Článek
„Lidé se ptají, zda existuje vztah mezi mou ztrátou zraku a tím, jak zpívám. Ale není tam žádná spojitost,“ nechal se slyšet Andrea Bocelli v dokumentu o svém životě. Co se skutečně skrývá za jeho ztrátou zraku? Pojďme obrátit jeho slávu naruby a podívat se na důvod jeho slepoty blíže.
Nepřítel ve vlastním těle
Andrea Bocelli se narodil 22. září 1958 v italském Lajaticu s vážným očním onemocněním zvaným vrozený glaukom. Tato diagnóza postihuje jednoho ze zhruba deseti tisíc novorozenců. Onemocnění je často dědičné nebo způsobené nesprávným vývojem drenážního systému oka před narozením. Tento stav vede ke zvýšení nitroočního tlaku, jenž může poškodit zrakový nerv a vést k oslepnutí.
Mezi hlavní příznaky vrozeného glaukomu patří zvětšené oči, zakalení rohovky a citlivost na světlo. Děti mohou také vykazovat nadměrné slzení a nápadnou velikost očí.
Léčba vrozeného glaukomu pak závisí na závažnosti a příčině onemocnění. V mnoha případech je nezbytná operace, jež opraví strukturální defekty oka. Existují dva hlavní typy chirurgických zákroků: filtrační operace, při níž se pomocí mikronástrojů vytvoří drenážní kanálek v oku, a laserová operace, která používá přesný paprsek světla k vytvoření malého otvoru v oční tkáni. Ve složitějších případech je léčba doplněna o medikaci, například oční kapky nebo perorální léky, které buď snižují produkci nitrooční tekutiny, nebo zlepšují její odtok, a tím snižují nitrooční tlak.
Summa summarum Bocelliho diagnóza znamenala, že byl od raného dětství slabozraký. Jak vzpomíná jeho bratr Alberto v dokumentu Andrea Bocelli: Because I Believe, prodělal malý Andrea třináct bolestivých operací v Turíně, než dosáhl věku čtyř let. „Bylo to doslova mučení,“ řekl Alberto.„Byl jsem ještě malý chlapec, když lékaři zachránili jen deset procent zraku na jednom oku. I tak jsem strávil mnoho času v nemocnicích,“ vzpomínal přímo Bocelli.
Fatální fotbalové utkání
Navzdory svému velmi slabému zraku se Bocelli snažil žít normální život. Miloval nebezpečí, dobrodružství a pohyb – jezdil na koni, na kole, sportu obecně se rád věnoval. V jeho dvanácti letech se však stalo něco, co jeho život nenávratně změnilo. Přišel totiž o zrak úplně.
„Jednoho dne jsem hrál fotbal jako brankář. Nevím, proč jsem tam stál, nikdy předtím jsem v bráně nechytal a nikdy už chytat nebudu,“ vzpomíná Bocelli v dokumentu. „Byl jsem krutě udeřen míčem do pravého oka, toho jediného, díky němu jsem viděl světlo a barvy,“ vzpomínal. Prudký náraz míče do jeho obličeje způsobil krvácení do mozku, které nakonec vedlo k trvalé ztrátě zraku. „Lékaři se snažili mě všemožně vyléčit, ale nešlo nic dělat,“ sdělil tenor ve své autobiografii Hudba ticha z roku 1999. A to byl ten moment, kdy padla tma.
Hudba jako světlo v temnotě
Ztráta zraku by pro mnohé byla neúprosnou ranou osudu. Pro Bocelliho se však stala motivací. Na svůj stav nikdy nestěžoval. „Andrea nikdy nepřijal žádnou formu lítosti. Vždycky říkal: ‚Jaký to má smysl?‘“ vzpomínala jeho matka v jednom ze starších rozhovorů.
Již v úplných počátcích svého života hledal Bocelli radost a inspiraci v hudbě. „Když mi bylo pět, moje matka zjistila, že mě uklidňuje, když mi pouštěla klasickou hudbu z gramofonu,“ sdělil tenor ve svých rozhovorech. Hudba se tak stala jeho největším útěkem a později celoživotní vášní. Naučil se noty v Braillově písmu a zdokonalil svou hru na klavír, flétnu i saxofon.
Ostatní smysly? V pořádku!
Bocelli má ostatní smysly v pořádku a při orientaci v prostoru je využívá. Režisér Michael Radford, který s pěvcem spolupracoval na biografickém filmu Hudba ticha z roku 2017 (pojmenovaný byl podle již zmíněné Bocelliho knihy), dokonce řekl, že hudebník pomocí lusknutí prstu pozná, jak daleko od zdi se právě nachází. Hovořil i o jeho odvaze podnikat fyzicky náročné aktivity. „Viděl jsem ho přijet na vzpínajícím se koňi a pak odcválat do dálky. Bylo to neuvěřitelné.“
V roli tenoristy se ve snímku představil herec Toby Sebastian, který však pouze napodoboval tenorův hlas. Bocelli navíc trval na tom, aby film neukazoval slepotu jako hendikep. „Slepota není to, co definuje můj život,“ zdůraznil.
Hrdina beze zraku
Bocelliho život změnila osudová schůzka s operní legendou Lucianem Pavarottim. Bylo mu 34 let, když si Pavarotti všiml jeho talentu. Věřil totiž, že na světě není lepšího hlasu. Postupem času se Bocelli stal jednou z nejprodávanějších osobností klasické hudby – jeho desek se prodaly stamiliony. Jeho vystoupení v milánské katedrále Duomo během pandemie COVID-19 sledovalo přes 28 milionů diváků. Byl to moment, kdy hudba překlenula vzdálenosti a přinesla útěchu v nejisté době.
Příběh Bocelliho je ale i varováním před podceňováním očních prohlídek. Glaukom se dá v raném stadiu léčit, ale musí být včas odhalen (viz příběh Bona Voxe z U2, o němž jsem psala před pár dny). Takže až budete příště mhouřit oči do obrazovky, zkuste si vzpomenout na Bocelliho – a objednejte se k lékaři.
