Článek
Iveta je mohutná žena, která tvoří pár se svým vcelku drobným protějškem, o kterém mluví jako o cholerikovi. Mají spolu dvě děti. Přemýšlí, že se s ním rozejde, má jen obavy, že to sama se dvěma dětmi nezvládne. Celou dobu se staví do role ublížené chudinky.
Jakmile vkročí do domácnosti druhého páru, začne kritizovat špínu, provokativně čistí zašlý sporák a chce slyšet pochvalná slova. Je to jen začátek jejího předvádění. Na čistotu přitom nijak stavěná není, celá její rodina se myje jen jedenkrát týdně. Důvod je naprosto neuvěřitelný. Mají tvrdou vodu. Ano tato Iveta, která tak dbá na čistotu, se koupe jen jednou týdně. Pouští se do další kritiky, neopatrují dobře zeleninu, je oschlá, vše je vlastně špatně, všechno, co rodina udělá.
Ve druhé rodině v Brzicích se má rodina dobře. Manžel údajný cholerik pookřál a šel si se synem hrát na hřiště. Idylku naruší jen sestra Ivety, která na návštěvu dorazí raději s dvouhodinovým předstihem a silně upřednostňuje neteř před synovcem. Děti cpe sladkostmi a bonbóny. Prostě návštěva akorát ke vzteku.
A ta naše Iveta nerada vaří. Dělá prý všechno, všechno je na ní, ale nerada vaří. A jednoho dne uvaří jakýsi buřtguláš, který druhé rodině moc nechutná, což upřímné děti prozradí a Iveta celý hrnec vylije, urazí se, pohádá se a vytkne náhradnímu manželovi, že se guláš zkazil, protože ho nedal do lednice. Celou gulášovou kauzu přetočí, aby byla za největší chudinku, která se už v rodině nesmí stravovat a pochoduje šest kilometrů do nejbližšího obchodu, aby si koupila nějakou konzervu. V domácnosti je přitom navařeno, je zvána ke stolu, ale vede si stále svou. Překroutí vše a bez svého náhradního manžela by se stejně nenajedla. Musel jí otevřít konzervu, na které si nakonec na kameru pochutnávala.
Iveta také ráda spí, spí dlouho, její děti si berou samy léky ze skříně. Náhradní máma je v šoku, kdo by nebyl. A její přání? Chce na výlet, vymalovat a zapojit více děti.
A ve druhé rodině je stále vše v pořádku. Děti i manžel uklízejí pod velením náhradní maminky.
A ta naše Iveta opět skučí. Cosi ji pokousalo a ani doktorka neví co. Marné je Ivetě říkat, aby na noc (je léto) zavírala na vsi okna. Iveta má prostě jasno. Byly to štěnice. Štípaly ji z jakési deky a stihne se ještě pohádat s dvanáctiletou náhradní dcerou Aničkou, kterou nevybíravě peskuje. Opět je velice ublížená, půjde na hotel. Výměnu ukončuje o jeden den dříve.
A ta ublížená a přitom neskutečně neschopná a líná Iveta prohlásí, že: „Radši trpět s Davidem, než tohle.“ „Lidi jsou ku*vy.“
Vše se jen snažila překroutit, nikdy nikde nespatřila ani podíl své viny, podle ní jde všem jen o lži a faleš. V závěru je ještě vidět, jak se ji snaží partner udobřit, ale pochodí se zlou. Tak takové ženské je nejlepší vyhnout se širokým obloukem.
