9 let bez Prince: Stydlivému extrovertovi se nevyhýbaly životní tragédie

Kdo by řekl, že tato osobnost světové hudby v útlém věku i přes svou výšku toužila stát se basketbalistou. Naštěstí pro popkulturu v sobě Prince velmi brzy objevil hudební nadání – svou první píseň s příhodným názvem Funk Machine složil, když mu bylo sedm let. Za svůj život pak vydal neuvěřitelných třicet devět studiových alb a po smrti v roce 2016 sa

​Mnozí by řekli, že Prince byl k hudební kariéře předurčen. Matka byla jazzové zpěvačka, otec působil v kapele Prince Rogers Trio, podle níž ostatně svého syna narozeného 21. července 1969 pojmenoval. V dětství ale Prince upřednostňoval sport, dostal se do úspěšného školního basketbalového týmu.

Když dorostl do teenagerovského věku, vášeň pro basketbal vystřídala vášeň pro hudbu. Naučil se sám na klavír, bicí a kytaru a svému koníčku neváhal věnovat i čtyři hodiny denně. Není divu, že se brzy pokusil realizovat v kapele. V pouhých třinácti letech založil skupinu Grand Central, jejíž název byl pak změněn na Champagne. Její písně oscilovaly mezi popem, rockem a funky a byly opatřeny otevřenými texty o sexu. Repertoár kapely mladého Prince by se dal přirovnat i k tvorbě Sly & The Family Stone nebo Earth, Wind & Fire.

​Jakožto multiinstrumetalistovi mu to ale nestačilo a o pár let později zaklepal na dveře vydavatelství Warner Bros, jež s ním podepsalo smlouvu. Už tehdy bojoval se střetem odlišných povah. Prince se totiž v prostředí přátel, v něž měl důvěru, choval extrovertně a přístupně, pokud byl však obklopen cizími lidmi, byl velmi stydlivý a uzavíral se do sebe. I přes své odhodlání zprodukovat svou debutovou desku bez pomoci a nahrát na ni všechny nástroje, na místě pohořel. „Když kdokoliv přišel do studia, zatímco Prince zpíval, požadoval, abych zhasl, protože nechtěl, aby se na něj díval,“ vzpomíná jeho producent David Z.

První Princovo album For You vyšlo v roce 1987 a žádný výrazný úspěch to nebyl, číslo 163 v americké hitparádě mluví za vše. Jenže vydavatelství za ním stálo, navíc v té době bylo běžné, že nahrávací společnosti umělce podporovaly a vytvářely jim prostor se vyvíjet. A tak v letech 1987 až 1981 bylo Princovi umožněno vydat každý rok album bez toho, aniž by se některé z nich, jmenovitě For You, Prince, Dirty Mind a Controversy dočkalo pozornosti mas.

​Do top desítky se ve Státech dostala až deska 1999 z roku 1982. To už ale Prince dávno platil za zpěváka, jenž se nebojí vnést do své hudby kontroverzní sexuální témata včetně incestu a natočit provokativní videoklipy. To měl společné s Madonnou, která rovněž využila nástupu nové stanice MTV.

Princova surová sexualita a nevšední androgynní image přitahovala čím dál tím širší publikum, což bylo zpečetěno nahrávkou Purple Rain, jež doprovázala stejnojmenný film s Princem v hlavní roli. Snímek se stal trhákem a stejně tak i deska. Film s rozpočtem sedm miliónů dolarů jich vydělal skoro desetinásobek. Alba se prodalo přes dvaadvacet milionů kopií a v čele hitparády se drželo úctyhodných čtyřiadvacet týdnů. Z desky vzešly hity jako When Doves Cry a Let‘s Go Crazy, nejdiskutovanější a nejúspěšnější Princova skladba však byla titulní Purple Rain.

Muzikantovi příznivci se dodnes snaží rozluštit její téma a význam. Někteří věří, že píseň zpracovává téma konce světa, o nějž se její interpret zajímal v polovině osmdesátých let. Lisa Coleman, Princova spoluhráčka z kapely, tvrdí, že skladba naopak ztělesňuje nový začátek a pracuje s motivem fialové barvy jakožto něčeho, co je typické pro oblohu za svítání, a deště, symbolu očištění. Prince za tento přelomový hit dostal dvě sošky Oscara. Možná by se tak nestalo, kdyby ji opatřila slovy Stevie Nicks, jak si Prince zpočátku přál. „Ta desetiminutová píseň byla tak ohromující. Poslouchala jsem ji a prostě jsem z ní dostala strach. Zavolala jsem Princovi zpět a řekla mu, že to nemůžu udělat, že bych si to přála, ale je to na mě příliš,“ vzpomínala zpěvačka skupiny Fleetwood Mac, jíž bylo nabídnuto Purple Rain nahrát jako duet, i to však ze stejného důvodu odmítla. Navíc si byla jistá, že s ní chce Prince navázat více než profesionální vztah.

Ostatně jeho partnerkami byly samé známé tváře včetně Madonny, jíž nahrál kytarové party do písně Like a Prayer, Kim Basinger, hlavní hvězdy Batmana, zpěvačky Vanity, bubenice Sheily E, vokalistky Susannah Melvoin, jež ho inspirovala ke skladbě Nothing Compares 2 U (její předělávka proslavila v roce 1990 Sinead O‘Connor) nebo herečky Carmen Electra. Co se týče oné délky trvání, měla být Purple Rain dokonce ještě o minutu delší. Jenže bylo nakonec rozhodnuto o nezařazení refrénu a jednoho verše, který pracoval s tématem peněz, což se k celkovému vyznění skladby nehodilo.

​Vlnu kontroverze však spustila skladba Darling Nikki, jejíž text se nezamlouval Mary Gore, manželce senátora, jež stála u zrodu nutnosti opatřovat alba s explicitní textovou složkou pomocí dnes již zavedené varovné černobílé nálepky Parental Advisory.

Kritiky se Prince v témže roce dočkal i za odmítnutí účasti na nahrávání písně We are The World na pomoc hladovějící Africe po boku Michaela Jacksona, Tiny Turner, Raye Charlese, Boba Dylana, Diany Ross a dalších pěveckých hvězd. Arogantní přístup, myslela si veřejnost. Prince se omluvil pro svou stydlivost a pravděpodobnou „neschopnost ze sebe vydat ani hlásku před tolika skvělými lidmi“, jenže se to nesetkalo s pochopením. Vždyť při svých živých vystoupeních byl gejzírem exhibicionismu.

Rok 1985 kromě těchto dvou incidentů čítal i nahrávku Around the World in a Day, která však na úspěch Purple Rain nenavázala. Prince ji a posléze dalších sedm studiových alb včetně soundtracku k Batmanovi Tima Burtona vydal pod vlastní nahrávací společností, již se rozhodl vybudovat. Pojmenoval ji The Paisley Park a formálně stále spadala pod Warner Music. Toho času měl tak pokřivenou reputaci, že ho v komplexu nechtěli navštěvovat ani přátelé. „Někdy se tu cítím osaměle,“ řekl v jednom rozhovoru, „přál bych si, aby se tu stavilo víc mých přátel. Většinu času si myslí, že nechci, aby mě obtěžovali,“ dodal.

​Prince z očí veřejnosti sešel pouze nakrátko. Nepočítejme jeho bujarý vztah s Kim Basinger a samozřejmě příval kvalitních desek z jeho pera. Upozornil na sebe opět v roce 1994, kdy se výrazně nepohodl s Warner Bros ohledně peněz a hudebního směřování, což se týkalo především desky The Gold Experience. Nelíbilo se mu, že Warner Bros vlastní a kontrolují jeho jméno a veškerou muziku, která pod ním vzniká. Jako reakci na tuto rozepři si na tvář napsal „slave“, tedy „otrok“, a své umělecké jméno si změnil na nevyslovitelný symbol.

„Podnikl jsem hluboké hledání uvnitř své duše a svého srdce, protože jsem chtěl udělat změnu a posunout se do další životní fáze. A to jsem udělal tak, že jsem si změnil jméno. To mě odtrhlo od mé předchozí cesty,“ vysvětloval v roce 1999 v rozhovoru pro televizi CNN. Na otázku, proč si vybral onen symbol (který vypadá jako spojení znaku pro mužské a ženské pohlaví) a proč si přeje, aby o něm ludi mluvili jako o „umělci původně známém jako Prince“, moderátorovi odpověděl: „Nevybral jsem si to. Především média měla problém v tom, že ten symbol se nedal vyslovit. Tak jsem s něčím musel přijít.“ Narazil tak na potřebu mediálního světa věci pojmenovávat a řadit do škatulek, což neměl rád, ať už se to týkalo jeho jména, nebo to ovlivňovalo jeho hudbu. Pro tu používal maximálně přívlastky „inspirativní“ nebo „jdoucí ze srdce“.

​S Warner Bros válčil dál, desky vypouštěl do světa jako na běžícím páse. Album Chaos and Disorder třeba vydal v roce 1996 jen proto, aby nějakým způsobem splnil své závazky, odmítl ho však promovat. Přesto se singl Dinner with Dolores stal hitem. V témže roce pak Prince přišel s dalšími dvěma deskami, soundtracku k filmu Girl 6 a dalším studiovým albem Emancipation, jež obsahovalo poprvé i covery. Pod křídla si ji už mohla vzít jiná nahrávací společnost. Prince se konečně dostal ze spárů firmy, pod níž se necítil svobodný. Avšak do své smrti vydavatelství změnil ještě tolikrát, že je jasné, že úplně šťastný nebyl nikdy.

Kvůli své hudbě se nebál soudit kdykoliv a za cokoliv, což pak po roce 2007 výrazně ovlivnilo i uživatele streamovacích služeb a serverů Pirate Bay i Youtube. Své by mohla vyprávět jistá Stephanie Lenz, jež právě na Youtube nahrála video, na němž zachytila svou dceru tancující na Princovu píseň Let‘s Go Crazy. Podobně horoucně za užití své hudby bojuje v současnosti třeba zpěvačka Taylor Swift.

