Hlavní obsah
Lidé a společnost

Napoleonský komplex: Dílo propagandy, na něž doplácí i dnešní muži

Foto: Jacques-Louis David, Public domain, via Wikimedia Commons

Napoleon Bonaparte

O Napoleonovi Bonapartovi často slýcháme, že jeho malý vzrůst měl vliv na jeho chování, což vedlo ke vzniku termínu „Napoleonský komplex.“ Realita, nebo dezinterpretace?

Článek

Napoleon Bonaparte (1769–1821) je jednou z největších postav evropské historie – dobyvatel, stratég a císař, který zasáhl do politického uspořádání celého kontinentu. Přesto se jeho jméno často pojí s tzv. Napoleonským komplexem, tedy představou, že jeho velikášské ambice byly důsledkem nízkého vzrůstu a potřeby jej kompenzovat. Ale je toto tvrzení založeno na pravdě, nebo jen na špatném chápání faktů a kulturních předsudcích? V následujících odstavcích se podíváme na to, co za touto slavnou „diagnózou“ skutečně stojí a jaké jsou důkazy, které Napoleonovu slávu obrací naruby.

Vznik „malého“ Napoleona

Napoleonova výška byla často udávána jako 5 stop a 2 palce (5'2"), což podle francouzského systému té doby odpovídá přibližně 167 centimetrům. V Anglii se používal jiný systém měření, kde byla míra „palce“ menší než ve Francii. Tato nepřesná interpretace s největší pravděpodobností vedla ke vzniku mýtu o Napoleonově malé postavě. Ve skutečnosti byl vojevůdce na svou dobu průměrně vysoký. Průměrná výška francouzského muže v 19. století byla kolem 165 cm, takže Napoleon nebyl žádný trpaslík, jak nám historie často předkládá.

Mýtus o Napoleonově výšce vznikl také vlivem britského karikaturisty Jamese Gillraye. Ten vytvořil sérii kreseb, v nichž Napoleona zobrazil jako „malého“ muže, často v přehnaně agresivních a směšných pózách. Tyto karikatury byly tak účinné, že i sám Napoleon později řekl, že Gillray udělal pro jeho porážku víc než všechny armády Evropy dohromady. Británie totiž tehdy vnímala Napoleona jako hrozbu, a proto se jej snažila pomocí satiry a propagandy vykreslit jako směšnou postavu.

Foto: James Gillray, Public domain, via Wikimedia Commons

The Plumb-pudding in Danger (1805)

Gillrayovy kresby se staly tak populární, že představa „malého“ Napoleona přetrvala i do současnosti. A to i přesto, že jej tento kreslíř nikdy osobně neviděl. Jako podklad pro svá dílka spoléhal na francouzské rytiny. V počátečních tiscích, jako je Buonaparté leaving Egypt, byl Napoleon znázorněn ještě podle autentických portrétů.

Ale od roku 1803 začal Gillray vytvářet postavu Little Boney – malého, zlostného muže. Tato karikatura vyjadřovala Napoleona jako malého, agresivního, téměř šíleného člověka, například v dílech Maniac ravings – or – little Boney in a strong fit. Zkrátka z něj Gillray udělal figurku bažící po moci, často s přehnaně dramatickými výrazy a pohyby, aby zdůraznil Napoleonovou údajnou nesmírnou ctižádostivost. Vznikla tak legenda o muži chovajícím se jako dítě, které má záchvaty vzteku.

Tuto vojevůdcovu charakteristiku následně převzali i jiní karikaturisté. Posílili tak mýtus o Napoleonově komplexu malosti​. Navíc tu byla přezdívka „malý kaprál“ („le petit caporal“), kterou dali Napoleonovi vojáci. Ta ale byla spíše vyjádřením náklonnosti, nikoli popisem jeho vzrůstu.

