Článek
Byt je to malý a panelákový, byl v původním stavu, takže se vybouralo šedé jádro, vyzdilo se, natáhly se rozvody proudu, prostě práce až nad hlavu a štěstí, že manžel je stavař, který si se vším ví rady. Bude třeba také udělat nové podlahy. Koupelna je jasná, dlažbu už máme nakoupenou, do ostatních místností jsme byli rozhodnuti pro PVC. Ano, není tak studené pod nohy a je praktické. Náš hobby market měl zrovna v akční nabídce tři pěkné typy. Z letáku není nic moc poznat a tak jsme se vypravili do prodejny. Jenže role jsou navinuté na jakémsi otočném stojanu, který ovládá pouze obsluha. Vyrazila jsem vyhledat odpovědného pracovníka. Muž středního věku a malé postavy s rozevlátými dlouhými vlasy pobíhal po prodejně, něco si mumlal sám pro sebe a zapisoval do bloku. Oslovila jsem ho a byl ochota sama. Požádala jsem, jestli bych mola vidět ty tři nabídky PVC, které jsou zrovna v akci a píchla ukazovákem na akční nabídku. Muž začal rolovat systém a povídá: „No jo, to je akce od prvního ledna, to už tady ale dávno není. To hned první den naběhnou Ukrajinci a všechno skoupí.“ Koukám jako puk. Točí systémem, já ho brzdím, vidím roli o kterou mám zájem. „Ne tady ještě to lino je.“ „Ale paní, to není lino, to je jak papír. To si protrhnete židlí raz dva. Měl jsem tu chlapa, roztrhnul to do týdne a šel to reklamovat. To přece nic nesnese. Kupte si v Kobercích K+K lino. Tenhle šmejd vám nevydrží ani rok. Lino máte na deset let. “ Mě se líbí ovšem ten vzor a ta cena je také příznivá, přejíždím dlaní po plastickém povrchu. „Tohle, to vám hned zmizí, to se ošoupe do měsíce a nemáte tam nic.“ Do debaty se zapojuje manžel: „Tady je výrobce Srbsko.“ Vlasáč se pobaveně usměje. „To víte, něco tam musej napsat. Seděj tam v kanclu, nuděj se a napsat něco musej, tak si vymýšlej, no. To jsou všechno polský šunty, jaképak Srbsko. Vykašlete se na to a běžte do normálního krámu. “
Přehodnocujeme rozhodnutí, byt chceme pronajímat, nájemci mohou zničit stejně tak levné PVC jako drahé lino. Bude jim to jedno. Platit několikanásobek se nám nechce. A což vlastně dát do pokojů koberec? Bude teplo pod nohama a koberec bude zároveň působit jako zvuková izolace. Z koberců by se také dalo vybrat, ano, už jsme to asi přehodnotili, PVC podlaha bude jen v předsíni a kuchyni a ve dvou pokojíc bude nějaký praktický koberec. A vlasáč je stále poblíž, sleduje náš zájem o koberce a spustí: „No to není koberec, to je jen taková napodobenina. Dyť to není tkaný, to je jen lepený, to se vám celý rozpadne. “ Bere ten koberec do ruky, otočí ho na druhou stranu. „Co vidíte, to je nějakej filc.“ „No, ale my tam nic drahého nechceme, budeme to pronajímat.“ Pípnu nesměle. „Taky jsem tu měl pani, že prej to má jen do pokojíku pro holku a co myslíte, jednou to vyčistila a měla z koberce jen filcovou placku. Říkám, to není koberec, to je jen obyčejnej šunt. To si do bytu dát nemůžete.“
Tak co teď? Vrazit do bytu na pronájem nehorázné peníze a myslet si, že to vydrží deset let? Nájemník to přeci umastí, polije, přebarví nebo propálí, ať to stojí dvě stovky, nebo tisícovku.
Bude mu to jedno a nikdo z něj peníze za způsobenou škodu nedostane. Upřímný prodavač nám nasadil brouka do hlavy, ale zůstali jsme u naší původní představy levných produktů. Lino nebo koberec za pár drobných vyměníme s klidným srdcem třeba po pěti letech. Nebude nás to tak bolet, jako u mnohonásobně dražší podlahové krytiny. Nájemníkovi to bude jedno a dokáže zničit stejně tak laciné podlahy jako drahé.
Odcházeli jsme z prodejny a oba přemýšleli nad tím, jak tam ten upřímný prodavač, který každému vysvětlí, jak se to vlastně má s nabízeným sortimentem, dlouho vydrží. Loajalita podniku, který ho zaměstnává mu nic neříká a bez skrupulí posílá zákazníky ke konkurenci. Ti zřejmě jeho otevřenost ocení, ale je pravděpodobné, že na upřímnost ve stylu co na mysli, to na jazyku, brzy profesionálně dojede.
