Článek
Co to vlastně je výuční list, maturitní vysvědčení nebo vysokoškolský diplom? Je to jen cár papíru, který potvrdí, že dotyčný se může ucházet o některou z nabízených pozic. Škola do praxe nepřipraví. Poskytne nějaké teoretické znalosti, v případě úpadku našeho školství jsou tyto znalosti ještě navíc velmi bídné, neodpovídají rychlému technickému vývoji ani společenským změnám. Učiliště vyplivne tesaře, ale veškeré uplatnění v okolí žádné. Průmyslovka vyplivne elektrikáře, ale jediné uplatnění v místě je za minimální mzdu. Vejška vyplivne tisíce všeznalců, ale na nikoho nečeká teplé křesílko. Jedině snad na absolventy technických oborů. Jenže ty jsou neoblíbené, každý raději studuje nějaké kecací obory, které se dají jednoduše našprtat.
Takže tito chlapci a děvčata si užijí poslední prázdniny s tím, že od září do toho vlítnou. Jenže v záři přichází rozčarování. V jejich oboru se nic nenachází, hledají specialisty na dělnické profese, o středoškoláky zájem moc není, leda tak na práci napůl dělnickou s mizernou výplatou, vysokoškoláci se uplatní jen v určitých oborech. Ovšem volných míst je hromada. Uklízečky, prodavačky, obsluhy strojů, pracovníci v lakovně, spousta řidičů, kuchaři, číšníci, mechanici. A, tady máme pracovníka volného času. Hrubého 31 000. Jenže kdo by se za ty prachy hašteřil dneska s dětmi, že?
Takže nic. Dojíždět je možné, ale představa vstávání odradí. Ráj se nekoná a lepší je zůstat doma a jít občas po večerech na brigádu do místního baru za peníze na černo. U rodičů je zatím dobře a spílající rodič s tím nic nezmůže. Přece se synek nebo dcerka nepodseknou, aby šli točit volantem, nebo vytírat podlahy. Ono se to nezblázní. Z brigády je kapesné a doma je pokoj stále k dispozici. Takže se raději válí a čekají, až přijde ta správná nabídka, která je osloví.
Je tu ovšem i druhá sorta mladých. Mají lokty a umí se prodrat, aniž by ve skutečnosti něco výjimečného uměli. Důležité je, jak se tváří u pohovoru. Sebevědomým, usměvavým a příjemným přeje štěstí: “ A umíte anglicky?“ “ Ano samozřejmě, plynule.“ „A němčina by vám nedělala problém?“ “ Vůbec ne, už trochu umím, ale jazyky miluju a není problém se doučit.“ “ OK. My vás bereme.“ Tak jen se tedy naučit tu proklatou němčinu. A když to pracovně nevyjde, půjde se o dům dál, člověk nabere nějakou tu zkušenost a ta se konec konců také počítá.
A pak je tu malá skupina šikulů, kteří umí a znají, mají prostě co prodat a není třeba se nad nimi pozastavovat, ti přece mohou pracovat i za 100 tisíc. Nebo podnikat. A proč ne? Po nich nikdo nechce žádné oběti ve prospěch…čeho vlastně?
Jenže těch, kterým se nabízená práce za mizernou mzdu nelíbí, je hodně. Ale proč? Ještě nic nedokázali, nic do systému neodvedli, vystudovali za peníze nás všech a visí na krku rodičům. Proč? Vždyť pro důchodce je ta almužna dobrá a proč ne pro ně?
Zdroj:
