Článek
Lucce je pouhých 29 let a bydlí s manželem v novém domku. Zuzka s partnerem obývá byt. Obě ženy jsou matkami, obě jsou sympatické a obě žijí s tyranem. Každá s tím svým, na kterého je už zvyklá. V nové domácnosti se mohou snažit, jak chtějí, ale pro nové vládce nejsou dost dobré. Jsou prostě obě špatné a k ničemu. Neumí vařit, špatně uklízejí, špatně se starají o děti.
Už v samém počátku se ptá Zuzka svého nového partnera, jaký mají vztah k Romům. Jeho žena skončila v romské rodině. Ne, s Romy žádný problém nemají. Zuzana je ráda. Jenže to ještě divák netuší, co se za tím „pravým“ romstvím vlastně skrývá. Ale ani po zhlédnutí pořadu nevěřím, že každý Rom je takový jako Láďa, který své postoje prezentuje jako romskou mentalitu.
Láďa se válí v posteli a pošle dceru se vzkazem, že chce uvařit kafe a taky kraťasy. Právě probíhá snídaně a Lucka maže chleby, nabízí malému Ládíkovi. „On nejí chleby, on třeba tak hranolky s kečupem, no, on je po mně. Chceš brambůrky?“ „Jóó,“ volá Ládíček. „My prostě nejíme, co nechceme. Já mám rád stehna s rýží, tak ona to uvaří, ale odpoledne už mám chuť na Segedín, tak uvaří Segedín. Když to nesníme, tak se to vyhodí, no…“
Lucka prochází zkouškou. První vaření pro chlapa, který si na jídle zakládá. Poroučí si červené rizoto. Je půl dvanácté a on má už půl hodiny hlad. „To je málo masa, jsem už „píp“. „Je ho tam 600 gramů.“ „Já to nemám rád, když má ženská velkou držku, prostě si dupnu a zařvu a musí to být po mým, že?“ Naservírovaný kopec jídla ochutnává jako degustační menu v luxusní restauraci a zhodnotí ho: „Není to dobrý. Je to na „píp“. To ten pepř. …“ Talíř znechuceně odstrčí. Lucka brečí, vyhazuje jídlo do koše a náhradní manžel se válí.
Na druhé straně Zuzka bojuje s neposlušným Sebíkem, jeho nejoblíbenější slovo je ne a nejmilejší jídlo bonbony. Vaří jako pro regiment vojáků, tak, jak je zvyklá z domova, ale nakonec jídlem krmí odpadkový koš. Líto jí to není, je to pro ni běžné, doma vyhazuje také. Doma vyhazuje to, co rodina nechtěla sníst, zde přebytky, které není možné už sníst.
Druhá objednávka jídla od Ládi. Segedín. Prošel, Láďovi chutnal. A Láďa je po výplatě. Přinesl dárečky. Samé značkové hadříky. Za 15 tisíc. Už se chlubí. Co vlastně Láďa dělá a za jakou bere výplatu, když se chlubí, že on nemusí dělat nic, ukazuje ruce, které udřené nejsou a na uvolněné sedátko na WC chce volat instalatéra? 15 tisíc utratil za zbytečnosti, stejná suma peněz musí skončit v odpadkovém koši za nesnědené jídlo, musí mít zajímavé povolání. Do práce z domácnosti neodchází a na home office to také nevypadá.
Láďa je exot, jakého nevidět. Kuře je syrové. Stehna Lucie přitom pekla hodinu a půl. Ne, musí být ve všem po něm. Je to tak zavedené. Řekne syrové, je to prostě syrové a jde to do koše. „No jsem nespokojený, no. Je to bordelářka, neumí to vařit, umí jenom brečet, to je asi všechno, co asi tak umí.“ Domluvil „král“ Láďa. Je to jeho pravda, je upřímný, jak sám tvrdí a prostě mluví tak, jak mluví. Na rovinu, jak se sám vyjádřil. Co řekne, je svaté. Argumenty neexistují.
Láďa dojel na nákup, je vyčerpaný a tvrdí, že nikdy nic nedělá. Malý Ládík jí na gauči, párek mu spadl do kečupu, Láďa poroučí udělat nový oloupaný párek. Ládík ho stejně nejí, jen nesmyslně hopsá. Na gauči dokonce i čurá z výšky do nočníku, gauč je dějištěm celého dne. Láďa se nechá slyšet, že u Lucky doma je režim jak v kriminále a její muž je prostě „píp“, když proti tomu nic nedělá. A venku je otřesné horko, Lucka by chtěla vzít děti na koupaliště. Ne, je špinavé, tam Láďa kluka nepustí. „Tady to prostě jede podle mě a mne nikdo nezmění…“ A Láďa ukazuje, jak by měla manželka makat, demonstruje vymytí dřezu, ale neudělá nic. „Vona si to dělá sama. Nemám na ní náladu. Nic. Protože se neumí postarat o chlapa.“
Na druhé straně si Michal vzal nečekaně dovolenou a bude dohlížet na Zuzanu. Už si představuje, co asi náhradní manželka dělá, či spíše vlastně nedělá. Má domněnku, podle toho se řídí a Zuzanu osočuje. Co nejdřív, aby byla pryč ta paní. On potřebuje, aby zametla, pes nanesl písek, musí se to dělat prostě pořád a dokola. Na sedačce jsou chlupy, Michal je na nervy. Už při příchodu do domu měla přitom Zuzana z všudypřítomných chlupů hrůzu. Nyní jsou jí chlupy omlácené o hlavu, a to zlým tónem. Sebík rozhází pexeso, Michal ho překročí a poručí Zuzaně pexeso posbírat. Sebíkovy bonbony? Ne nic se měnit nebude. Chce, ať je Sebík do konce výměny v pohodě a nic se prostě měnit nebude. Michal běhá se smetákem, hádka pokračuje, argumenty jsou z pozice Michala postaveny na nějakých jeho domněnkách. “ Ty vado, já už se s tebou nechci bavit dál, prostě.“ Ano, Michal je slušný, ale jeho přístup je stejný, jako přístup macho Ládi.
Lucka neumí udělat stehna s kaší, ať už je pryč, má přijít jen uklidit. Láďa jen šest dní „hladuje“. Tedy podle jeho slov. „Seber se a jdi do „píp“. Jsem „píp “ a běž do „píp“. Jdi do hotelu….Nechci tě tady ani vidět.“ A Láďa výměnu ukončil.
Na druhé straně jsou oba také rádi, že výměna končí. Oba chlapi jsou podobní. Všichni se těší domů, ženy už touží po svých vlastních panovačných mužích.
V závěrečném společném posezení se chlapi shodnou, že jsou vlastně stejní. Jen Rom Láďa vše řekne svým sprostým slovníkem a Michal sdělí stejné, totožně podrážděným hlasem, jen jinými slovy.
Ne, nechtěla bych ani jednoho. Vůbec si neumím představit, že bych s nimi žila. Ani s Láďou, ale ani s Michalem. Než soužití s někým takovým, tak snad raději ženský celibát. Klidně doživotní.
