Článek
Já jsem zmobilizovala složky už dvakrát a zbytečně. Přemýšlím, že příště se na to vykašlu a budu také ten klasický český ignorant. Jednou jsem procházela okolo auta, ze kterého crčelo cosi smrdutého. Benzín nebo plyn? Zkoušela jsem najít majitele auta v přilehlém obchodě na vlastní pěst, ale marně. Tak jsem zavolala 112. Článek si můžete přečíst zde:
A já ještě jednou vstoupila do stejné řeky a udělala zbytečný humbuk.
Sedím si tak v kuchyni a zírám do počítače. Je noc. Moje okna směřují do náměstí, mám pootevřené okno a větrám. Občas se ozvou hlasy jakýchsi opilců nebo mládeže, čas od času slyším auto. Jenže najednou slyším velikou hádku. Střídá se hodně hlasů, řvou, nadávají si. Muži, ale i ženy. Ječí na celé náměstí. Zatím nijak nereaguji, nějaká hádka. Slovům moc nerozumím, moc se na ně nesoustředím, věnuji se svému. Nějaká slova znějí jako obviňování a jiná jako výhrůžky. Už jsou slyšet ale i zvuky nějaké bitky, něco se asi kácí a padá, někdo ječí…Jdu k oknu. Na zemi leží člověk. Nehýbá se. Okolo něj se pere snad deset lidí. Skupinová rvačka. Někdo řve: „Cos jí to udělal? Podívej se, cos jí to udělal?“ A já nevím, co mám dělat. Řežba pokračuje, člověk, asi tedy žena, leží dál, bez hnutí. Zabil ji snad ten kdosi? Ne, zavolám. A tak vytáčím 112. Popisuji, co se děje. Rvačka více lidí, jedna osoba leží nehnutě na zemi a druhý člověk řve, cos jí to udělal? Dotaz jestli mají zbraně. Pistole nebo nože. Nevím, to nevidím, je noc. Střelbu jsem neslyšela.
Dispečerka mne přepojuje na záchranku. V telefonu to pípá a děj na náměstí pokračuje. Ze země vstává ležící žena, obě skupiny se zvolna rozcházejí. Opět všechno líčím záchranářům, ale říkám, že asi k ničemu závažnému nedošlo, protože se ležící osoba zdvihla a je také na odchodu se svojí skupinou.
Kolik je tam tedy zraněných? „No asi nikdo, ležela tam na zemi jako mrtvá a pak vstala a šla pryč.“ „Tak proč voláte?“ „No, já vám nevolala, volala jsem 112 a líčila, co vidím. Vypadalo to nebezpečně, tak jsem volala. Mne na vás jen přepojili.“
A tak dorazila záchranka a policajti a na náměstí už nikdo nebyl. Já byla za blázna, který, už podruhé, splašil zbytečně záchranný systém. Tak nevím, jak se zachovat. V mnoha případech stála nevšímavost jiných někoho život, slyšeli třeba volání o pomoc, ale neudělali nic. Na druhou stranu mi také přijde hloupé plašit zbytečně.
