavili, ale jezdili za vnukem na návštěvy. Robin si změnil jméno, ještě rok docházel na injekce k utlumení hormonální činnosti, následně léčbu ukončil.
Kromě různých lehčích deliktů v roce 2013 vykradl dědečka své tehdejší přítelkyně, později s komplicem oloupili muže, který v herně vyhrál větší množství peněz. Odseděl si dva tříleté tresty a od roku 2020 je na svobodě a zatím o něm slyšet není.
Zdroj:
