Článek
Ne každý se stále patlal v politice, většina lidí si žila svůj soukromý život a na nějakou politiku kašlala. Měli běžné radosti a také starosti. Také jsem se ptala starších pamětníků. Ano i jim byl nabídnut vstup do KSČ, jen poděkovali za nabídku a nevstoupili a světe div se, nic se jim nestalo. Dále pracovali, povyšovali, stavěli své domy a zakládali rodiny.
Pro většinu současníků je nepředstavitelné, že bylo nedostatkové zboží. Jsou už zvyklí na konzumní život s plnými koši potravin, miliony reklam na oblečení, elektroniku, nábytek a miliony dalšího více či méně potřebného zboží a služeb. A nyní ta hrůza, jak jsme mohli žít bez těch tun zbytečností, které se dnes bezhlavě nakupují, aby se za nějakou dobu vyhodily a nahradily jinými. A teď to, co je nepřenosné a nepochopitelné. Umíte si představit tu radost, když jste sehnali třeba pravý uherák? Nebo Eso párky? Ne, to nedokážete. Dneska si naboucháte koše, co se sní, se sní, půlka se vyhodí. Schválně. Jaká potravina vás tak uchvátila, že si pamatujete více než deset let její vůni a chuť? Já mám dodnes dokonce chuťové a čichové vzpomínky a stále si pamatuji tu radost a vidím sama sebe, jak sedím zanořená v ušáku a labužnicky ukusuji chléb s máslem obložený pár kolečky uheráku na tenoučko nakrájenými. Taková ruská konzerva Chatka za 5 Kčs a pomazánka z ní. Za ušima se dělaly doslova „boule“. Jo, tu si dnes už jen tak nekoupím, stojí stokrát více, než tehdy. Nebo uzený tuňák, tak voňavý a na tenké plátečky krájený. A nebojte se, známou prodavačku jsem neměla, ani nikoho nepodmázla.
A nepřenosná je i ta radost, když jsem jako holka sehnala třeba tričko s potiskem. Tak jsem ho milovala. Štěstí, že si člověk koupil pračku, automatickou. Vzal si na ni půjčku. Dnes vás z toho mrazí, ale nebojte se, i před tím jsme prali, pralo se v takové veliké pračce se šnekem, nebo v poloautomatické MiniRomo. Ku příkladu. Jenže automatka, to už bylo něco. Vydržela asi dvacet let a to několik let denně vyvařovala pleny. Jo, dneska se pračka rozbije, tak se objedná z internetu nová, vydrží tak tři až pět let, ale je pravda, že nestojí o moc více než tehdy. A planeta se zaplavuje zbytečným odpadem. Je důraz na to, aby se nepřetržitě nakupovalo a nakupovalo.
A což takové bydlení. Také už nyní nepochopitelné. Představte si, že moje maminka se svými dvěma sourozenci žila s rodiči až do svých 26 let v bytě 1+1. Byt byl pronajatý a čekali na byt družstevní. A nyní nepochopitelné. Všichni na to celá léta vzpomínali s láskou. Byl to pro ně krásný čas, když byli pospolu. Ten prostor jim nevadil. Později jsem i já vyrůstala v bytě s maminkou a jejími rodiči. I pro mě to byla krásná léta. A to je nyní to nepochopitelné. Už není možné se vrátit zpět, lidé jsou jiní. Návrat do minulosti možný není. Nemůžeme z kontextu vytrhnout jen jakousi materiální stránku.
A pokud se pouštíte do nějakého srovnávání cen (opět pouhá materiální stránka), tak byste musel porovnat i ceny bydlení, energií a já nevím čeho všeho ještě. Ne se vozit po nějakém másle. Lidé se pochopitelně snaží šetřit a ceny potravin jsou nestálé. Na rozdíl od doby za socíku, kdy všechno stálo všude celá léta stejně. Tak se nedivte, že je rozruší takové rapidní zdražení základní potraviny. Ano, nejspíš to opravdu vyvolalo řadu negativních ohlasů právě u lidí, co zažili socialismus, kteří se snaží žít tak nějak skromně. Mladým je to jedno, o ceně nepřemýšlí.
Vůbec se nebudu vyjadřovat k vašim odstavcům, které se týkají politiky, Ruska a zločinného bývalého režimu. Tak, jak jsem kdysi žila bez politiky, žiju i dnes bez ní. Na druhou stranu mohu říct, že pro lidi, kteří politikou žijí a rádi vyjadřují své názory, je dnešní doba rozhodně lepší. Mohou klidně nasazovat psí hlavu vládě, nebo komukoliv jinému z politického spektra a je to každému jedno. Nikdo stíhaný nebude. A právě tito lidé nemohou pochopit, proč někteří pamětníci si dovolí tvrdit, že za socíku snad tak špatně nebylo. Oni na tu politiku většinou z vysoka kašlali a ne že by všichni mávali nějakými stranickými knížkami, jak se domníváte.
Na závěr si neodpustím ještě jeden poznatek. Při sledování seriálů a filmů, které jsou nyní vytvořené, ale zobrazují dobu socialismu, mne naprosto šokuje jeden podstatný detail. Vše je vlastně černé a všude je tma. Místnosti, chodby, byty, domy, nemocnice i úřady jsou ponořené do černé tmy, kde svítí jen jedna ubohá žárovka v lampičce, což v divácích vytváří ponurou atmosféru. Jde o naprosto lživé zkreslování doby. Tvůrci se snaží vyvolat pocit doby černé beznaděje. Přitom tehdy se svítilo všude a mnohem více než dnes. Proud byl za hubičku.
Je škoda, že Genius loci té doby zemřel a už není, možná by ti nevěřící koukali, jaké by mohli zažít radosti a vztahy. Ne vše je jen o politice a materialistickém vnímání světa.
