Článek
Nejsou stejná všechna náměstí. Některá jsou klidná a přívětivá, jinde máte pocit, že vám může jít doslova o krk.
Žití na tomto náměstí se stalo postupně peklem. Náměstí se zvolna a plíživě stalo místním ghettem, kde se přes den schází podivná individua, posedávají na chodnících, popíjejí a cosi pokuřují. Ti lidé se tam opravdu jen scházejí. Nebydlí tam. Byly jsou v osobním vlastnictví a jsou obydlené stálými a slušnými lidmi.
Náměstí je osazeno množstvím laviček. Na některých přes den posedávají senioři, matky s dětmi a na některých se válí bezdomovci s petkami vína u nohou. Bezdomovci sedávají také rádi přímo na trávníku, kolikrát jsou jich celé houfy. Někteří lidé krmí holuby. Ano, proč ne. Mají holoubci přece hlad. A ti holoubci pak létají na balkóny obyvatel, s chutí tam staví hnízda a vyvádějí mladé, ale hlavně kálí. Kálí mohutně a neustále a tak, že jejich agresivní výkaly dokážou zničit dlažbu balkonu. O tom, že ušlapou kytky v truhlících ani nemluvě. Ale to je to nejmenší. Nezbývá než investovat do sítí a vzdát se těch truhlíků, ze kterých dříve do náměstí splývaly záplavy květů.
Party v černém chtějí prachy nebo cigára
Chcete jít ven a o vchodové dveře se vám opírá mládež, otevřete a kluk nebo holka se vám svalí přímo k nohám do vchodu. Jdete domů a musíte se ohánět, aby jste si udělali pěšinku. Stojí tam davy v černých mikinách, na hlavách černé kapuce. Občas se perou, nadávají si, kopou do sebe nebo se škrtí. Nejde poznat, zdali jde jen o legraci nebo ne. Hned vedle je večerka. Má asi úžasnou nabídku. Na kase stojí nepřetržitá dlouhá fronta a věřte, že než ji vystojíte, stačíte se opravdu multikulturně obohatit. Ano, ve večerce už byla šťára. Šťárali tam celníci celý den, ale asi nevyšťárali nic, večerka jede vesele dál.
Černé kapuce přistupují ke kolemjdoucím a žádají peníze nebo cigarety. Někdy vyhrožují a zastrašují. Jindy požadují zakoupení nějakého zboží, které běžný občan ani nezná. Nejspíš něco neprodejného mládeži. Či snad přímo drogy?
Odpadkové koše přetékají, po chodníku se válí sáčky, plechovky, krabičky, vajgly a další bordel. Když se rozfouká vítr plechovky se rozdrandí po dlažbě. Jejich zběsilé drkotání vytváří zvukovou kulisu celému tomu panoptiku. Přímo před vchodovými dveřmi se nedávno objevilo lejno. Bylo psí nebo snad…? Každopádně si ho někdo našlápl a pak řádně očistil o rohožku pod vnitřním schodištěm ve vchodě. Byl krásný teplý den a ten odér se rychle šířil všemi patry až ke střeše.
Kdo má slabé nervy, raději vychází z domu zadním vchodem. Tam je klid.
Měšťáci se asi také bojí, raději chodí okolo
Měšťáci se prochází okolo, ale raději zabočí do vedlejší ulice. Když je člověk požádá, jestli by občas nemohli tu mládež trochu kontrolovat, dozví se, že to není nic platné.
V místním posprejovaném podchodu denně posedává mládež, kapuce stažené do čela a koukají do svých mobilů. Někdy ovšem tančí. Na zemi mají odložené pochoutky z mekáče a pití v plechovkách.
Přímo na chodníku před večerkou se občas povaluje kdosi zpitý, zdrogovaný nebo zbitý. Přijede záchranka a naloží ho. Státní policie se dostavuje často, ale také to není nic platné. Sepíšou zápisy, kdo koho napadl, kdo koho přepadl nebo okradl.
Mezi křovinami si lidé přímo aplikují drogy do žíly a je zde možné občas spatřit i nahé tanečnice v kašně. A to přímo za bílého dne. Ten, kdo si řádně nehlídá svoji kabelku či peněženku, má téměř jistotu, že o ni přijde.
