Článek
Myslet si, že uherská klobása za 45 Kč je kvalitní jen díky tomu, že je dražší než laciný párek se může opravdu diskutovat. Objem masa ve výrobku, zde zmíněných 162 g masa na 100 g výrobku není zárukou kvality. Jde o technologický proces sušení nebo nějakého průmyslového uzení, u kterého se prostě odpaří voda a klobáska se nám smrskne. Kdo si udil, tak ví, že klobásy před zavěšením do udírny jsou asi tak dvakrát macatější, než když se z udírny vytáhnou. Co je ovšem v té klobáse dále? Jaká svinstva? Kde se ty klobásy povalovaly, odkud k nám vůbec dorazily? A už samotný výraz „různé druhy uherských klobás“: ano, jsou různé, dnes si totiž každý vyrobí a pojmenuje svůj výrobek, jak chce. Takže máme dvacet druhů uherských klobás, každou vyrábí někdo jiný a každá má jiné složení. Před Kauflandem bývá stánek s klobásami nebo špekem. Hlásí se k domácí výrobě z nejlepšího chovu prasat. Klobásy tam začínají na těch 45 Kč, ale stojí i dvakrát více. Nikdo nekupuje. Prodavač je vozí od štace ke štaci. Jak dlouho může trvat, než se těch kvalitních klobás zbaví? Měsíc nebo dva? Bude ta klobása ještě po té době vůbec poživatelná?
Za socíku byly potraviny vyráběné podle normy, která byla kontrolovaná. Pokud jste kupovali Poličan, byl to prostě Poličan z Poličky a vždycky stejný. Potravina měla svůj název a normu. Takže není pravda, že to nikdo neřešil. Neřešil to spotřebitel, ale normy se výrobcům kontrolovaly. A to, že dnes je složení napsané na výrobcích a přesně se ví, co vkládáte do úst? Copak vůbec rozumíte tomu sáhodlouhému soupisu? Řešíte ho? Dodrželi výrobci to, co vykazují? Přece víte, že to tak vždy není a každou chvíli se rozjede nějaký skandál, kde co nebylo dodrženo. Jenže to, co je zkontrolováno, je jen špička ledovce.
A pokud tedy nebudeme řešit opravdu levné párky, ale sáhneme po párcích v balíčku, který tvrdí, že párky obsahují 95 % masa, stojí čtyři nožičky třeba 80 Kč, myslíme si, že jíme kvalitně. Je to tak opravdu? Spíš jsme jen nalítli a koupili výrobek předražený, o jehož kvalitě můžeme silně pochybovat. Ta se neskrývá pouze v podílu masa ve výrobku. To je jen jeden aspekt.
Pokud to shrnu takto: Nemáte pravdu, že za socialismu se jedly hnusy. Možná se to může někomu zdát. Potraviny nebyly totiž tak dochucované a naše jazyky nebyly tak rozmlsané. Na druhou stranu tím, že pulty nepřetékaly skutečně nabídkou, spíš se čekala fronta, až přivezou jednou za týden buřty a tak dále, tak ty potraviny byly čerstvé. Z výrobny ihned ke spotřebiteli. Buď to nebylo, nebo to bylo hned pryč. Ne jako dnes, když se to povaluje týdny v obchodě a cestuje třikrát přes celou Evropu, než to na nás vybafne v sámošce.
A moje dnes pořízená úvodní fotografie vypovídá o tom, že jíst se dá opravdu kvalitně a za málo peněz i dnes. Je třeba vědět, kde takto výhodně nakoupit. Pochopitelně ne jen tento sýr, ale i mléčné výrobky, nebo třeba kvalitní dovozové uzeniny, ryby a další desítky výrobků.