​Ani Princovi se nevyhýbaly životní tragédie. Na svatého Valentýna v roce 1996 se ve svých sedmatřiceti letech oženil s o patnáct let mladší břišní tanečnicí Mayte Garcíou. O dva měsíce později otěhotněla, dítě se ovšem narodilo se vzácným syndromem a týden na to zemřelo. Prince se s tím vyrovnával po svém, z počátku dokonce předstíral, že se nic nestalo a syn je v pořádku, jak udělal například v show Oprah Winfrey. Manželství nemělo dlouhého trvání, García další dítě potratila a s Princem se přes tyto ztráty nikdy nepřenesli.

​S nástupem milénia jako by se Prince znovu hledal. Vrátil se ke svému uměleckému jménu a symbol používal už jen jako logo. V textech se zaměřil na problémy světa a práva zvířat. Na albu Rave Un2 the Joy Fantastic skryl například myšlenku o krutosti zpracování vlny. Dal se na  veganství (ačkoliv později o sobě mluvil jako o vegetariánovi), znovu se oženil a stal se Svědkem Jehovovým. Nové písně psal bez vulgárních výrazů a nadávek, ty staré, které je obsahovaly, zase odmítal hrát na pravidelné bázi. To neminulo ani skladby se sexuálním podtextem, jichž měl v repertoáru požehnaně. Svůj hit z roku 1992 Sexy MF naživo už nikdy nezazpíval. „Nechtěl zneuctít svou víru,“ řekl jeho přítel James Lundstrom. „Myslel to vážně. Museli jsme dávat do nádoby v jeho nahrávacím studiu peníze, pokud jsme zakleli. Dával nám pokutu od tří do deseti dolarů za každé takové slovo.“

​Výraznějšího úspěchu než v osmdesátých a devadesátých letech se se svými novějšími alby nedočkal. Ten přišel až s Musicology z roku 2004. To získalo několik cen Grammy v kategorii R&B. Prince jej vydal proto, aby jeho posluchače nejen bavilo, ale i hudebně vzdělávalo. Rádii rezonoval singl Black Sweat doprovázený černobílým videoklipem a pocházející z desky 3121, i ten byl nominován na Grammy. Prince byl i nadále nesmírně aktivní a čeho nedosáhl pozdějšími alby, vyvážil živým vystupováním na různých předávání ocenění. Objevil se například v roce 2004 po boku Beyoncé na Grammy či o tři roky na SuperBowl před zraky sto čtyřiceti milionů televizních diváků. Rozruch způsobil kvůli neuskutečněnému vystoupení na festivalu Coachella. Zrušení koncertu deset dní předem zavedlo Prince k soudu.

​V roce 2016 se Princovi zhoršilo zdraví. Nejdříve se v dubnu toho roku objevily zprávy o chřipce, která umělce sužovala několik týdnů. Prince byl dokonce převezen do nemocnice poté, co upadl do bezvědomí. Z ní po nabrání vědomí brzy odešel navzdory radám lékařů. O čtrnáct dní později jeho zástupce prohlásil, že je zpěvák fyzicky vyčerpán a je nucen zrušit několik závazků. Několik hodin na to 21. dubna 2016 v The Paisley Park zemřel.

Prince, známý svou příkladnou životosprávou, tajně bojoval se závislostí na opioidech, konkrétně na fentanylu. Následné vyšetřování trvalo dva roky a odhalilo, že Prince zemřel na předávkování fentanylem, který byl podán v tabletách označených jako jiný lék. Přestože bylo zjištěno, že léky byly získány nelegálně, nebyl nikdo obviněn.

Princův odchod šokoval nejen hudební scénu už jen proto, že kromě koncertů Prince přítomnost lidí nevyhledával. „Bylo by hloupé říci, že pouze inspiroval naši hudbu. Jeho dílo zasahuje mnohem dál. Svým způsobem je obsažen ve všech písních, které jsem kdy napsal,“ prohlásil například zpěvák Justin Timberlake.

​Krátce po Princovi smrti byl provrtán „trezor“, který ukrýval archiv koncertních nahrávek, nevydaných písní a pásek, jenž byl už v roce 1987 skoro plný. V září roku 2018 byl vydán první materiál z tohoto „trezoru“, demoverze alba Piano and a Microphone z roku 1983. „Nahráli jsme jednu až dvě písně za den a on je pak dal stranou. Je toho tolik, co teprve čeká na vydání. Zřejmě se to nestihne odhalit za mého života“ řekl jeho producent David Z. Zda se jeho slova naplní, ukáže čas.

____________

Zdroje:

https://www.grunge.com/210289/the-tragic-real-life-story-of-prince/

https://people.com/prince-death-legacy-what-to-know-8572558

https://www.theguardian.com/music/2016/apr/29/prince-final-days-death-percocet

https://www.youtube.com/watch?v=m8mg7CxAYUM&ab_channel=CNN (rozhovor s Larrym Kingem v roce 1999 pro CNN)

https://musictech.com/news/music/sound-engineer-david-z-rivkin-prince-was-a-very-tough-boss/ (rozhovor s producentem Davidem Z.)