Stále dokola, celé měsíce a nic se neděje
Přes den vládnou náměstí skupiny nepřizpůsobivých. K oknům se linou nadávky, hádky, výhrůžky. Večer se situace mění. Náměstí osídlí jiná mládež. Nic proti nim, je vlastně fajn, že se tak pěkně druží. Ale snad by mohli být trochu tišší. Veselí se, zpívají, jásají a tleskají. Smějou se na celé kolo a občas hrají své songy, sjíždějí se v autech. Jsou to mladí kluci a holky. Nejmenším je snad deset, ti řádí na svých koloběžkách, kterými nemilosrdně buší o chodník, těm nejstarším bude jistě dost přes dvacet. Jsou veselí a hluční. Holky se chechtají z plných plic, kluci na ně pokřikují. Vydrží klidně do jedné nebo do dvou do noci. Jasně, v bytech jsou plastová okna, jen běda těm, kdo si chce večer ve vedrech větrat.
Závodníci na motorkách i v autech
A do toho si náměstí oblíbili jacísi závodníci. Předvádí se. Je slyšet ohlušující DRRRRn, DRRRRN, až uši zaléhají, jak túrují své mašiny. Jezdí dokola. Někteří jezdí tedy jen po přilehlé hlavní sinici, ale i tak jde obyvatelům kolikrát o sluch. A jezdí a jezdí. Desítky, snad stovky průjezdů za večer. Ne, nejsou to všechno jen motorky, jsou to i auta. Jsou slyšet i zvuky hlučných smyků a kvílení brzd. Nebo troubení. A z okýnek auťáků se v noci line ohlušující hudba. Jenže kdo by lezl na balkon, aby se přesvědčil? Lidé jsou raději zalezlí. Mají asi strach. Lavičky jsou ještě po půlnoci plné. Přijíždějí nová auta s dovážkou dalších milovníků centra města. Jiné vozy odjíždějí a odvážejí mladičké účastníky sešlosti.
Klid? Ale kdeže, přicházejí opilci.
A když se už konečně zdá, že bude klid, tak se dostaví opilci z okolních putyk, aby usedli na lavičky a řešili své problémy. Opět hádky a hluk. Nebo také krvavé řeže. Celé party na sebe řvou, vyhrožují si, obviňují se a pak si navzájem rozbijí držky. Jeden by se ani nedivil, kdyby vzápětí uslyšel výstřel, který dohady konečně ukončil.
A pod okny řvou motory, duní hudba, lidé hlaholí, o dlažbu zvoní lahve od vypitého alkoholu. Nikdo si nestěžuje. Každý už dávno rezignoval. Policie, ať už městská či státní, stejně nic neřeší. Prý je všechno marné. Takže tak.
Z hospod lze díky pravidlům vytřískat značné prachy, ale o klid obyvatel rozhodně nejde.
A pak jsou na tomto náměstí také dvě oblíbené restaurace. Obě mají předzahrádky, na kterých rádi sedí slušní lidé. Nejsou to žádné putyky čtvrté kategorie. Lidé si jen běžně povídají, nehlučí. A tato dvě velmi slušná restaurační zařízení musí své předzahrádky uzavřít v deset hodin. Aby hosté nerušili noční klid. A to by kolikrát lidé ještě v létě rádi poseděli a dopovídali si to, co nestihli do deseti. Ne, v žádném případě. Je jedno, že o pět metrů vedle sedí na chodníku rozjařená a rozeřvaná parta. Je jedno, že tam sedí ještě v jednu nebo ve dvě. Podnik, který by nezavřel předzahrádku v deset, by dostal pokutu.
Je zajímavé, že místní obyvatelé by klidně a ihned nahlásili hospodu, že nezavřela včas, kdyby zaslechli byť jen tlumený hovor, ale že jim pod okny řvou party jiných dacanů je nechává v klidu.
Je lehké stěžovat si tam, kde je možné dosáhnou ihned reakce a trestu. Tam, kde by se mohli dostat do jakéhosi sporu, raději mlčí.
Ne, opravdu nejsme v pořadu Věřte nevěřte. Je to holá realita okresního města Středočeského kraje. Smutná, ale bohužel pravdivá. Člověk si prý může zvyknout na vše, snad ano, ale proč?
Pokud si tento článek přečte někdo z radních našeho města, bude ihned vědět, o které město se jedná. Situace je popsaná naprosto věrohodně a pokud by přece jen některým detailům nechtěli uvěřit, bylo by dobré, aby si sedli na jednu z laviček a užili si tam celý den, podvečer i večerní a noční zábavu.