Foto: James Gillray, published by Hannah Humphrey hand-coloured etching, National Portrait Gallery,

Buonaparté leaving Egypt

Napoleonův komplex, věda a současnost

Napoleonův komplex. Termín, který označuje domněnku, že nižší muži mají sklony k agresivnímu a dominantnímu chování, aby si tak kompenzovali svůj výškový nedostatek. Ačkoli Napoleon nebyl skutečně malý, jeho karikatury a přehnaný důraz na jeho „nízkou“ postavu vedly ke vzniku tohoto termínu. Ten se stal součástí širšího fenoménu nazývaného „výšková diskriminace“ nebo „heightismus,“ což je společenský jev, kdy jsou vyšší lidé vnímáni jako kompetentnější a důvěryhodnější.

Některé studie sice naznačují, že nižší muži mohou být náchylnější k riskantnímu chování, ale jednoznačný důkaz, že by nízká výška vedla přímo k agresivnímu chování, neexistuje. K tomuto závěru došla například práce Jill E. P. Knapen, Nancy M. Blaker a Marka Van Vugta z Vrije Universiteit v Amsterdamu uveřejněná v roce 2018. V ní byly analyzovány různé aspekty teorie Napoleonského komplexu a provedeny experimenty, které zkoumaly, zda skutečně existuje souvislost mezi výškou a tendencemi k dominantnímu nebo agresivnímu chování. Výsledky ukázaly, že zatímco určité vzorce chování mohou být přítomny, neexistuje jednoznačný důkaz, že by nižší výška jednoznačně vedla k agresivnějšímu chování. Studie také zdůrazňuje, že Napoleonův komplex je spíše kulturní mýtus než reálný psychologický jev. Její autoři rovněž upozorňují na význam výzkumu v oblasti sebepojetí a sociálních vlivů na chování jednotlivců, přičemž zmiňují, že jakýkoli typ chování je výsledkem komplexní interakce genetických a environmentálních faktorů. Chování, které označujeme jako Napoleonský komplex, je tedy spíše reakcí na diskriminaci a společenský tlak, jenž vyžaduje, aby si nižší jedinci vydobyli respekt jinými prostředky.

Ve společnosti se často vyskytuje nepsané pravidlo, že vyšší lidé jsou považováni za schopnější, kompetentnější nebo atraktivnější, což ovlivňuje jejich šance v kariérním i osobním životě. Tato forma diskriminace se může projevovat při náboru zaměstnanců, kariérním růstu, vnímání autority a v každodenním chování, kdy jsou vyšší lidé často upřednostňováni, aniž by to mělo opodstatnění. Menší lidé mohou být naopak nespravedlivě považováni za méně schopné nebo méně vlivné, což vede k omezeným možnostem v pracovním i sociálním prostředí. Některé studie také ukazují, že výška může ovlivnit například platy – vyšší lidé mívají v průměru lepší výdělky než ti menší.

Napoleonským komplexem se zabývala například studie uveřejněná v březnu roku 2023. Ta ukázala, že nižší muži mají tendenci chovat se asertivněji, zejména pokud jde o konkurenci o zdroje. Častěji si ponechávají větší podíl zdrojů v porovnání s vyššími soupeři, což je vnímáno jako adaptivní strategie, která jim pomáhá vyrovnat rozdíly v tělesné síle nebo postavení. Studie zdůrazňuje, že toto chování se obvykle neprojevuje v přímé fyzické agresi, ale spíše v jemnějších taktikách, které jim umožňují získat výhodu – například v jednáních nebo soutěžích, kde hraje roli moc. Výzkumníci také spojují tento jev s evoluční psychologií, kde muži s menší postavou mohou hledat alternativní strategie pro konkurenci s vyššími muži.

Propaganda, které věříme dodnes

Suma sumárum – Napoleon Bonaparte nebyl ani malý, ani obětí svého vzrůstu. Byl to muž na svou dobu průměrné výšky. Mýtus o jeho malé výšce je výsledkem historické satiry a britské propagandy, které měly za cíl snížit jeho význam. Termín Napoleonův komplex je tedy nespravedlivým stereotypem, který přetrvává navzdory skutečným historickým faktům a ovlivňuje i dnešní muže.

Proto až někdy chování nějaké muže nízkého vzrůstu odsoudíte se slovy, že trpí Napoleonským komplexem, zamyslete se, zda k tomuto stereotypu nevědomky nepřispíváte.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz